Tomáš vytřeštěně sledoval známou tvář, a snažil se co nejrychleji vymyslet, jak z téhle situace ven.
Pan Gruber, majitel servisu, se s hlasitým vyheknutím sklonil, aby i on viděl pod auto.
„Tomáši...?"
Tomášovi bylo jasné, že mu došel čas na přemýšlení. Musel vylézt. Naučeným, plynulým pohybem vylezl zpod auta a oprášil se. Ne že by to fungovalo na šmouhy a skvrny od šmíru. Vedle Marka v drahém obleku si připadal tak trochu jako Popelka bez kouzelné víly.
„Já... Nejsem ve stavu jít s tebou někam na jídlo, a tady ani nic v okolí není..." zkoušel se vykroutit.
Osten v Markově pohledu byl najednou ještě výraznější.„Jsem tu autem, někam si zajedeme," prohlásil nesmlouvavě.
„Než bych se umyl a převlékl, měl bych po pauze," nechtěl se Tomáš vzdát bez boje.
Marek přivřel oči a Tomáš by v tu chvíli přísahal, že nechybí moc a uchýlil by se k násilí. Nechtěl, aby ho tady přede všemi čapl za flígr a odtáhl do auta jako neposlušného spratka, tak pro jistou o krok ucouvl.
Marek si odfrknul, a otočil se na pana Grubera.
„Můžete na moment?" zeptal se ho tiše a odvedl ho kousek bokem.
Tomáš třeštil oči na výjev před sebou. Nehledě na to jak moc napínal uši, celý rozhovor zachytit nedokázal.
„Kterýkoliv z našich.... Na víkend... All inclusive... Ještě dnes..." Tomáš nechápavě sledoval, jak se tvář pana Grubera rozsvítila jak prdelka světlušky. Spokojeně kýval, načež si s Markem potřásl rukou.
Marek vyšel ven, vytáhl z kapsy telefon a s někým krátce mluvil velmi autoritativním tónem.
K Tomášovi zatím přišel jeho šéf, kterému takhle široký úsměv dodával díky jeho nadváze poněkud vepřový výraz.
„Tomáši, pan Montner s tebou potřebuje něco projednat. Zajdi se převléknout. Na zbytek dne ti napíšu placené volno," aniž by zpomalil, objal ho kolem ramen a směřoval ho na šatny.
„Ale to... Musím dodělat..." snažil se namítat Tomáš, ale pan Gruber ho svíral překvapivě pevně.
„Neboj, postarám se o to osobně," umlčel ho nesmlouvavě. Tomáš neměl na výběr.
Vysprchoval se mnohem důkladněji než obvykle a byl vážně rád, že ho u toho nenachytal některý kolega. Nijak nepospíchal s oblékáním. Vůbec si neuměl představit, co mu Marek může chtít. Nechtěl ho znovu vidět, ani o něm slyšet. Až moc dobře si uvědomoval, co signalizuje jeho bušící srdce, kdykoliv se k němu přiblížil.
Vyšel ze šatny v džínách a světle modrém tričku, a poraženecky se rozhlédl, kde je zdroj jeho počínající deprese.
Marek stál opřený o své auto. Tomáše napadlo, jestli by si všiml, kdyby si ho vyfotil.
Stál tam, uhlazený jako z módního katalogu, ani jediný jeho vlas si nedovolil vybočit z formace. Přísný výraz lichotil jeho rysům, oči zamyšleně mapovaly horizont, jak poslouchal někoho na druhé straně telefonu, rty občas nesouhlasně semkl. Široká ramena zdůrazněná skvěle padnoucím, černým rozepnutým sakem a kalhotami stejné barvy, které mu na štíhlých bocích držel jednoduchý, ale elegantní pásek. Bílá košile kontrastovala s jeho opálenou kůží, povolená černá kravata se stříbrnými šikmými proužky byla jen poslední tečkou, posledním tahem štětce, který dovedl obraz k dokonalosti.
Tomáš si byl až bolestně vědom rozdílů mezi nimi. Zhluboka se nadechl a vyrazil na vlastní popravu.
„Ještě se ozvu, ale pro dnešek končím," uťal hovor ve chvíli, kdy si všiml pomalu se blížícího Tomáše.
ČTEŠ
Jen na chvíli
RomanceTomáš je naivní, dvacetiletý mechanik, který se odstěhoval od rodičů, aby našel "toho pravého". Zjistil ale, že změna adresy nestačí, a tak dál tráví večery u počítače, kde jedinou spřízněnou duší mu je o osm let starší Montys27, o kterém v podstatě...