Crimson Kingdom - Kniha druhá ✔️

Kapitola druhá

Tři dny jsme se připravovali na cestu. S Cliffem jsme uzavřeli dohodu. Pokud najdeme nějaký dungeon, město, nebo jiné zajímavé místo, dáme přednostně vědět, než zveřejníme mapu na aukčním portálu. Na oplátku dali Alice výzbroj pro její úroveň a během cest nás budou zásobovat teleportačními krystaly. Alice navrhla, abychom se oba zaregistrovali v cechu dobrodruhů. Poskytlo nám to několik výhod. Díky tomu, že jsme oba dostali stříbrné známky, podobné vojenským, jsme měli častokrát dveře otevřené i tam, kam by se jen tak někdo nedostal, mohli jsme přijímat zakázky na různé příšery a informace výměnou za peníze. Odevzdat zakázky nebyl problém, pobočka cechu byla v každém větším městě a byly řízené systémem a NPC.

Když jsme se připravovali k odjezdu, sešli jsme se s Glibem, Ildirem, Nenlith i Gunarem ve městě. Čtveřice přátel nám popřála šťastnou cestu, i když Ildir s Gunarem vypadali zklamaně, že se nemohou výpravy účastnit, protože jak tvrdil Gunar, člověk se se mnou nenudil. Gliba jsem požádal, aby se zdržel u Gardy, abychom měli přehled o tom, co se děje zatímco se budeme toulat, načež mi Nenlith slíbila, že na něj dá pozor.

Když odjeli, Alice trvala na tom, že si ještě zaběhne něco vyřídit. Zatímco jsem čekal na rusovlasou valkýru ve stínu stromu před branou do města, Yin se pásla a vzduch voněl kouřem z komínů smíšeným s vůní květin kvetoucích kolem. Ze zvědavosti jsem jich pár utrhl. Z hlediska alchymie by mohly být užitečné. Účinky jsem zatím neznal, ale i tak jsem je uložil do sedlových brašen.

Zaslechl jsem šustění trávy a zvedl jsem pohled od bylinek. "Odpočíváš?" zeptal se mě urostlý ork v poloplátové zbroji s černým kyrysem. Chvilku jsem se soustředil na jeho držení těla a pohled. "Copak mě nepoznáš?" ozvalo se uraženě a vytáhl zlomenou pečeť Stříbrného Drápu. Vyskočil jsem na nohy a se smíchem mu podával ruku. "Ahoj, Reddwingu!" zahlaholil jsem a pořádně si ho prohlížel. "Takhle vypadáš jako úplně nový ork, člověče!" uculil jsem se a berserker mně zpražil pohledem. "Jasně, ty špičatý ucho... Už jsi použil ten svitek, co jsme jim sebrali z pokladnice?" zeptal se a já pokrčil rameny. "Ještě nebyla možnost,.. Navíc, dneska odjíždím." usmál jsem se.

Ork se zamyslel. "Hele... Mám v plánu seknout s žoldákama... Rád bych se pak přidal k tobě, ale musím počkat, než mi vyprší smlouva... Jo a nebyl bych sám." uculil se a já smířlivě mávl rukou. "Než ti to skončí tak se určitě potkáme a dohodneme." ujistil jsem ho. Žoldák vehementně kýval hlavou a pak se rozloučil.

"Mám tu zakázku, takže musím jít, ale jsem rád, že jsem na tebe narazil." volal na mne, když odcházel a zvedl ruku na rozloučenou.

Posadil jsem se zpátky do trávy a přemýšlel nad budoucím cechem. Čeho chci vlastně dosáhnout?

"Jsem tu! Můžeme vyrazit!" ozvalo se kousek za mnou. Otočil jsem se a zůstal jsem civět. Kráčela ke mně dívka, vedoucí koně černého jak noc, oblečená v kožené kazajce, zakrývající kroužkovou košili, kterou dostala od Cliffa. Upnuté jezdecké kalhoty a vysoké boty lemovala tříčtvrteční suknice s výkrojem, aby umožňovala dostatek pohybu. Přes ramena měla plášť podobný tomu mému, jen tam chyběla vycpaná hlava lva. Přes něj se jí na zádech pohupoval malý štít a pod ním vykukovala hlavice jejího jednoručního tesáku. Všechno měla laděné do cechovních barev.

"Na co tak zíráš?" zeptala se, když došla ke mě a stáhla si kapuci. Zavrtěl jsem hlavou s pootevřenou pusou. Když mi došlo, jak se tvářím, odkašlal jsem si. "Neplánoval uniformovanost, nebo tak něco... Upřímně jsem si tě ještě za celou tu dobu pořádně neprohlížel..." začal jsem a když po mě hodila dotčený pohled, zamáchal jsem rukama. "Počkej, počkej, tak jsem to nemyslel... Já jen... Moc ti to sluší... Vyloženě ti to sekne..." vydechl jsem užasle. Alice se pobaveně usmála. "Kecáš, Dante... Ale jestli ne, tak jsem ráda, že se ti to líbí..." poznamenala. "Tak jedeme, nebo ne?" zeptala se a vyskočila do sedla svého černého koně.