Nový Hawkeye: únos

Part 11

"Jen jsem dostal křeče do břicha" Bucky se trapně usmál na sestřičku. Měla jsem co dělat, abych zadržela smích "Myslím, že by potřeboval projímadlo". Bucky na mě hodil vražedný pohled. "No jasně, už pro to jdu" vyběhla sestřička z pokoje.

Hned jak se zabouchly dveře šeptl "Já tě zabiju!".

Sestřička přinesla malý kelímek s pár kapkami uvnitř. Položila to na stolek "Tady". Mile se usmála a poté pokoj opustila.

Bucky se zvedl, popadl kelímek s kapkami a odešel ho vylít do záchodu.

"Kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se ho, když se vrátil. Sedl si zpět do křesla "Už v New Yorku". Chvíli se zamyslel a pak vypustil "Můžeš mi vysvětlit, co jsi dělala s tou bláznivou holkou v jednom náklaďáku?". "Nevěděla jsem co to je za lidi, ale když tě pak chtěli zabít líbilo se mi to a tak jsem se přidala" zasmála jsem se. Bucky ode mne odvrátil zrak a zakroutil hlavou.

Uvědomila jsem si, že rozebírat to pořád dokola není dobrý nápad. Začalo mi ho být líto. "Pojď sem" mile jsem se na něj usmála a rozevřela jsem náruč. Bucky se na mě podíval pohledem, jestli to myslím vážně a poté se zvedl. Došel ke mně a úsměv mi opětoval. Přisedl si ke mně na postel a s potěšením mě obejmul. Hlavu mi položil na hrudník a ruce obmotal kolem pasu. Příjemnější objetí jsem nikdy nezažila.

Po chvilce se zvedl a podíval se na mě. Přimhouřil oči "Vypadneme odsud". Úsměv se mi rozšířil "Opravdu?". Bucky kývl. Radostí jsem od sebe odtrhla kapačku a vyskočila z postele. Nazula jsem si pantofle a doběhla jsem k už nedočkavému Buckymu stojícímu u dveří. Nastavil ruku. Chytila jsem ho a společně jsme vyběhli z nemocničního pokoje.

Běželi jsme přes dlouhou chodbu, kde bylo spoustu lidí, čekajících na vyšetření a nespočet sestřiček. Zkrátka to byl chaos.

Bucky se na mě na moment otočil a začal se smát. Smála jsem se taky. Sestřička, která přinesla před pár minutami Buckymu kávu na nás křičela. Měla jsem být v nemocnici ještě minimálně tři dny. Po celém mém těle byly popáleniny a v plících jsem měla pozůstatky šedého dýmu. Přesto jsem se necítila jako někdo, kdo by musel zůstat na kapačkách.

Doběhli jsme k výtahu. Rychle jsem začala mačkat tlačítko. Když výtah přijel hned jsme nastoupili a Bucky zmáčkl nulu. "Slečno Fitzgeraldová!" volala na mě běžící sestřička zatím, co se zavíraly dveře od výtahu. Byl to vtipný pohled.

Dojeli jsme výtahem do přízemí. Budovu jsme opustili skleněnými automatickými dveřmi.

Na parkovišti na nás čekal Buckyho černý vyleštěný Koenigsegg. Společně jsme nasedli, zavřeli za sebou a nastejno vydechli. Pohledy jsme přesunuli na sebe a znovu se začali smát.

Ze smíchu nás ale vyvedlo zaklepání na okénko. Otočila jsem se. Stála tam sestřička, rozhazovala ruce a něco povídala, jenže já jí neslyšela. Vykulila jsem oči. Mávla jsem rukou na Buckyho. "Jeď, jeď" dostala jsem ze sebe přes smích.

Bucky rychle nastartoval auto a vyjel z parkoviště.

Kousek opodál zastavil. Vysvlékl se ze své bundy a dal mi ji přes stehna. Semknula jsem rty. "Pojedeme přes velkou část New Yorku. Cesta bude trvat trochu déle, takže aby ti v té nemocniční košili nebyla zima" vysvětlil. Zavtipkovala jsem "Z pana tvrďáka se stala chůva?". Hodil na mě svůj typický zamračený pohled. Podzvedla jsem obočí "Pardon, už jsem zticha".

Oba jsme se připoutali a vydali se na cestu k základně.

***

Zaparkovali jsme u základny. Odpoutala jsem se a sundala si z nohou Buckyho bundu. Podala jsem mu ji. "Ne ne ne, obleč si ji, ať venku nenastydneš" vystoupil z auta a vyrazil ke dveřím. Natáhla jsem na sebe velkou bundu a hned ho následovala.

