Nový Hawkeye: únos

Part 10

Po dlouhé, ale krásné procházce jsem se už vydala na cestu k penzionu.

Došla jsem k ulici, která byla široká a měla pár parkovacích míst. Hrnulo se tam spoustu lidí, kteří koukali do svých mobilů.

Najednou se ozvalo hlasité zapískání. Všichni jako na povel se seběhli.

Zajímalo mě, co se tu děje. Mezi hustým davem jsem se prorvala doprostřed.

U nacpané tašky seděla zrzavá dívka s černou maskou, přes kterou byla obtisknuta červená dlaň. "Co se tu děje?" zeptala jsem se německy, protože jsem neočekávala, že by mi v angličtině rozuměla.

Dívka mi podala masku stejně tak, jako ostatním. "Poběž za mnou" řekla mým rodným jazykem.

Ve chvíli zacinkal všem mobil. Okenním sklem proskočil muž s dlouhými vlasy a stejnou maskou, jako měli všichni na ulici. V rukou držel dvě plné cestovní tašky.

Nechtěla jsem být součástí krádeže a tak, když jsem viděla dívku se zrzavými kudrlinkami utíkat pryč, běžela jsem za ní. Myslela jsem, že se nemá čím ubránit a chce se schovat někam, kde ji švýcarští policisté nebo ten zloděj nenajde.

Dívka pořád nezastavovala. Měla výdrž a běžela rychle. Na mě až moc rychle.

Zastavila jsem se, abych se vydýchala. Zrzka se za mnou otočila. Vrátila se ke mně a chytila mě za ruku "Musíme pokračovat".

Začalo mě píchat v levém boku, ale nezastavovala jsem.

Najednou jsme se objevily u bernského letiště. Doběhly jsme k malému letounu a nastoupily. Po chvíli přiběhli dva muži s velkými cestovními taškami. Za nimi nastoupil hned další. Byl to ten s těmi dlouhými vlasy, který vyskočil oknem.

Všichni se usadili, poté se uzavřel otvor v letadle a my jsme vzlétli.

Dívka si sundala masku a položila ji vedle sebe. "Jsem Karli" podívala se na mě. Na to jsem si taky sundala masku "Janet". Karli se usmála "Teď jsi naší součástí".

Letěli jsme poměrně krátkou dobu. Přistáli jsme na jiném letišti. Všichni v letadle si nandali masku a začali vystupovat. Vystoupila jsem s nimi "Kde to jsme?".

Několik mužů překládalo věci z letadla do červeného nákladního auta. "V Mnichově. Pojď, nastup si" pobídla mě Karli.

Když bylo letadlo vyprázdněné já a zrzka jsme si nastoupily k nákladu v přívěsu. Zbytek si sedli na sedačky vpředu.

Odjížděli jsme pryč z velkoměsta. Měla jsem divný pocit. Možná strach.

Dojeli jsme k velkým opuštěným budovám.

K zadní části nákladního vozu přišla žena s deskami, na kterých bylo několik papírů. Otevřela přívěs prvního auta, ve kterém jsem byla já a Karli a poté i druhého auta. U jedné ze dvou staveb se otevřela velká zchátralá vrata.

Muži v maskách začali nakládat krabice z budov do vozů. V přívěsu, v kterém jsem byla já a Karli pro nás nechali dostatek místa. Po naplnění vozidel oba přívěsy zavřeli a vydali jsme se znovu na cestu.

Karli se hned poté, co jsme vjeli na silnici na mě podívala a pozvedla levý koutek rtů "Nasaď si masku, budeme bojovat". "Ale já umím bojovat jen s kapesním nožíkem a nebo lukem a šípy" zakroutila jsem hlavou. Karli kývla směrem nade mě. Byl tam luk s toulcem. Usmála jsem se "Boží".

Najednou se od zadní části přívěsu ozval silný zvuk. Viděla jsem jen, jak se pravá strana dveří otevřela. Slyšela jsem pár kroků, pak se postava zastavila. Zrzka zvedla ruku jako gesto, abych zůstala tam kde jsem. Poté vyšla zpoza vyskládaných černých beden. Podívala se na člověka a hned na to se zase schovala.

"Ahoj" ozval se pro mě velice známý hlas. Bucky. Karli vyšla a nevinně na něj pohlédla. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí Barnes. Na to mu zrzka věnovala stejný úšklebek jako před minout mně. "Janet?" zasmála se.

