Nevlastní bratr mafián

•19•

Z pohledu Kyla:

Podíval jsem se na její klidný obličej. Jestli se vzbudí nepustí mě bez toho, abych ji vzal s sebou. To znamená, že ať to zní sebeabsurdněji musím jí utéct.

Zvedl jsem se že zahřáté postele. Rychle jsem na sebe natáhl tričko a kalhoty.

Naposledy jsem se otočil k posteli a nahnul se ke Clear, přívěsek mě několikrát praštil do hrudi, abych ji, dost možná na posledy, políbil.

Vyšel jsem z pokoje a zamkl za sebou. Zkoval jsem klíček od dveří někde v pokoji, ale mělo by jí to zaměstnat na dost dlouho, aby mě nemohla dohnat.

Nehodlám jí to dovolit. Beru sebou všechny lidi až na Jacka, ten na ní dohledne. Ani jedno auto nenechám, nevím co je schopná provist Jackovi, aby dostala z něj místo, kde budeme. Ale když nebude mít auto nebude jí to k ničemu.

A i kdyby věděla, že jsme u staré továrny, k ničemu by ji to nebylo. Jack neví kde to je a ani ona ne. Nikdo se nedomlouval kde se sejdeme, ale stejně to bylo všem jasné. Na tom místě kde to vše začalo být seriózní.

Seběhl jsem schody a vrazil do obýváku, kde všichni posedavali, ale někteří měli též ještě půlnoc. "Seberte se jedem...svolejte i ostatní skupiny. Sejdeme se na odpočívadle dálnice 7, tak jako vždy při velké akci."

Sám jsem si šel pro nejlepší zbraně a střelivo, které jsem měl. Tohle bude masakr. "Boss, že Zhoře jde nějaký bouchání na dveře a řev. Zní to jako ta vaše holka. Máme ji jít pomoct?" ...probrala se dřív než jsem čekal... promiň Clear

"Ne, zamkl jsem ji schválně. Jedeme bez ní. Nenecháváme tu ani jedno auto ani zbraň. Jacku!" Čekal jsem než přiběhne z garáží. "Zůstáváš s Clear." Vykulí na mě oči. Povzdechl jsem si. "Jsi jediný komu tady ještě věřím a nemá v tomhle boji nic osobního."

Chápavé na mě kyvnul a poplácal po zádech. Dal jsem mu klíč od pokoje a sledoval jak míří ke schodům. "Neboj zvládnu jí, ale teď jsi jdu lehnout, celou noc jsem ti připravoval auta."

Chtěl jsem mu poděkovat, ale on už byl dávno nahoře. A tak jsme se se všemi věcmi vydali do garáží. Do tich se teď vkradalo světlo otevírajícíma vratama.

Pět aut v řadě 19 dalších za každým v zástupu. Vyjeli jsme synchronizovaně jako zapřáhlí koně.

Byl jsem najednou kralem, který vedl vojáky do boje, že kterého se jich mnoho nevrátí. A nad touhle scenérií pomalu vycházelo Slunce, jakoby nám chtělo zaručit dobrou cestu tím že nám prosvítí...