Cestou po schodech jsme potkali Starka. Nesl v ruce malý hrneček s kávou. Vykulil na mě oči "Podívejme, kdo se nám vrátil". Trapně jsem mávla na pozdrav. Dál se nás už nevšímal.

Bucky se zastavil "Nechceš jít pozdravit i ostatní? Wanda, Sam, Steve. Určitě by tě všichni rádi moc viděli". Zastavila jsem se taky "Neměla bych se jít nejdřív převléci?". "My pak budeme muset jet na misi" ušklíbl se. To tu budu sama? Zamračila jsem se "Ty tu se mnou nebudeš?". "Kapitán mě potřebuje, ale zeptám se. Dobře?" usmál se a pohladil mě po rameni.

Společně jsme prošli skleněnými dveřmi. Všichni seděli na pohovkách.

Hned jak si mě Steve všiml zvedl se "Janet!". Usmála jsem se "Ahoj".

"Pěkná košilka" zasmála se Natasha. Nervózně jsem se uchechtla "Říkala jsem Buckymu, že bych se měla jít nejdříve převléknout, ale prý budete muset na misi". Všichni jen kývli.

Bucky došel ke Stevovi, přiblížil se k jeho uchu a něco mu začal špitat. Kapitán jen kývl a společně opustili místnost.

Zůstala jsem tam s ostatními a čekala, než se oba vrátí.

Sedla jsem si vedle Natashy. Bruce všem vysvětloval plán.

Najednou vešel Steve a za ním hned Bucky. Postavila jsem se. Když Steve zavelel zvedl se i zbytek.

Bucky došel ke mně. "Nemůžu tu s tebou zůstat. K dispozici budeš mít F.R.I.D.A.Y. Vrátíme se za dva dny, možná o trochu déle. Zvládni to tu" položil mi dlaň na levé rameno. Začala jsem vyšilovat "Dva dny, možná déle?!". Kývl a poté jednoduše odešel stejně jako ostatní. Zavřeli se za ním skleněné dveře.

Zůstala jsem tam stát jako tvrdé 'Y'. Koukala jsem se za nimi. Co tu budu takhle dlouho dělat?

Když jsem uslyšela vzlétávajíc Quinjet doběhla jsem k jednomu z oken. Se smutkem v očích jsem je sledovala odlétat.

Poté, co zmizeli z mého dohledu odebrala jsem se do pokoje, ve kterém jsem ještě před týdnem bydlela. Všechno bylo uklizeno a opraveno. Postel byla ustlána a věci ve skříni srovnané.

Vysoukala jsem se z Buckyho bundy a položila ji na postel. Poté jsem odešla do koupelny, kde jsem začala napouštět horkou vanu.

Vysvlékla jsem se z bílé nemocniční košile. Jen tak jsem ji pohodila na zem a vlezla si do vany.

Byl to skvělý pocit. Jediné, co mi bylo nepříjemné byly popáleniny, které mě začali ve vodě štípat.

Umyla jsem se. Pak jsem z vany, kterou jsem začala vypouštět vylezla.

Zabalila jsem se do ručníku. Košili, která ležela na zemi jsem vyhodila do koše. Je mi k ničemu.

Došla jsem ke skříni "F.R.I.D.A.Y. vyber mi něco na vnitřní trénink. Nějaké kraťasy a triko". Po pár sekundách se umělá inteligence ozvala "Vše je připraveno, slečno Fitzgeraldová". Šatník se vzápětí začal otevírat. Na věšáku byly jen černé elastické kraťasy a černé funkční triko. Vytáhla jsem oba kusy oblečení a položila je na postel. Šatník se zavřel.

Z šuplíků jsem si vytáhla spodní prádlo a ponožky. Vše jsem si navlékla a vydala se o patro níž.

Začala jsem prohledávat všechny skříňky v kuchyni. Až ve třetí jsem našla flašku. Napustila jsem ji celou vodou. Poté jsem se odebrala do podzemí.

Neměla jsem co dělat a tak jsem skoro půlku dne jen cvičila, trénovala lukostřelbu a nebo sebeobranu s mým kapesním nožíkem.

Měla bych sice odpočívat, ale to já bohužel zrovna neumím.

Hrozně se mi začalo chtít na záchod a tak jsem vyšla z místnosti s terči na chodbu. Steve říkal, že ve druhých dveří zprava je koupelna. Zamířila jsem tam.

Otevřela jsem dveře. V místnosti bylo rozsvíceno. Porozhlédla jsem se. Žádná koupelna tam nebyla.

Přede mnou se nacházela obrovská stěna z tlustého skla. Před stěnou byly tři displeje. Nevěděla jsem na co to je a tak jsem na to radši nesahala.

Došla jsem ke sklu. Zády seděl člověk s dlouhými černými vlasy. Měl je nagelované směrem dozadu. "Kdopak to přišel?" promluvil.