Nový Hawkeye: únos

Part 4

"třiii... dvaaa... jednaaaaa... TEĎ" Bucky zmáčkl stopky na svém telefonu. Z toulce jsem začala vytahovat šíp jak nejrychleji jsem uměla. První jsem trefila přesně tak, jak jsem plánovala. Hned na to jsem vytáhla další šíp a střelila. To se opakovalo ještě třináctkrát.

Bucky stopnul stopky hned poté, co poslední šíp trefil poslední dřevěnou figurínu.

"Hotovo!" zajásala jsem. Barnes se zamyšleně podíval na mobil "Padesát sedm sekund". Moje veselá nálada zmizela. "To není možné. Rozhodně jsem byla rychlejší" luk mi sám od sebe vypadl z ruky. Bucky jen pokrčil rameny. Svůj luk jsem zvedla ze země a vydala se zpět dovnitř.

Neúhledně jsem zula boty a běžela do pokoje, ve kterém jsem teď žila. Je divné říct 'můj pokoj', ale vlastně to teď už tak bylo.

Luk a toulec jsem odhodila do rohu u skříně, zavřela za sebou a svalila se na postel. Chvíli jsem jen tak koukala do stropu, pak jsem se ale natáhla pro svůj telefon, který ležel na pravém nočním stolku.

Poklepala jsem na displej, aby se rozsvítil. Tři zmeškané hovory. Přejela jsem prstem zleva doprava. Objevila se tam numerická klávesnice. Naklikala jsem tam svůj kód 1919. Telefon se odemkl. Sjela jsem po displeji prstem ze shora dolů, aby se mi zobrazila lišta s notifikacemi. Objevily se mi tam znovu zmeškané tři hovory od: 'Táta'. Rozklikla jsem to, abych ho vytočila. Mobil jsem přiložila k uchu a čekala.

"Dceruško moje" ozval se po několik sekundách hlas opilého muže. Zavřela jsem oči a vydechla "Tati, už zase piješ?". "Proč nejsi doma?" najednou zněl, jako by mu na mně záleželo. Přesto jsem zachovala klidnou hlavu "Odstěhovala jsem se". Hovor jsem típla.

Pár kliknutími jsem přejela do 'kontaktů'. Našla jsem si kontakt na mého otce a jednoduše ho vymazala. To samé jsem udělala s kontakty mých dvou sester.

"Problémy v rodině?" ozval se hlas od dveří. Lekla jsem se "Neumíš klepat?". "Nebuď z toho smutná, aspoň si trefila všechny do středu. Mám v plánu se kouknout na nějaký film, takže pokud by jsi taky chtěla se mnou koukat jsi u mě vítána. Nebo si klidně můžeme i jen povídat, jestli tě něco zajímá, odpovím ti na všechno" Barnes se sladce usmál a jemně si prohrábl své krátké kaštanové vlasy. "Za chvíli přijdu" položila jsem mobil na postel a zvedla jsem se.

Bucky odešel.

Vytáhla jsem z šatníku černou teplou mikinu a skříně jedním stisknutím zavřela.

Vyšla jsem ven z mého pokoje. Otočila jsem se směrem do chodby. V ten moment mi došlo, že je přede mnou okolo deseti dveří a já nemám absolutní páru, které vedou do Buckyho pokoje. "Bucky?" bezmocně jsem zavolala do prostoru. Najednou se ozvalo "Třetí zleva". To se prostě nemůže zvednout a otevřít mi?

Okem jsem přejela na třetí dveře zleva, došla k nim a zaklepala jsem. "Pojď" zvolal. Vešla jsem dovnitř. Ležel na levé straně své postele přikrytý peřinou se spidermanem. Na zdi nad dveřmi byla na televizi zapnuta domovská stránka Netflixu. Otočená čelem k němu jsem za sebou zavřela. Bucky poklepal dlaní vedle sebe. Došla jsem k jeho posteli a sedla si na pravou půlku. Nohy jsem si natáhla na peřinu a polštář jsem si dala pod záda. "Takže na co budeme koukat?" dneska už po druhé jsem se mu zakoukala do jeho modře pronikavých očí. On si mě jen prohlížel "Na cokoliv chceš. Filmy s mým výběrem by se ti asi zrovna moc nelíbily". "Jak to?" tázavě jsem nadzvedla obočí. Bucky přejel do jeho historie filmů. Všechny byli z brzkého dvacátého století, takže černobílé.

