Gay Escort - Niam

Prolog

"A co ty Nialle? Už někoho máš?"

Byla to nevinná věta, kterou pronesla moje prateta Sophie. Na její tváři sídlil laskavý úsměv a já jsem tak věděl, že tato otázka ve mě rozhodně neměla způsobit jakékoliv negativní emoce. A však způsobila. 

Už jako malý kluk jsem rodinné oslavy neměl moc rád. Neberte mě špatně, svoji rodinu miluji, ale jelikož je nás Horanů opravdu hodně, vždy je nás plný dům a zahrada. Každé narozeniny, každý významný svátek, každé vánoce nebo pokaždé, kdy se stalo něco výjimečného, se sešla celá rodina u nás doma. Táta stál celý den u velkého grilu a při konverzaci s mými strejdy o fotbale a jeho milovaném Irsku, ze kterého pochází, se staral o to, aby celá naše famílie neumřela hlady. Máma zase celý den trávila s mými tetami, babičkami a sestřenicemi tím, že pomlouvaly sousedy, řešily nejnovější módu a hlavně se zajímaly o děti jako jsem byl já. A že nás vždy bylo dost. 

Není divu, že čím více jsem já a moji bratranci a sestřenice rostli, tím více jsme byli středem pozornosti. Pokaždé, když jsme se viděli, na nás bylo pro ostatní něco nového. Já jsem si z ničeho nic začal obarvovat vlasy na blond, díky čemuž ze mě má babička chtěla vymítat ďábla, sestřenice Lena dostala rovnátka, bratranec Daniel začal nosit brýle a Luke začal hrát fotbal. Pokaždé se zkrátka objevilo něco, co potřebovala křehčí polovina naší rodiny probrat. 

Do teď si pamatuji jak to vypadalo, když jsem své rodině oznámil, že jsem gay. Nejdříve jsem to samozřejmě řekl svým rodičům a staršímu bratrovi. Musím říct, že mám jako jeden z mála štěstí, protože mě rodina ani nezavrhla a ani mě nechtěli posílat za doktory. Ovšem na další rodinné sešlosti se neřešilo nic jiného než já a moje orientace. A i když jsem získal prakticky jen pozitivní reakce, nebylo mi příjemné být středem pozornosti celý den. 

A právě proto jsem byl rád, že jsem dnes středem pozornosti až do téhle chvíle nebyl. Dnes byl totiž velký den. Můj bratr Greg oznámil, že je jeho snoubenka Denise, se kterou se za dva týdny žení, těhotná. Celý den se oslavovala tato událost. Nikdo si mě ani nevšímal. Mohl jsem si klidně sedět ve svém křesle ve stínu, s kusem dortíku na talíři, sem tam prohodit slovo s někým z rodiny a užívat si pohodovou atmosféru. A pak to přišlo.

Prateta Sophie se ke mě přiřítila jako lavina a za ní v závěsu hned další ženy z naší rodiny. A začaly se mě ptát na můj osobní život. Tentokrát totiž nebylo nic, co by se na mě od minulé sešlosti změnilo. Své vlasy mám opět přírodní barvy už pár let, rovnátka už mi také dávno sundali. Mám pěkný moderní byt, ve kterém už skoro rok bydlím a dobře placenou práci v kanceláři, za kterou se nemusím stydět. Toto všechno však ony věděly a proto chtěly něco dalšího. Něco, co je již zajímalo hodně dlouhou dobu. Nebyl snad jediný telefonát s moji mamkou, kdyby se mi velice nenápadně nesnažila naznačit, kdy už si konečně někoho najdu. A samozřejmě, když se teď Greg měl ženit a zakládat rodinu, bylo jasné, že tahle otázka bude dříve nebo později vyřčena. 

V tu chvíli jsem se opět stal středem zájmu. Nejen dámy na mě teď s očekáváním hleděly. Dokonce i strejda Fred, který do teď polehával polonahý u bazénu ke mě zvedl pohled stejně jako všichni ostatní.

