Nevlastní bratr mafián

•21•

Z pohledu Clear:

"Okamžitě mě pusťte ven!!!" řvala jsem z plných sil, ale nikoho dole to nejspíš moc nezajímalo. Bylo mi jasné, že mě tu Kyle zamkl, abych nemohla jet s nimi. Je to tak podlé...

Chvíli jsem jen seděla opřená zády o dveře a přemýšlela co teď. Z myšlenek proudících mou hlavou, která pomalu chytala migrény, mě probral zvuk startujících motorů. Spousty motorů. Znovu jsem se zvedla a začala bušit do dveří. Nemůžou mě tu nechat samotnou, když jde o mého bratra. 

Najednou se ozvalo šramotění zámku. Dveře se otevřeli a stál v nich Jack s opuchlýma očima jak celou noc nespal. "Dost, že jsi mi otevřel musíme je dohnat!" jenže jeho pohled se změnil jen z ledového na soucitný. "Ne, mám zakázáno tě nechat vůbec opustit barák. Tak mi to nedělej ještě težší..."

Přestala jsem se snažit přes něj dostat ven a podívala jsem se přímo do jeho hnědých očí...Myslel to vážně. S poslední nadějí, že se dostanu nějak do garáže a odjedu až bude spát, jsem se mu vrhla do náruče a začala brečet pod náporem předešlích událostí. 

Chlácholil mě hlazením zad a potichu mi šeptal, že bude všechno zase dobré. Nevěřila jsem mu, ale chtěla jsem. Z místnosti o dvoje dveře napravo, naproti, vyšla Nika. Byl to Jackův pokoj. Ale ale, že by alespoň někdo začínal šťastný život?

Beze slov se k ní Jack vydal, ale obešel jí a zalezl do pokoje. Po chviličce se nám dostalo vrznutí postele jak na ní dopadl volným pádem. Nika se smutně usmála a pak přišla ke mě. "Spala jsi s Jackem?" usmála jsem se na ní zvídavě. 

Záporně pokývala hlavou. "Celou noc byl v garážích, přišel ráno. Upřímě se divím, že teď vůbec byl na nohou...ale rozhodně se rád mazlí." potichu jsme se zasmáli. Nika zavřela dveře a sešli jsme společně do obýváku. 

"Musím jet za nima, prostě musím!" zabořila jsem hlavu do rukou a Nika mi dala ruku na rameno. "Nemáš ani jak, vzali všechny auta do jednoho. A ani Jack neví kde jsou. " podívala jsem se na ní skrz pramen vlasů, který mi spadl do výhledu. 

"Cože?" nevěřila jsem, že tady nenechali ani jedno auto, ale Jack který nemá ani tušení kde jsou jo. V hlavě se mi utvořil plán. Nechci je obelhat, ale zároveň musím za nima. 

"Fajn nemá to cenu, půjdu se projít do lesa. Ty běž za Jackem. Kdyby byl nějkým způsobem vzhůru, řekni mu, že jsem šla jenom tady za roh." zvedla jsem se a vydala se do svého pokoje. Ve skříni jsem vzala jezdecké boty a kalhoty, nějaký triko a přes to velkou mikinu. 

Když jsem si byla jistá, že mě ti dva nebudou hledat, proplížila jsem se do Kylova pokoje a popadla jeho loveckou zbraň. Moc dobře si pamatuju, že než táta umřel, učil mě myslivosti. Stále si všechno pamatuju. Vzpomínky na něj mě sice raní, ale myslím, že je zkrátka čas, využít všeho co mě kdy naučil. 

Seběhla jsem schody a před branou se naposledy otočila na vilu. O dva baráky dál mají stáje. S notnou dávkou štěstí si mě nikdo nevšiml, když jsem brala sedlo a uzdečku a sedlala vraníka na pastvě. Vybrala jsem koně který byl mladý a silný. Vypadal i že bude mít výdrž a to bylo hlavní. 

"Snad ještě není pozdě..." zašeptala jsem si pro sebe. Vyhoupla se do sedla a krokem se vydala k silnici...věděla jsem, že dřív, nebo později to Kyle udělá a tak jsem mu dala do auta GPS. I když jsem si nebyla jistá, kterým pojede. Byla jsem teď jistá, že je cesta správná, protože jeli všechny auta. 

Nandala jsem si kapuci a když už byl kůň konečně dost zahřátý pobídla jsem ho k cvalu. Nebrala jsem to po silnicích, využila jsem toho, že jedu na koni a brala to přes pole, což mi cestu zkrátilo o polovinu. 

o hodinu později...

GPS ukazovala, že mám jít po polní cestě, mezi stromy se objevila obří polorozbořená továrna. Proboha proč jsou zrovna tady. Byla jsem asi 200 metrů když jsem uslyšela stovky výstřelů. Co se to tam děje. Zastavila jsem koně a a podívala se přes dalekohled zbraně.

Všichni muži po sobě stříleli a padali jak plastoví vojáčci. Mezi nima bylo klubko tří kluků...Kyla, Rena a někoho koho jsem neznala. Ze všech tří tekla krev. Měli v sobě střeli i byli pomlácení z toho jak se rvali. 

Najednou Ren se po čtyřech odšoural na stranu a lehl si na záda, čekající na poslední zásah. Najednou Kyle ležel pod tím klukem, kterého jsem neznala a vrážel mu jednu ránu pěstí za druhou. Zaměřila jsem na jeho hlavu. Nikdo mi nemusel nic říkat, abych věděla, že on je za tím, že mi málem zabil bratra, který teď umírá nanovo. 

Vystřelila jsem a málem spadla z koně, který se leknutím postavil na zadní. Vyhodila jsem skořápku od patrony a hodila flintu zpět na záda kůň už si to cvalem pádil po cestě směrem k nim. Neměla jsem ho v plánu zastavit dokud nebudeme tam.