Nevlastní bratr mafián

•20•

Z pohledu Rena:

Bylo mi jasný kam jet. Jenže to bude trvat věčnost. A během té věčnosti mi asi pukne hlava, protože ta holka musí furt bulet.

O 5 hodin později...

Pomalu začalo svítat a já v dálce rozeznal siluetu staré polorozpadlé budovy. Tolik vzpomínek, které teď přišli...

Objel jsem město a dostal se na polní cesty vedoucí k velkému pláču před továrnou. Divím se že to ta plechovka ve který jedem zvládla. Ta cesta taky není co bývala, navíc celou noc pršelo.

"K-kde to jsme?" A heleme se kdo se vzbudil. "Brzo zjistíš." Odbyl jsem jí a zaparkoval v přístřeší stromů a rozbořené zídky, která velmi dávno bývalá bariérou proti zvedavim lidem.

Slunce už se vyhouplo kompletně na oblohu, když se objevila skupina aut. Popadl jsem tu couru a rychle se skryl.

Nikdo nevystupoval dokud nenajeli všechny auta. Náraz vypli motory. Postupně začali vystupovat muži a až jako poslední vylezl Andrei. Zjizvený víc než si pamatuju.

Holka u mě v náruči se nadechovali že na ně zařve, ale já nehodlal kvůli ní chcípnout. Vzal jsem kámen a než štíhlá použít hlasivky, tak jsem ji omráčil.

Po půl hodině sledování toho jak se poflakuji okolo svých aut a popíjejí ranní kávu se objevila další skupina aut...Kyle.

Všichni zpozorneli, jakmile přijelo dvacet aut. Myslel jsem že je konec. Už teď byl v převaze. Ale místo toho přijeli ještě 4 další skupiny po dvaceti autech.

Napětí rostlo. Všichni vylezli z aut, ale Kyle nikde. Chvíli jsem si nebyl jistý jestli jsou to opravdu naši, ale pak přijel obrněný vůz a já věděl že jsem se nespletl.

Zastavil hrdě přede všemi a vystoupil. Naštěstí četl mou zprávu a nevzal Clear. S holkou hozenou na rameni, jsem se stínem vydal k nim. Byli mi jasné že mě Kyle hned zpozoroval.

Když jsem vylezl na světlo, díval se trochu překvapeně vzhledem k ranám po přestřelce, nepadnoucimu obleku a neznámí člověkem přes rameno.

"Ty, jak ses dostal k mé ženě?!" Namířil na mě zbraň a to vyvolalo řetězovou reakci všech našich můžů mířících na něj a všech jeho mužů na naše.

"To už mě po tich letech ani nepozdravis Andrei?" Uchechtl jsem se, ačkoliv mi na této situaci nepřišlo nic vtipné.

Přišel čas srovnání účtů. "Jestli jí chceš tak si pro ni pojď!" Kyle ho vyziva, tohle není boj našich chlapů je náš...

Ačkoliv velmi ostražitě a neochotně, vydal se Andrei k nám. Mezi tím se ta kurva probrala od mojí rány. Najednou začala ječet a vzmitat se u mě na rameni. Tak jsem ji hodil na zem.

Andrei se najednou rozběhl k ní. Teď mi klečel u nohou vedle ty holky a kontroloval její rozbité čelo. "Jí z toho vynecháme...jsi to ty vs já Kyle!" Kopl jsem ho do břicha. " Nezapomínej na mě bobečku i já s tebou mám nevyřízené účty."

A najednou se strhla obrovská rvačka jakmile jsme se na sebe vrhli mi tři začali po sobě všichni střílet. Každý z nás už schytal nějakou tu kulku, ale ani to nás nezastavovali od boje. Tedy skoro...

Vzhledem k mim předešlým zraněním jsem teď ztratil až moc sil na to bojovat. Lehl jsem si pár metrů od jejich boje a čekal až mi někdo pošle kulku do hlavy.

Najednou se mezi všemi monotónními vystřeli ozval jeden tak hlasitý, že donutil všechny zastavit boj a hledat střelce i objeť.

Andrei ležel s dírou v hlavě před Kylem, ale dle jeho překvapeného výrazu to nebyl on, kdo vystřelil. Ani neměl zbraň.

A pak jsem střelce uviděl. Z dálky sem přijížděl na koni...na koni?!

Eyyy ahoj lidičky, vím zase jsem dlouho nic nepsala, potřebovala jsem si v hlavě udělat scénu. Protože ano ten příběh píšu tak že si sednu a píšu. Nikdy nad tím moc nepřemýšlim. No jen se chci zeptat jak se máte? Já jsem ve finále nemocná takže there goes my free day. 😂😅