Crimson Kingdom - Kniha druhá ✔️

Kapitola pátá

Alice začínala být neklidná, čekala nad novinkami a zprávami téměř celé odpoledne, ale po hraničáři ani stopy. Měl přeci dojít jen pro zakázku... Zatímco procházela přelidněnými ulicemi a uličkami města, snažila se sama sebe přesvědčit o tom, že její nynější šéf a parťák, možná i víc, je v pohodě a celý.

Zkontrolovala jeho stav. Byl online. Jak jinak, přeci jen byl digitalizovaný... Pisklavým zvukem se ohlásila příchozí zpráva. S nadějí, že se ozval a jen někde zdržel, se rychle proklikala k doručeným. Psala Nenlith, že za pět minut bude otevírat portál na stejné místo jako posledně.

Alice nervózně přešlápla na místě, naposledy se rychle rozhlédla, jestli někde neuvidí rudý plášť, který tak důvěrně znala. Nikde ho nezahlédla. Něco se muselo stát... "Krucinál, jestli se do něčeho namočil, zabiju ho..." zanadávala si pro sebe a vyrazila z města k domluvenému místu.

Dorazila přesně ve chvíli, kdy se portál zavíral. Na prostranství s výhledem na Krosstoen se rozkoukávalo nejméně dvacet hráčů a několik NPC. Zmatená valkýra vyhledala pohledem známé tváře a rychlými kroky se dala k nim. "Nenlith! Kherbare! Neviděli jste, nebo nepsal vám Feirith?" zeptala rovnou a snažila se zachovávat vážnou tvář. Oba tázaní se otočili s nechápavými výrazy. "Ne, nepsal... Děje se něco?" vypadlo z válečníka a čarodějka taktéž kroutila hlavou. Alice si založila ruce na prsou. "Nemůžu ho nikde najít..." oznámila a rozhlížela se po všech přítomných. Glib se pousmál. "Klid, jak ho znám, zas v něčem lítá, ale neměl bych o něj strach..." snažil se ji uklidnit. "Ildire, Kaine! Neozval se vám Feirith?" zeptal se zvědavě a když oba zakroutili hlavou, zakročila Nenlith. Mávla na zaklínače s hraničářem, aby šli blíž. "Prohledat město, píď po pídi. Ildire, ty se porozhlédni kolem. A někdo mu zkuste napsat, třeba se někde zapomněl." vydala rozkazy spěšně, nehledíc na to, že vyšší funkci měl Glib a všichni až na něj byli novopečenými Poutníky.

Když se ti dva rozeběhli každý jiným směrem, otočila se na Gliba.

"Je to tvoje..." usmála se a sama čekala co vlastně mají dělat. Válečník se otočil k ostatním novým členům malého cechu. "Všichni poslouchejte! Feirith má teď nějakou práci, takže tu velí Alice, po ní já a spolu se mnou Nenlith! Jasné?" ptal se dostatečně nahlas, aby ho slyšel i ten nejnepozornější. Co ale nečekal byla odezva. Díky drilu Staré Gardy všichni stáli v pozoru a ozvalo se sborové Ano, pane!.

I když to válečníka zarazilo, zároveň na ně byl pyšný, takhle si může dovolit vydat rozkazy bez problémů. Věděl sice, že většina lidí šla právě za Dantem, díky tomu co spolu předvedli při obléhání hradu Stříbrného Drápu, ale byl rád, že ho taky respektovali. Když se někteří z nich začali uculovat a křenit, uvědomil si, že své překvapení a potěšení nijak neskrývá. Odkašlal si a znovu promluvil vážným, ale zároveň odlehčeným tónem. "Tak, prvně chci vědět, kolik nás tu je. Pak rozdělím úkoly.".

Celkem se přidalo dvacet dva lidí, včetně Ildira, Kaina a Nenlith. Poté co úspěšně proběhlo sčítání, aby měl Glib jistotu, že jsou všichni, na místě, kde byl původně portál vznikl stanový tábor. Naštěstí se chodu tábora stíhala věnovat Nenlith, která znala z řad nových členů pár bývalých nižších důstojníků, a práce na provizorním ležení tak probíhaly hladce. Glib se ujal rozdělení lidí na menší skupiny, takže v celém táboře se pohybovalo pět čtyřčlenných oddílů. Když stany stály, ohniště hořela a prapor cechu povlával ve větru, přišoural se k válečníkovi trpaslík, který se předtím představil jako Mistr Tesař. "Mladej pane, děkujeme za příjemné cestování portálem, ale já a moje parta se s vámi rozloučíme. Našli jsme si práci ve městě." oznámil mu a napřáhl ruku k rozloučení. Glib se zazubil a chápavě kýval. "Není zač, mě neděkujte mistře trpaslíku, tamhle musíte poděkovat." ukázal na Nenlith, která se zrovna dohadovala s novicem z bývalé magické jednotky Gardy. Na jehož jméno si Glib nevzpomínal. Trpaslík se zakřenil. "Na oplátku stačí, když přijdete, vyrobíme Vám co budete chtít, ale jen jednou!" vztyčil důležitě prst. Glib se usmál a kývl. "Děkuji pěkně... Určitě se zastavíme někdy v budoucnu...".