Crimson Kingdom - Kniha druhá ✔️

Kapitola třetí

Bylo lehce po poledni, když jsem pokládal na zem teleportační krystal. Napsal jsem, že je vše připravené a do minuty se ozvalo plesknutí teleportu. Z modrozeleného portálu se vynořily dvě postavy. První vylezla Nenlith, kterou jsem s úsměvem pozdravil. Druhý opatrně vyšel Glib a rozhlédl se. Pozoroval jsem jeho počínání a začal jsem se smát. "Copak? Bál ses, že by sis musel vzít padák?". Válečník po mně vrhl uražený pohled, ale pak se usmál a podali jsme si ruce. "Tak... Co máte nového?" zeptala se čarodějka a já se pousmál. Otočil jsem je gestem ruky. Moment překvapení vyšel naprosto dokonale.

"Vítejte v Krosstoenu!" zvolal jsem nadšeně a rozmáchl rukama.

Přímo za nimi se nacházelo město vybudované na skalním masivu. Sic bylo téměř o polovinu menší, než Orelon, pohled to byl úžasný. Malé dřevěné věže palisády se tyčily vysoko nad námi na skalních výběžcích. Po ochozu korzovala domobrana a ve městě samotném bylo tak pět šest hráčů, co jsme potkali. Domy byly hranaté a často vícepatrové, s plochými střechami, vybudované z kamenných kvádrů, nebo tesané do skály. Dominantou celého celku byla zvláštní věž, jediná kruhového tvaru, s malými věžičkami a několika balkóny, náhodně rozházenými po obvodu.

Zavedl jsem je úzkou cestou po skalách za bránu a rozložil mapu. Nenlith mi koukala do mapy, zatímco Glib si vyrazil na hradby a užíval si výhled.

"Takže jsme tady..." zabodla prst do mapy a počítala vzdálenost k Hnízdu. Dal jsem čarodějce za pravdu a ukazoval jí všechna zajímavá místa, co jsme objevili cestou, když nás vedl bard, kterého jsme vytáhli z doupěte. Nenlith pokyvovala hlavou. "To jste si udělali hezkej výlet..." zamumlala a podala mi měšec. "To jsou platby za předchozí objevy. Cliff vzkazuje, že odvádíte úžasnou práci..." pousmál jsem se a schoval měšec. Teď už mi nic a nikdo nezabrání ve zpeněžení mapy, takže jsem ji v rychlosti hodil na aukci a nechal ji být.

"Šéfe! Kde máš Alice?" ozvalo se z hradeb.

"Šla odevzdat zakázky, co jsme splnili za poslední týden, nějaké serepetičky, co jsme posbírali a zarezervovat nám pokoje v hostinci,.." odpověděl jsem a Glib se zamračil.

"Zakázky?" vypadlo z něj. Přikývl jsem a ukázal na stříbrný odznak dobrodruha. "Víš jakou dá práci sehnat zbrojíře, co udělá stříbrné hlavice šípů nebo stříbrný tesák, abys mohl zabít vlkodlaka?" zazubil jsem se a vyrazil směrem k hostinci.

V hospodě bylo poměrně živo, celou dobu co byli s Dantem ve městě, tu Alice nepotkala víc jak pět hráčů... Všichni byli obchodníci. Až na ty další tři, co byli v krčmě. Zbytek osazenstva byli farmáři, vlastnící farmy pod městem, nebo horníci z platinových dolů, ze kterých mělo město hlavní příjem. Dívka si stáhla kapuci hlouběji do čela a postavila se k barovému pultu. "Pokoj, něco k pití a jídlo, hostinský!" houkla a usmála se. Hospodu vlastnil trpaslík s umaštěným copem spleteným přes holou hlavu a plnovousem s dvěma menšími copánky na pravé straně. Nerudným pohledem si změřil nově příchozí a doleštil půllitr. Než ho stihl položit na pult a něco říct, vedle Alice se opřel nějaký chlápek. Dívka si ho prohlédla a pohrdavě jí cukly koutky.

"Já ti nocleh zaplatím, holka!" ozval se halasně a s pohledem nachmelence se otočil na svého kumpána u stolu, taktéž ve značně podroušeném stavu. Oba se začali pošklebovat a řehtat. Alice se v klidu otočila na hostinského a chtěla začít objednávat, když ji ten opilec hrubě chytil za předloktí.

Asi jsme přišli do toho nejlepšího... Alice držel kdosi za předloktí a na celý lokál vyřvával, že s ní mluví. Glib už se chystal zakročit, když jsem mu natáhl ruku do cesty a zastavil ho. Podíval jsem se na něj a zavrtěl pomalu hlavou. Ve chvíli, kdy chtěl protestovat se Aliicina druhá ruka vymrštila, zkroutila opilci zápěstí a složila ho na pult. V ten samý moment se zvedal vrávorajíc k nim jeho společník, snažíc se nahmatat dýku. To už jsem ruku spustil a nechal válečníka překonat třemi rychlými skoky místnost. Došel jsem v klidu k pultu. Překročil jsem cestou Gliba, který klečel jedním kolenem na opilci číslo dva, chytil za límec toho, co držela Alice a usmál se. "Dovolíte, drahá?".