Jen na chvíli

8.

Tomáš sledoval spící tvář před sebou. Věděl o sobě, že má sklony jednat poněkud ukvapeně, ale tohle byla divočina i na něj. Víc ho však překvapovalo, že mu to nevadilo.

Ještě v pátek by muže, který nyní spal vedle něj, přešel tak maximálně se zálibným pohledem, ale víc nic. Úterý bylo teprve několik málo hodin, a on měl při pohledu na něj pocit, že takhle by mohl strávit zbytek života.

Marek ze spaní mlaskal, občas zachrápal, a když si lehl na bok, z pootevřených úst si během pár minut začala slina razit cestu na polštář. Přesto by přísahal, že na světě není pohled, který by ho naplňoval větším klidem.

Pořád dokola si přehrával včerejší den. Když se před hodinou probudil, tak tedy hlavně tu postelovou část, ale teď, když už se dokázal trochu uklidnit, zpětné vychutnával společné sledování filmů, klidnou a přesto vzrušující atmosféru vzájemné blízkosti. Dokonce i ten mražený dort, který si postavili mezi sebe a každý ho začal svou lžící likvidovat, dokud nezbylo jen několik málo maličkých drobečků, a oni oba nebyli nacpaní k prasknutí a upatlaní až za ušima. Jejich hádka o to, kdo zaplatí pizzu k večeři, nebo nesmělá, tichá dohoda o tom, jak každý půjde do sprchy pěkně sám. Markova hřejivá náruč, když ho na dobrou noc objal a políbil do vlasů s tím, že na víc si nevěří...

Bylo to jen před pár hodinami, ale pro něj už to byly jedny z nejcennějších vzpomínek.

Sáhl pro telefon pod polštář a překontroloval čas. Už by měl vstávat, ale to tiché, klidné oddychování muže, do kterého se bezhlavě zamiloval, ho drželo na místě jako psa u boudy.

Ještě chvilku, chviličku... Ne, měl by se chovat jako dospělý. Tiše, opatrně se vyplížil z postele a neslyšně se dostal až ke dveřím. Zavřel za sebou a teprve tehdy se protáhl a zívl. Byl nevyšší čas postavit se čelem dalšímu dni.

Zatímco byl v koupelně, uvažoval nad tím, jak je vlastně fajn, že si s Markem napřed psal. Spoustu věcí mu tak na sebe napráskal. Třeba co rád snídá, a tak Tomáš našel topinkovač a postavil na čaj. Zrovna do Markova čaje přidával cukr, když ten se zjevil ve dveřích. Ještě rozespalý, zmuchlaný a místo očí měl jen dvě úzké štěrbiny. Vstávání vážně nesnášel, ale kvůli Tomášovi vstal, což Tomášovo nitro zaplavilo neskutečně hřejivým pocitem.

Marek se probudil v posteli sám, což by ho nemělo překvapovat. Možná víc než co jiného ho zarazil fakt, že mu to vadilo. Z kuchyně se ozývaly zvuky přípravy snídaně a vůně čerstvě opečeného chleba ho ujistila v tom, že se neplete. Mátožně se vysoukal z postele.

Ve dveřích do kuchyně se zarazil. Tomáš už měl hotovo a kmital po kuchyni jen v trenkách. Sakra, od včerejška si Marek připadal jako v očistci. Díval se na něco, co moc chtěl, bylo to nadosah, ale vzít si to nesměl.

Přistoupil až k němu a plnou vahou se o něj opřel, zatímco ho sevřel v objetí.

„Dobré ráno," broukl Tomáš nevzrušeně.

„To by mě zajímalo kde," zabručel Marek, a přitiskl svou tvář do krátkých vlasů, ze kterých cítil svůj šampon.

„Den budeš mít takový, jaký si ho uděláš," uculoval se pobaveně Tomáš a manévroval spící figurínu na židli.

Díky snídani se Marek pomalu probouzel, ze sprchy se šel rovnou obléknout a Tomáše napadlo, že to ani nebyl on, kdo z ložnice vyšel. Jako kdyby toho rozlámaného, spícího muže prostě jen ze sebe svlékl a ze skříně vytáhl svěžího, dokonalého manažera, kterého si na sebe navlékl. Najednou byl zase samá legrace.