Nevlastní bratr mafián

•2•

  Ráno mě probudil zpěv ptáků, který vycházel do pokoje i s vánkem a slunečním zářením, pootevřeným oknem.
  Zvedla jsem se do sedu. Pokoj byl ještě hezčí než mi připadalo ve včerejším šeru.
  Převlékla jsem se do volných kraťasů a pod tričko si vzala podprsenku. Potom jsem si rozčesala dlouhé hnědé vlasy a šla po schodech dolů do kuchyně.
  V kuchyni seděl Ren s nějakým klukem zhruba jeho věku. Trochu jsem se ulekla.
  Nevšímali si mě. Byli zabraní do konverzace a tak jsem se kolem nich proplížila.
  Až zvuk otevírání lednice je upozornil na něčí přítomnost. Služka mi nabídla že mi udělá snídani. Teď se na ní oba otočili a zkoumali její počínání.
  Když došla s mlékem a cereáliemi ke mě, Ren mi věnoval letmí pohled a broukl spíš pro sebe "Dobrý ráno."
  Kývla jsem na místo odpovědi.
  Ten druhý mě pozoroval a divně si mě prohlížel. Když sjel pohledem k mému hrudníku, oblízl si rty a potom je lehce skousnul.
  Renovi jeho reakce na mě neunikla. „Ani na to nemysli je to moje nevlastní sestra."
  Jeho kámoš se na něj otráveně podíval a dodal s posměskem. „Alespoň bysme byli jedná rodina, no ne?"
  Ten otočil oči v sloup a dál pokračoval v jejich původní konverzaci týkající se papírů před nimi. Jeho hlas byl o dost tišší než když jsem vešla do kuchyně.
  Během jídla se na mě jenom sem tam ohlédl a věnoval mi úsměv, který jsem mu s plnou pusou oplacovala.
Když jsem odnesla nádobí do myčky, nedalo mi to a řekla jsem že půjdu ven.
  Vyběhla jsem schody a vešla do pokoje. Převlékla se do tříčtvrtečních legín a sportovní podprsenky.
  Když jsem vyšla z koupelny zapla jsem si hudbu do sluchátek a svižným krokem se vydala ke dveřím.
  Ve dveřích jsem do něčeho, lépe řečeno do někoho narazila.
  Stál tam Ren a když mě sjel pohledem, zakousl se do spodního rtu. Pak se jeho výraz změnil na naštvaný.
  „V tomhle ven nejdeš. Jdi si pro tričko." Překvapeně jsem se na něj podívala. Ale měl pravdu byla jsem docela odkrytá. Vytáhla jsem ze skříně staré triko s motorkou, které nechal doma když před dvěma lety odcházel.
  Nevihnul se výbuchu smíchu, když ho uviděl. Když zkrotil svůj smích oznámil mi proč tu je. "Napadlo mě že půjdu s tebou a ukážu ti to kolem... Já nevěděl že sis to tričko přivlastnila." Znovu vyprsknul smíchy a tentokrát jsem se k němu přidala i já.
  Vyšli jsme ven z brány jeho domu...vily, kde čekal jeho kámoš. Upřeně se na mě díval.
  "Kam jdete?" Ren s ním začal mluvit a já se vydala po silnici směrem k lesu na opačné straně než bylo město.
  Když si Ren všiml že jsem napřed musel mě doběhnout.
  Společně jsme došli až na okraj lesa a tam jsme se rozběhli mezi stromy.

Po návratu...

  Před bránou stali dvě vozidla.
  "Do prdele!" Uniklo Renovi a vrazil do domu. V obýváku seděl krom toho kámoše ještě jeden pohledný kluk.
  A to jako fakt pohledný. Měl sexy tělo. Začala jsem ho přejíždět pohledem. Dokud se naše pohledy nestřetli.
  Upřel jeho krásné lískovo oříškové oči do těch mích a spokojeně v nich bloudil.
  Nevím jestli mě rozčiloval víc jeho pohled, nebo ty platinově bílé vlasy s výraznými černými odrosty, které mu padali do očí a kazili můj výhled.
  „Co tu děláš?!" Vyštekl na něj Ren. „Mám pro tebe práci..." Jeho oči opět zabloudili k mé osobě, ale tentokrát se dívali spíše tázavě. 
  „Jdi nahoru..." Řekl mi Ren hlasem, ve kterém byl znatelný potlačený vztek, jenže já stala jako přikovaná. „... Řekl jsem běž nahoru a nehodlám se opakovat!" Rozkřikl se naštvaně a já dostala strach.
  Vyletěla jsem po schodech jako střela. Dveře jsem jen otevřela a zavřela. Zůstávala jsem na chotbě a tiskla se ke studené zdi.
  „ Tak mluv." Uslyšela jsem Renův hlas jak klesá a do podřízeného tónu.
  „ Pořád před kurvama děláš bosse i když víš že jsem nadřazený?" Zasmál se neznámí hlas a já ho přiřadila k tomu klukovi.
  "Ona není kurva! Je to moje nevlastní sestra!" Zněl naštvaně. Bylo hezké že mě bránil.
  Ozvalo se vrznutí gauče. "Nezvyšuj na mě hlas!" Lekla jsem se. Chvíli se nic neozvalo.
  "V L.A. najdeš a zabiješ lidí ze složky... Bude za to 10 milionů dolarů za každýho, tak to zkus neposrat."
  Přiložila jsem si dlaň k ústům a oči mě začali pálit od slz deroucích se ven.
  "Nemůžu odjet do L.A. mám tu sestru a nehodlám ji tady nechat samotnou." Po téhle větě bylo ticho, které prolomil hlasitý smích.
  "Neboj však já ti ji ohlídám. Jestli takhle zasahuje do tvé práce bylo by dobré aby se naučila být sama. Stejně nevypadala jako malý dítě."
  Už jsem nic neslyšela. Rychlé jsem vletěla do pokoje. Seděla jsem na posteli a snažila se zapomenout na to co jsem slyšela.
  Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Ren. Zavřel a zamknul za sebou, potom už se na mě podíval a...