Jen na chvíli

11.

Marek si připadal, jako kdyby na něj sáhla Smrt. Mimoděk ho napadlo, že nechat Tomášovo nahé tělo napospas chladnému nočnímu vzduchu poté, co ho otíral vlhkým ručníkem, asi nebyl úplně nejlepší nápad.

„Řešil jsem, jestli ti mám zavolat sanitu," vysvětloval tiše, i když měl pocit, že Tomáš nemůže slyšet jediné slovo přes hlasitý tlukot jeho srdce.

„Vyřešeno, čau zítra," broukl ještě do telefonu, a aniž by počkal na reakci, ukončil hovor a odhodil mobil na stůl.

„Však já vím, slyšel jsem," zašeptal mu Tomáš do zad a propustil ho ze sevření. Teď, když znovu slyšel starost v Markově hlase, už si s tím svým překvapujícím útokem na slabiny tak vtipný nepřipadal. Vtiskl mu polibek mezi lopatky a oběma rukama ho objal kolem pasu, opřený o jeho široká záda.

Marek od sebe odtáhl Tomášovy ruce, aby se k němu mohl otočit čelem.

„Jak ti je, jsi v pohodě?" ptal se starostlivě. Zrudlý Tomáš jen tiše přikývl, hlavu zabořenou v Markově hrudníku.

„Bože, fakt jsi mě vyděsil. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle může stát i ve skutečným světě," vrtěl nevěřícně hlavou.

„Jo, taky jsem se s tím setkal prvně," zabručel Tomáš otráveně. Z nějakého důvodu si připadal vážně trapně.

Marek ho vzal opatrně za bradu a zvedl jeho obličej tak, aby na něj viděl.

„Vážně ti nic není?" naléhal.

„Jen trochu vratkej, jinak jako rybička," zašeptal Tomáš, naprosto uchvácen hřejivou silou Markova čokoládového pohledu.

Marek si úlevně vydechl. Měl od dnešního večera velká očekávání, ale že Tomáše udělá do bezvědomí, to by ho nikdy nenapadlo. Chytil ho kolem pasu, aby ho co možná nejvíc podepřel, a vedl ho k posteli. Opatrně ho uložil, nedbaje na jeho lamentování, že není nemohoucí a lehl si vedle něj.

„Kolik může být?" zeptal se Tomáš, schoulený v Markově náruči.

„Něco před půlnocí. Spi, ráno musíš do práce," nabádal ho Marek, zatímco ho hladil po zádech. Hořce si uvědomil, že zněl jako jeho otec. Tomáš to však nekomentoval. Marka zarazilo, že by si Tomáš nechal uniknout takhle snadnou možnost k rýpnutí, a ve tmě vyhledal jeho tvář. Spokojeně oddychoval, aniž by povolil sevření paží, kterými ho objímal.

Ráno přišlo poněkud nečekaně. Tomáš se probudil nezvyklým horkem, a ze zvyku jeho první pohled směřoval k hodinám.

Díky tomu Markův den začal ostrým rýpancem do žeber, když ho ze sebe Tomáš shodil, zatímco nadával jako špaček.

Zaspali.

Marek ani nevěděl jak, ocitl se v Mazlíkovi, na sobě jen kalhoty a Tomášovo triko, zbytek svých věcí svíral v ruce. Takhle rychle ho po ránu ještě nikdy nikdo nevypakoval, a to někteří z jeho partnerů porušovali svátost manželskou. Řev Tomášova auta pomalu zanikal v dáli, a Marek si teprve pomalu začal uvědomovat, že je nejvyšší čas se probrat a začít další den. Jak se mu probouzel mozek, začal si uvědomovat, co všechno má dnes na programu. Všechno to považoval za nedůležité překážky, které musí překonat, aby mohl večer znovu obejmout Tomáše.

Tentokrát však chtěl být něžný. Nakonec pomalé, něžné milování s Tomášem... To by měl být úchvatný zážitek. Culil se pro sebe celou cestu domů. Vlastně až do sprchy, kde na sebe omylem pustil vodu tak studenou, že by z toho ztuhl úsměv i průměrně otužilému eskymákovi.