Jen na chvíli

2.

Bylsi jistý, že má právě v péči Montysova Mazlíka. Otázka zněla, co dál?

Měl by mu to napsat? Měl by mu napsat, že se pokusí, aby oprava netrvala moc dlouho? Byl si dost jistý, že by to vyznělo fakt hodně pitomě. Ale zase nechtěl dělat, jako by se to nestalo. Nikdy by ho nenapadlo, že se tohle může stát v reálném světě. Objevil další část Montyse, který mu pomáhal přežít dlouhé osamělé večery. Chtěl pro něj taky něco udělat.

Rozhodl se. Tohle bude dlouhá noc, ale to ničemu nevadilo. Beztak měl víkend volný. Odhodlaně vsunul telefon zpět do zadní kapsy a rázným krokem zamířil ke skladu, aby si ověřil, že má všechno, co bude potřebovat, i když normálně by byl postup jiný.

V pět ráno za sebou zakódoval servis a jel domů. Už si ani nepamatoval, kdy byl naposledy takhle vyčerpaný. Ale co bylo hlavní, zvládnul to.

Ještě než usnul, poslal Montysovi zprávu.

„Na tvým místě bych dneska mezi osmou a desátou zavolal do toho servisu. Oběd bys pak s trochou štěstí mohl stihnout kdekoliv na cestách."

Hlasité zvonění Tomáše probralo jen napůl. Věděl, že tohle není budík, co si nastavil na mobilu. Volal mu šéf.

„No?" zahučel Tomáš do telefonu. Šéf byl naštěstí férový chlap, takže by ho nemělo překvapit, že se nesetká s nadšením, když volá někomu, kdo má volno.

„Tomáši, tys tu M6ku dodělal?" šéfův hlas zněl nedůvěřivě.

„Jo. Je s ní nějakej problém?"

„Ne, to ne... Jen že se po ní ptal majitel, a já se chtěl ujistit, že je fakt komplet hotová. Nepospíchala, tak proč jsi na to tak tlačil? Musels na tom dělat do noci..."

„Napadlo mě, že by takovej mazlík mohl doma chybět," pousmál se Tomáš kysele. Kruci, bylo teprve devět.
„No, to asi jo, ale stejně...Jestli to bylo pro někoho známýho, měls to říct, vlítlo by vás na to víc."

„Nebylo, jen jsem ji prostě chtěl dodělat. Ještě něco? Fakt bych se potřeboval dospat..."

„Jasný no, tak to je všechno. Čau v pondělí," řekl šéf a zavěsil. Tomáš ale věděl, že už neusne. Přes den nikdy nemohl dobře usnout.

Když už měl v ruce telefon, otevřel chat.

„Jak to myslíš?"
„Volal jsem tam. Mazlík je fakt hotovej. Jeden z mechaniků prej na něm dělal celou noc. Jak jsi to věděl???"

Tomáš se musel usmát. No, Montys27 zjevně nebude nejbystřejší, když na to tak přijde.

„Hlavní je, že je doma, ne? Víc neřeš."

Jak byl rozespalý, špatně se mu orientovalo na displeji, tak rovnou stáhl aplikaci pro mobily. Jen se do ní přihlásil, ozvalo se známé pinknutí příchozí zprávy.

„Co máš dneska v plánu?"

„Původně spánek, ale teď když už jsem vzhůru, tak asi tělocvičnu a nějaký filmy." Tomáš odepsal bez zaváhání, aniž by se obtěžoval uvažovat v souvislostech.

„Pojď na oběd."

Co? Montys ho právě pozval na oběd?

Rázem byl Tomáš naprosto vzhůru. Co mu napsat? Nikdy se nebavili o tom, že by se setkali v reálu. Navíc, Montys – tedy Marek –měl za sebou hodně ošklivý rozchod. Předevčírem, krucinál! Tak proč ho zve na oběd???