Vyšla jsem zpoza beden hned za Karli. Měla jsem přes hlavu kapuci od černé mikiny, kterou jsem našla v přívěsu a na obličeji masku. Na zádech jsem měla odložený toulec s plno šípy a v ruce jsem držela luk. Neváhala jsem a hned jsem vystřelila. Bucky se stihl ubránit jeho kovovou rukou. Nedával pozor a to byla šance pro Karli.

Odkopla Buckyho svou obrovskou silou na přední sklo druhého nákladního vozu. Poté, co se chytil kraje střechy auta vytáhli ho dva muži v maskách nahoru. Karli přeskočila za nimi a všichni se začali prát.

Mezi tím stihl přiletět Sam. To by nebylo, aby s Buckym někde nebyl Wilson.

Kolem Karli začal létat Samův dron. Věděla jsem, že tohle je moje práce. Vylezla jsem si přes otevřené dveře na střechu nákladního auta, které jelo vpředu. Vytáhla jsem z toulce další šíp a namířila ho na Redwinga.

Šíp zasáhl přesně jeho slabinu. Dron se vypl a spadl na střechu vedle muže s maskou, který skopl Redwinga z nákladního auta na silnici.

"Skvělá práce Janet" zakřičela na mě Karli stále bojujíc se silným Winter Soldierem.

Sam přistál u mě "Janet? Co tu děláš a proč jsi se sakra zapletla k lidem, o kterých nic nevíš a nemáš s nimi ani nic společného?!". Namířila jsem šíp i na něj. Nechtěla jsem mu ublížit, ale pořád jsem se potřebovala nějak bránit. "Momentálně máme stejný cíl, jak vidím a to je se zbavit Jamese Buchanana Buckyho Barnese" střelila jsem mu kouřový šíp pod nohy a přeskočila jsem na druhý vůz ke Karli. Začala jsem ji pomáhat.

Vytáhla jsem další šíp. Nevěděla jsem, že tam je ještě jiný druh, než normální a nebo kouřový. Šíp, který jsem vytáhla z toulce měl černý hrot s červeným plamínkem. Pochopila jsem to jako, že začne hořet. Střelila jsem ho mezi všechny do střechy. V tu chvíli, co se zapíchl mě odpálila tlaková vlna na louku do bezvědomí.

***

Pomalu jsem začala otevírat oči. V místnosti byla tma. Svítila jediná lampička hned vedle postele. Rychle jsem se začala zvedat a rozhlížet se kde to jsem.

Všimla jsem si Buckyho, který spal v křesle hned vedle nemocničního lůžka, na kterém jsem se probudila.

K ruce jsem měla připojenou kapačku. Na sobě jen volnou bílou košili na spaní.

Do pokoje vběhla sestřička "Slečno Fitzgeraldová, potřebujete na záchod?". Začala mne chytat za ruce, kdybych náhodou upadla znovu do bezvědomí. "Potřebuji se co nejrychleji dostat odtud!" vyjela jsem na nevinnou ženu.

"Přineste mi prosím kávu. Černou s kostkou cukru" Bucky, který se právě vzbudil věnoval sestřičce milý úsměv. Žena odešla a tak mě místo ní chytl za ruce. Hned jsem se z jeho sevření vytrhla a začala jsem hledat svůj kapesní nožík, který nosím pořád u sebe.

"Vážně si myslíš, že by ti ho v nemocnici nechali?" zamával mi s ním před obličejem. Chtěla jsem ho udeřit a nožík mu vytrhnout, ale on ještě před tím, než jsem se ho vůbec stihla dotknout zachytil mé zápěstí. Oči jsem přesunula na něj. Intenzivně jsme jeden druhého sledovali.

Bucky se ke mně přiblížil obličejem. "Co zkoušíš? Myslíš si, že pouhý smrtelník, ještě k tomu holka mě může přeprat?" vycenil na mě zuby.

V tento moment nepozoroval nohy, takže to byla šance pro mě. Kopla jsem ho do rozkroku. Barnes se tak svalil na kolena a já si jednoduše vzala zpět svůj nožík. Bucky mi věnoval nepříjemný a bolestivý pohled. Já jsem se na něj jen ironicky usmála a zalezla si zpět do postele pod peřinu. Nožík jsem schovala do zásuvky, kterou jsem pro jistotu zamknula.

Do dveří vešla sestřička s Buckyho kávou. Když si ho všimla, jak leží na podlaze hrnek rychle postavila na stolek a běžela mu pomoct, aby se zvedl.

Pobaveně jsem je sledovala.

"Co se vám stalo pane Barnesi?" vyptávala se mezi tím, co sedícímu Buckymu v křesle podávala jeho kávu.