Nový Hawkeye: únos

Part 3

Společně se Samem, Buckym a Stevem jsem vešla dovnitř. Nacházeli jsme se v místnosti, kde bylo spoustu bot a velké nástěnné zrcadlo osvícené bílými LED světýlky. Napravo od nás byly velké široké schody. Všichni tři se vydali nahoru a tak jsem šla přímo za nimi.

Hned nahoře na nás čekala velká skleněná stěna se skleněnými dveřmi.

Vešli jsme dovnitř velké místnosti. Nacházela se tam kuchyně, jídelna, bar a pár oranžových sedaček, kde sedělo hned několik lidí.

Steve někam zmizel společně s Buckym.

Z pohovky se jako první zvedl starší muž s tmavě hnědými vlasy a brýlemi. Podal mi ruku "Génius, miliardář, playboy, filantrofista". Sarkasticky se ušklíbl. "Tony Stark" dodal.

Potřásla jsem si s ním "Janet Fitzgeraldová. Génius, intelekt, venkovan, Clint vol. II?". Zamračila jsem se. V tom se zasmál muž sedící v křesle se světle hnědými vlasy spolu se Samem.

Tony se otočil tak, aby viděl na mě i na ostatní.

Jako první ukázal na muže s tmavě hnědou pokožkou, který seděl po mém příchodu hned vedle něj "Rhodey". Poté ukázal na zrzku za ním "Natasha, Nat". "Ahoj" usmála se na mě zrzka. "Wanda, Vision" vyjmenoval všechny postupně a pak ukázal na muže sedícího v křesle "a Barton, Clint".

Clint mávl rukou na pozdrav.

Tony mi položil dlaň na záda. "Zbytek jsou v jiných místnostech. Thor a Scott na základně nejsou. Pojď, ukážu ti volné pokoje. Všechny jsou stejné, takže si můžeš vybrat jakýkoliv chceš" věnoval mi milý úsměv a vedl mě nahoru po dalších schodech.

"Zbytek? Ono vás je více?" vyptávala jsem se cestou k pokojům. "Jen Parker a Banner. Pavouk a takovej zelenej týpek" odpověděl Tony.

Společně jsme vyšli nahoru. V dlouhé chodbě bylo spoustu dveří. Zdi byli černé, lesklé, stejně tak podlaha.

Tony otevřel dveře do jednoho z pokojů, odkud se ozýval slabý zvuk hudby. Na posteli seděl o pár let mladší chlapec, než jsem já. Na klíně měl položený notebook, na posteli vedle sebe MP3 přehrávač a na uších velká sluchátka. Měl zavřené oči a lipsyncoval písničku 'Kiss you' od One Direction.

Bylo to hrozně vtipné, takže se to bez mého smíchu neobešlo.

Po několika sekundách otevřel oči a všiml se mě a pana Starka, jak stojíme ve dveřích. Rychle sundal sluchátka z uší a notebook položil na ustlanou peřinu. Došel ke mně a začal mi podávat ruku "Peter Parker". "Janet Fitzgeraldová" s potěšením jsem si s ním potřásla.

"Radši už půjdeme" zavelel znechuceným tónem Stark.

Zavřeli jsme dveře a šli na konec chodby. Vešli jsme do jednoho z posledních pokojů. Rozhlédla jsem se.

U okna uprostřed místnosti se rozléhala obrovská postel. Měla černé prostěradlo a černě povlečené polštáře a peřiny, na kterých byla složena šedá huňatá deka. Na každé straně byl noční stoleček přidělaný ke zdi a ze stropu vysely dvě žárovky na černém tlustém kabelu.

Nad vchodovými dveřmi byla přidělána velká televize.

Napravo od postele se nacházela stěna ze skříní. Vůbec nevím, co bych do takhle velkých skříní měla dát, když mám jen to v čem jsem přijela.

Nalevo od postele byl pracovní stůl s notebookem a hned vedle stolu dveře.

"Páni, takový luxus si já ani nezasloužím" důkladně jsem si prohlížela každičký koutek pokoje.