"Mně to přijde fajn, ráda se na nějaký starší podívám" usmála jsem se. Bucky vyhledal film, který se jmenoval 'Rebecca'. Byl z roku tisíc devět set čtyřicet.

Několik desítek minut jsme sledovali film. Celkem mě bavil. Pak jsem se ale zeptala "Proč se tě chtěla zmocnit Hydra?". "Byl jsem původně jejich zbraň" jednoduše odpověděl a sledoval dál film.

Já zbytek romantického příběhu vnímala jen tak z půlky. Přemýšlela jsem nad tím, jak to myslel. Chtěla jsem se ho na něco zeptat. "Bucky" položila jsem mu dlaň na jeho pravou ruku. On si jen spokojeně oddechoval. Nevědomě jsem se nad jeho roztomilostí uculila. Potom jsem se přes něj natáhla pro ovladač a televizi jednoduše vypnula. Ovladač jsem položila na noční stolek vedle sebe. Zvedla jsem se z postele a došla ke dveřím, které jsem otevřela. Vyšla jsem ven z pokoje. Pomalu, abych ho nevyrušila jsem chtěla zavřít a odejít. "Kam jdeš?" řekl svým po probuzení chraptivým hlasem. "Jdu spát, dobrou noc" zavřela jsem za sebou a šla si lehnout.

***

Ráno v půl deváté se začaly sami od sebe vytahovat automatické žaluzie na velkém okně nad postelí. Byly tiché, takže mě probudil až sluneční svit, který na mě pražil přes sklo.

Posadila jsem se a promnula jsem si oči. Trochu jsem se musela rozkoukat a až poté jsem se zvedla a došla si do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a pak si udělala ranní hygienu. Po půl hodině v koupelně jsem se šla obléct. Vzala jsem si jen černé teplákové kraťasy a volné černé triko.

Měla jsem hroznou chuť na něco sladkého a tak jsem zašla o patro níž do kuchyně. Prošla jsem kolem sedaček, jídelního stolu a zatočila za roh, kde jsem spatřila odhalené mužské tělo jen ve volných trenýrkách. Hned jsem si zakryla oči "O můj bože, nemůžeš mě předem upozornit a nebo se příště obléct?". Barnes se na to hned zasmál "Nedělej histerku. Udělal jsem palačinky, když jsi tu poprvé na snídani". Bohužel palačinky miluju, takže jsem nemohla odolat.

Sundala jsem dlaň z očí a vydala se k němu. Až teď jsem se všimla jeho levé kovové paže. Chytla jsem ji a začala ohmatávat "Co to je?". "To je moje zbraň" znovu se zasmál a pokračoval dál ve smažení palačinek.

Na lince měl umyté jahody, jednu jsem si bez dovolení vzala do ruky. "Hele" zamračil se a sledoval moje rty. Začala jsem se smát a rychle jsem jahodu strčila do úst.

"Myslela jsem, že už tu všichni budou" otočila jsem se a rozhlédla se po místnosti. Bucky hodil poslední palačinku na talíř "Steve volal, že přijedou za hoďku, možná o trochu déle. Ještě jsou v S.H.I.E.L.D.u". Vzal dva talíře plné palačinek do rukou a nesl je k velkému stolu "Vezmeš prosím javorový sirup a ty jahody?". "Jasně" na lince bylo už vše vyndané a připravené, takže jsem to jen jednoduše donesla.

Sedla jsem si naproti Buckymu. "Takovou porci nemůžu nikdy sníst". Bucky zakroutil očima a na vidličku si napíchl dvě palačinky z mého talíře. "Tohle sníš. Jestli ne, nikdy se nestaneš členem Avengers" nevypadalo to, že by si dělal legraci. Zachází se mnou jak kdyby mi bylo osm. To je milý.