Nevlastní bratr mafián

•17•

Plácnul jsem sebou zpět hluboko do polštáře. Přemýšlel jsem nad minulostí. Byl jsem ještě na základce.

(Pozor přichází vyprávění, ale pro něj to bude jen vzpomínka)

Byli jsme v osmé třídě. Hráli jsme si na extrémní frajery a bojovali s druhou skupinou kluků o větší swag.

Byl jsem šéfem naší skupinky. Byli jsme ti silnější, chtěli jsme být vojáci, ale to nám proti nim nijak nepomáhalo. Nešlo tu o sílu. Ale o obecné rozdrcení nepřítele.

Andrei si jednoho dne našel holku. Dřív než kdokoliv z nás. Měl bod, který se nedal plně překonat jinak než mu holku přebrat. Jenže to nebylo možný. On ji sice jen využíval, ale ona do něj byla blázen.

Takže abych nebyl až tolik pozadu, jsem si snažil taky najít holku. Nedařilo se mi. Nešlo o to, že by mě holky nechtěli, právě naopak. Šíleli Po mě. Ale nehrnuli se ke mě, protože věděli že bych je stejně nemiloval a jen nutil dělat věci, které by jim tatínek zakázal. 

No a tak jsem se vrátil k původnímu plánu. Odhodlán ji získat.

Když ji zase jednou přivedl nenápadně jsem s ní flirtoval. Bylo to poprvé co mě viděla a šlo poznaty, že měla větší zájem o mě než o něj. Možná právě proto bylo tak snadné ji přebrat.

Samozřejmě ho to šíleně naštvalo. Nadával ji a dokonce vyhrožoval, tehdy poprvé zavládl boj i pěstmi. Málem jsem ho zabil a on už se ve škole neukázal.

Jeho patra spadla pode mě a já šéfoval víceméně všemu. Tehdy jsem se hodně spřátelil z Renem. Nesnášel svého "šéfíka", ale byl s ním, protože to byl ten tichý typ co by jinam nezapadl.

Stal se mou pravou rukou, skoro až bratrem. To až do dnes je.

Ale ve třeťáku se všechno posralo. Andrei se vrátil. Ta holka co jsem mu tenkrát přebral mě nenáviděla za to že jsem ji nemiloval zpět. Ale netroufla si mě opustit, protože už tenkrát jsem byl víceméně postrachem.

Když přišel on, mohla si opět troufnout ode mě odejít. Šla k němu, jen protože ji stále miloval. Ubohý patetický blázen. Proč jen to tenkrát nevzdal. Věděl že nemůže vyhrát...

...nenechal jsem ji jít k němu. Samozřejmě že ne. Setkali jsme se na louce u staré továrny. Nikdo tam nebyl, nikdo nás tam neslyšel.

Andrei si přivedl skupinku kluků, kteří by nás ještě v prváku zabili, ale od té doby jsme s Renem zesílili natolik, že jsme se dostali do mafie, kterou jsem zdědil po otci, jakmile ho odpraskli.

Jestli mi ho bylo líto? Ne. Jenom byl me i mojí matku. Nenáviděl jsem ho čekal jsem na tento okamžik. Na den kdy budu bossem já.

S Renem jsme byli dobří herci a zahráli strach z těch ubožáků. Poslali tu kurvu jim naproti a těsně před tím než ji stihl po dlouhé době obejmout, jsem jí odprasknul.

Každý musel vědět, že mě nikdo zrazovat nebude. Neposlouchal jsem jeho pláč a řev, jen se otočil a spolu s Renem odjel s krevní přísahou, že ani jeden se nedostaneme k holce blíž než jen do postele na jednu noc...

Tehdy začala moje mafie vzrůstat. Žádný vztah–žádné vyrušení od prodeje drog, zbraní, alkoholu, děvek a spousty nelegálních předmětů.

Jenže jsme se uzavřeli do sebe natolik, že až Clear nám rozbila kovovou schránku kolem srdcí, ulitou z vystřelených nábojů...

Tak co vy na to? Jaká je podle vás minulost mích hošanů? Doufám že se kapča líbí a nebojte brzy vyjde další. Ale do té doby vás nechám napnuté. Co asi Kyle s Renem udělají?🤔 No a co Clear a její bojovná povaha?🤔🤔

S.L. Cameron