Crimson Kingdom - Kniha druhá ✔️

Kapitola první

Slečna za pultem se zamyslela, pak se otočila, sáhla do police s knihami a dvě vytáhla. Jednu tenkou, čistou, a jednu ohmatanou, ale udržovanou obrovskou bichli. Otevřela velkou knihu, našla prázdnou stránku a posunula ji mým směrem.

"Tady Vás poprosím o vyplnění a podpis jakožto zakladatele a Mistra cechu." ukázala na papír a podala mi brk a inkoust.

Pozorně jsem si přečetl kolonky a začal vyplňovat.

Inkoust na brku začal lehce světélkovat a na papíře zanechával zářivá písmena.

Jméno cechu: Poutníci

Zakladatel: Feirith

Mistr: Feirith

Podepsal jsem se svým stávajícím jménem a podal jí velkou knihu. Zlehka s ní zamávala, aby barva zaschla, chvilku si to pročítala a zjevně porovnávala, aby se někde nevyskytla shoda jmen. Spokojeně pokývala hlavou a podala mi malou, v kůži vázanou knížku.
"Tohle je kronika... Některé záznamy ohledně Vašeho nově založeného cechu se doplní samy a automaticky, podrobnosti musíte dopisovat ručně, pokud budete chtít..." vysvětlila mi a ukázala na přední stranu koženého obalu, kde se postupně zlatým písmem objevoval název.

"S úrovní cechu a velikostí, co se členů týče, bude kniha nabývat na počtu stran a síle." dodala a usmála se.

Pokýval jsem hlavou, že rozumím a slečna za pultem naklonila zvědavě hlavu. "Ještě nějaké přání?". Přemýšlel jsem. "Emblém, erb, nebo heraldiku můžu použít?" vypadlo ze mě a recepční se opět usmívala.

"Jistě, můžete si vybrat z přednastavených, nebo, za malý poplatek Vám sestavíme heraldiku dle Vašeho přání.".

Vyžádal jsem si papír a nakreslil jsem stejného lva, jako byl vyšitý na praporu, který jsme použili jako signál. Ukázal jsem hotový obrázek a děvče s oušky na hlavě natáhlo ruku. Ochotně jsem jí podal návrh, ale méně ochotný jsem byl ve chvíli kdy po mně žádala tři tisíce zlatých. S povzdechem jsem zaplatil téměř všemi zlaťáky, co jsem měl u sebe.

Na malé kronice cechu se začal vykreslovat erb a pod ním stuha s nápisem 'Per sapientiam, et fortitudinem'... "To je generované automaticky?" zeptal jsem se a kočičí žena kývla. "Znamená to 'Skrze moudrost a sílu' ...". Chvilku jsem nápis zkoumal. Docela se mi to líbilo, asi to tam nechám...

"Nějaké další přání?" zeptala se znovu, zavrtěl jsem hlavou a natáhl si kapuci. "To bude prozatím vše, děkuji...". Dívka založila knihy zpět do polic. "Najdete je kdekoliv na kterékoliv naší pobočce!" usmála se. Já poděkoval a otočil jsem se k odchodu. U dveří jsem se zarazil. "Vlastně jeden dotaz... Dají se ta ouška sehnat? Sluší Vám a vypadají dobře...".

S Glibem jsme se sešli chvilku po soumraku za městem, kde jsme nechali koně.

"Najedl ses někde?" zeptal se kamarád. Zavrtěl jsem hlavou, nebyl na to čas, a ani nálada. Byl jsem rád, že jsem stihl sehnat pár nákresů na šperky a doplňky. Chtěl bych se pustit do runotepectví, ale základem byla šperkařina... Takže z koželuha a alchymisty se musím stát i zlatníkem... Vylíčil jsem kamarádovi co jsem stihl zařídit, když mě přerušil. "Tys opravdu založil cech? Takže nepůjdeš ke Gardě?" zeptal se.

Odmítavě jsem zavrtěl hlavou a zadíval se na nebe, kde se začaly objevovat první hvězdy. "Nemělo by to smysl... Už takhle jsem rozvrátil dosud zajeté koleje tohohle světa, když jsem osvobodil Sylvana... Byl by nesmysl, dát Gardě výhody hraničářů oproti lovcům a stopařům... Raději je budu mít jako spojence a sobě rovné, než jako nadřízené..." mumlal jsem a válečník moudře přitakával. Pak se na mě s tím svým typicky vyzubeným úsměvem podíval.