"No víte já..." snažil jsem se ze sebe cokoliv vysoukat, ale tolik pohledů na mé osobě mi nedělalo dobře. Navíc všem musela být ta odpověď naprosto jasná. Za celý svůj život má rodina nevěděla o žádném mém vztahu. Několik jich sice bylo, ale o žádném rodina neměla ani tušení. Nikdy jsem nebyl dobrý ve vztazích a bylo mi vždy tak nějak jasné, že to brzy skončí. Spíše jsem měl asi potřebu ve svém dospívání nabrat alespoň nějaké zkušenosti jako moji vrstevníci. Ale co teď? Školu jsem vystudoval skoro před dvěma lety. Za chvíli mi bude 25 let a já pořád budu svobodný a bez jakéhokoliv plánu do budoucnosti. Jsem spokojený s tím, co mám, ale samozřejmě bych jednoho dne chtěl víc. Ale nevím s kým a hlavně ani co.

"Přece nebudeš celý život sám."

"Určitě je v tvém okolí nějaký dobře vypadají hoch, který by si s tebou rád vyšel."

"Podívej se Grega, jak se mu dobře daří. I ty si zasloužíš lásku."

"A já už bych brzy chtěla vnoučata."

Všechny mě zasypaly otázkami ještě dříve, než jsem stačil cokoliv říct. Jak jsem se měl bránit, když ode mě všichni chtěli to samé? Jsem rád, že mě podporují, ale ono to není tak jednoduché, jak si myslí. Většina chlapů, kteří se mi líbí, jsou buď hetero a nebo mají zájem o všechno kromě vztahu. Při nejhorším jsou to oplzlí čumilové nebo šedesátníci, co hledají svého Sugar boye a na to já opravdu nejsem. "Vždyť je Denise těhotná, tak se vnoučat brzo dočkáš mami." pronesl jsem skoro až zoufale, ale ne zase tak moc, abych nedostal další přednášku. 

"Ale já bych je chtěla i od tebe."

"Za měsíc ti bude 25 let. Už je na čase, abys začal přemýšlet nad budoucností."

"Co budeš dělat třeba za deset let? To budeš partnera shánět ještě hůř než teď."

Takhle mluvily pořád a pořád dokola. Stále se mě snažily přesvědčovat o tom, že nemůžu být sám a že si musím určitě někoho najít. Bylo to neúnosné. Mám svou rodinu rád, ale v takových chvílích, kdy si člověk přijde jako v úle, bych si přál, aby jako mávnutím kouzelného proutku zmizela. 

"No tak ženský, tak už ho nechte." snažil se mě zachránit se smíchem táta, ale ani ten moc nepochodil. Naopak se na něho ženy naší rodiny otočily a hodně rychle mu vysvětlily, že tomu vůbec nerozumí a že to mám určitě po něm. Poté se znovu otočily na mě a můj žaludek se stáhl nad představou, že budu dalších deset minut poslouchat, jak bych měl změnit svůj život. 

A proto jsem se rozhodl udělat něco strašného. Něco, co bych rozhodně v takových situacích neměl dělat a zvlášť ne své rodině. Něco o čem se má rodina nikdy nesměla dozvědět, že jsem udělal. Pod jejich nátlakem a ze strachu z další přednášky jsem prostě a jednoduše...zalhal.

"Dámy..." zasmál jsem dost rázně a hlasitě, aby pochopily, že jim k tomuto tématu, týkajícího se mého života, chci také něco říct. Bylo těžké si udržet ten uvěřitelný úsměv na tváři. "Jsem velice rád za vaši starost a vážím si vaší podpory, ale já nikoho hledat nepotřebuju..." začal jsem a znovu se moje rodina nadechovala na protest. Proto jsem hodně rychle pokračoval. "Protože už někoho mám." 

Tak a bylo to. Jedna jediná věta. Taková maličkatá a nevinná lež. Co by se mohlo stát?