Crimson Kingdom - Kniha druhá ✔️

Kapitola šestá

Sylvanus na chvíli zavřel oči a snažil se soustředit. "Cesta tím portálem byla přerušená..." zamumlal a Nenlith se prudce nadechla, zbytek osazenstva po sobě zmateně koukal. "Co to znamená?" zeptala se Alice. Nenlith se na ni upřeně zadívala. "Pokud někdo odkloní portál, hráče to odpojí, teda ve většině případů.". Alice pokývala hlavou a pak se zarazila. "A pokud je někdo vtažený, co to s ním může udělat?" zeptala se okamžitě Sylvana. Bůh otevřel oči a několikrát zamrkal. "Je tam slabé vlákno, zůstal ve světě..." uklidnil ji, posadil se na zem a znovu zavřel oči. "Pokud se mi ho povede najít, řeknu vám, teď můžete jít, bude potřeba se postarat o jiné věci, jestli se nemýlím.".

S výrazem naprostého zmatení jsem hleděl na Mudrce. "Mluvíš v hádankách starče..." zamumlal jsem. Muž v bílé róbě se zeširoka usmál. Jeho oči ale zůstávaly vážné. Po chvilce se vrátil k neurčitému výrazu. "Blíží se válka, velká válka... Stejně jako tebe, varoval jsem i ostatní vůdce malých a středních náboženství..." ukázal směrem k dalšímu nehybně ležícímu hráči.

"Takže mi chceš říct, že jsi mne nekoupil? Že mě neprodali?" zeptal jsem se a Mudrc pokýval hlavou. Rozhodil jsem rameny, protože ruce byly stále spoutané. "A co mám dělat? Co jsi zač? Jaká válka?" ptal jsem se a snažil se vyčíst jakoukoliv odpověď z jeho tváře. Muž zakroutil hlavou a pobaveně se mu zaleskly oči. "Vidím, že tu nejsi dlouho... I když jsi tu doma." poznamenal a nadechl se. "Jsem samotné jádro tohoto světa, jeho vědomí a vzpomínky, jak by řekli tví lidé." vysvětlil s vážnou tváří. "Tvým úkolem, společně s ostatními, které jsem kontaktoval, je nastolit rovnováhu." dodal.

Podíval jsem se směrem k nebi. "U Sylvana, vysvětlíš mi to trochu?" zaláteřil jsem už nahlas a donutil tak ostatní v kroužku zvednout hlavy.

Mudrc smířlivě mával rukou. "Chápu tě, takže začnu od začátku a pokusím se ti vysvětlit co nejvíc, za tu chvíli co máme.". Pořádně jsem se uvelebil, jak jen to šlo s rukama v poutech, na písku a vybídl ho gestem ruky. Mudrc vytáhl zpod bílého hábitu cosi co připomínalo hůlku z filmů o čarodějích a začal kreslit do pouštního písku mezi námi.

"Ve světě existuje mnoho skupin různě smýšlejících lidí, od farmářů přes vojevůdce až po ty, kteří mu touží vládnout... Lidem z druhého světa jde jen o peníze, někdy o nový beztrestný život. Ale najdou se i tací, kteří by nesmrtelnosti, kterou tento svět nabízí, zneužívali nad lidské chápání. Dovedeš si představit, jaké to je žít v otroctví?" zeptal se po chvíli, zatímco v písku vznikaly prapodivné tvary a obrazce. Nejdřív jsem chtěl zavrtět hlavou, ale pak jsem se podíval na spoutané ruce a bezmocnost jakkoliv kontaktovat své blízké. Mlčel jsem a poslouchal, co mi poví dál.

"Nejsi si jistý, že? Dobrá... Řekl bych, že je rozdíl v tom, jestli jsi služebník svého boha nebo otrok. Stejně tak je rozdíl jestli jsi zaměstnanec nebo otrok." usmál se zlehka muž a ukázal na hráče, který se spící válel kousek od místa, kde jsem před chvílí ležel já.

"Jeho cech a rodinu zotročili, pracují od rána do večera v dolech, lesích, na polích a na moři, denně tucetkrát zemřou a znovu se zrodí. Myslíš si, že to byla jejich představa o tom, jak prožít dobrodružství? Stovky lidí v každém regionu takhle živoří, protože jejich mysl už dávno opustila fyzická těla. Už jsou tu doma, ale nemají domov, mají svobodu a přesto jsou spoutaní. Jiní lidé na nich těží.". Ve chvíli kdy jsem se chtěl obrátit k Mudrcovi s otázkou, ležící postava se rozplynula v oblak písku.

"Hodláš mne snad opíjet iluzemi starče?" zeptal jsem se a můj pohled ztvrdl. Mudrc smířlivě mával rukou.

"Kdepak, nemohl jsem ho sem přemístit, takže jsem ti ukázal astrální obraz. Ale to je vedlejší... Pošlu tě zpátky do tvé cílové destinace." řekl a natáhl ruku s otevřenou dlaní. "Výměnou za to, ty se zamysli nad chodem tvého nového světa." nabídl.