Nevlastní bratr mafián

•11•

Aaa konečně doma. Dlouho jsem tu nebyl a začínalo se mi dost stýskat po mojí posteli... která by potřebovala převléknout.

Zavolal jsem si služku a hned ji zaúkoloval všemožným úklidem. Ta úkoly rozdělila mezi dále dvě služky a dali se do práce.

Já sebou praštil na gauč a přemýšlel co budu dělat. Po chvíli přišla Cler a zezadu mě objala.

"Co budeme dělat?" Zeptala se a já jen pokrčil rameny. Projížděl jsem očima okolí, dokud mi nepadli na bazén.

"Co jít do bazénu?" Usmál jsem se na ní a ona už vybíhala schody, aby se došla převléknout.

Já jsem se mnohem lenivejsim tempem vydal za ní.

Zrovna jsem si sundal všechno oblečení a chystal se oblict plavky, když v tu do pokoje bez klepání vtrhla Clear.

Honem se otočila, ale viděl jsem, že se usmívá. "Hele tenkrát to bylo unáhleni, nebude se to opakovat, tak se tolik netlem... navíc jsi s Kylem." Poslal jsem ji vzdušnou pusu.

Clear se otočila zase zpět ke mě a přišla blíž. Přitáhla si mojí hlavu a lehce laškovně mi zaseptala.

"Já vím. Mám tě ráda, jako svého bratra. Nehodlám něco takového opakovat." Dala mi pusu na tvář a přitáhla se ke mě celá do pevného, ale pořád jemného objetí.

Vyšla z pokoje a já slyšel jak dupe po schodech jak slon. Povzdechl jsem si a vydal se za ní.

Před schody jsem zaváhal. "Hm, jak dlouho už jsem to nedělal?" Zamyslel jsem se nahlas.

Dlouho řekl jsem si sám pro sebe. No je čas to napravit. Skočil jsem na zábradlí a sjel až dolů kde jsem hodil hubu... stálo to za to.

Fakt dlouho jsem nejezdil po zábradlí, takže bylo fajn zase blbnout jak malý dítě a sjet ho.

Rychle jsem se zvedl, aby mě Clear nenašla na zemi rozplacnuteho jak palačinku, hozenou mimo pánev, a vyrazil k bazénu.

Clear se slunila na lehátku a zjevně čekala na mě. Napadlo mě něco za co mě jistojistě zabije.

Připlížil jsem se k ní a popadl ji do náruče. "HEJ! AŤ TĚ TO ANI NENAPADNE!...RENIERE LAORTHE NEOPOVAZUJ SE!!!"

Cch nazvat mě celým jménem by na mě platilo leda od mámy,... jenže ta je mrtvá. Teď není čas na vzpomínky. Napřáhl jsem se a hodil Clear do bazénu, ve kterém byla voda ještě stále studená, protože se nestihla o raní Slunce ohřát.

Myslel jsem že mám vyhráno, ale Clear nechala ruce okolo mého krku a stáhla mě s sebou. Vynořili jsme se na hladinu a měli štěstí že jsme v části bazénu kde dosáhnem na dno. Jinak by jsme se asi utopili, protože přes smích by jsme nebyli schopný plavat.

Chvíli jsme pak blbli cákali na sebe, plavali sem a tam, nebo na sebe dělali ksichty pod vodou. Najednou se začala voda barvit do června, šlo to od mojí ruky. Nedával jsem tomu příliš pozornosti, asi jsem se někde škrábl.

Nedával teda dokud jsem neviděl obří brázdu ve svojí ruce, až příliš podobnou škrábanci po kulce. "Sakra" uniklo mi jak jsem se přes zatnuty zuby snažil překonat bolest a soustředit se na střelce.

Neslyšel jsem výstřel, jak je možný aby mě zasáhl, i když minul hrudník. Další tentokrát slyšitelný výstřel na sebe nenechal dlouho čekat.

Zasáhl mě do ramene a Clear začala panikařit. Okamžitě vylezla z bazénu a já, přes všechnu bolest a krev deroucí se ven, za ní.

Rozběhli jsme se směrem k baráku. Nové výstřeli přicházeli jeden za druhým. Už jsem bral za kliku prosklených dveří, když jsem ucítil příšernou bolest přicházející z mého břicha. Bylo mi jasné co se stalo, ale nehodlal jsem se na to ani podívat.

S prostřeleným břichem už dál jít nezvládnu. Clear byla už vevnitř, částečně v bezpečí. To bylo jediný co jsem potřeboval vědět.

Mohl jsem vklidu upadnout do temnoty. Tak takováhle je smrt? Zajímavé