Gay Escort - Niam

4.

"Vezmi si tu květovanou košili a černé kalhoty!"

"Tu kytkovanou košili ne! Vypadáš v ní jako květináč!"

"Tím chceš říct Louisi, že já ve svých košilích vypadám taky jako květináč?!"

"Samozřejmě, že ne zlato. Ty vypadáš jako rajská zahrada."

Takhle to dopadá, když o pomoc požádáte své přátele. Za hodinu má přijet Liam a já stojím po rychlé sprše nahý před svou skříní s mokrými vlasy, které budu muset ještě upravit a snažím se pomocí mých přátel po telefonu vybrat vhodný outfit pro dnešní večer. Přece jen chci také udělat dobrý dojem. A je úplně jedno, že je to všechno jen na oko a že mu za tohle setkání dokonce platím.

Tak nervózní jsem už dlouho nebyl. Vlastně tohle ani není pořádné rande, ale z nějakého důvodu mám pocit, že mi to musí slušet. Nevím, co moje hlava vyvádí, každopádně tomu nemohu nijak zabránit. Zatraceně, už abychom to měli za sebou a já si zase mohl v klidu žít svůj nudný život.

"A co když si vezmu obyčejné bílé tričko?" zkusil jsem se zeptat skoro až rezignovaně. Vždyť je to stejně jedno. Stejně nemám šanci, že mi to rodiče uvěří. Vždyť je to hloupost. Poznají, že toho kluka nemiluju a vlastně ho ani neznám. Jsou to přece rodiče. Ti takové věci určitě poznají.

"Na to zapomeň!" Harryho křik mi dá jasně najevo, že nemám šanci na neformální oblečení a já si opravdu už začnu zoufat. Jestli bude vypadat přesně tak jako na těch fotkách, tak netuším, jak to vydržím celou dobu bez slintání. Ten chlap musí být v posteli bůh. Že já si idiot nezaplatil všechny služby. Třeba by mi nabídl lehkou výpomoc ještě před odjezdem, abych se trochu uklidnil a hned by se mi za rodiči jelo lépe. Možná je ale lepší, že to takhle dopadlo. Jak se znám, tak bych se potom cítil neskutečně trapně a nebyl bych schopný s ním vést normální konverzaci, což k této večeři potřebuju. 

Znovu asi po páté procházím každičký kousek svého oblečení ve skříni a v duchu si nadávám do idiotů. Kdybych nebyl hloupý, tak jsem se do téhle situace vůbec nemusel dostat. Za všechno si můžu sám. Kdybych rodině hned řekl, že nikoho nemám a vydržel deset minut poslouchat jak příšerný mám život a že si musím někoho najít, tak jsem si tohle mohl odpustit. Na druhou stranu můj život byl až do této chvíle opravdu nudný. Každý den byl stejný jako ten předešlý a tohle je po delší době alespoň nějaká změna. Sice ne k lepšímu, ale alespoň něco.

Znovu si povzdechnu, když už jsem v půli svého šatníku, když v tom narazím na kousek, který mi předtím rukama proklouznul bez většího povšimnutí. Zprvu se mi to nezdálo jako dobrá volba, ale teď, když jsem pohlédl na tmavě zelenou košili, která na světle odrážela modré a bílé odlesky, dostal jsem pocit, že to je přesně to, co si dnes potřebuju obléci, abych se cítil dostatečně sebejistě. Ani jsem klukům neoznámil své rozhodnutí, protože se stále hašteřili a hodil jsem košili na postel. Hned ji následovaly černé kalhoty a spodní prádlo.

"Už si něco vybral?" ozval se otráveně Louis a já nad jeho tónem protočil očima. Dneska jsem na jeho protivné poznámky opravdu neměl náladu. Stačilo, že jsem byl od rána šíleně nervózní a i když vím, že to nemyslí nijak špatně, tak mi tím nijak nepomáhal. 

"Samozřejmě, protože než bych se dočkal rady od vás, tak bych tady pošel stářím!" vyprsknu na něho a začnu se oblékat. Hlavně se uklidni Horane. Vždyť o nic nejde. Lhát přece umíš. A i když je tohle trochu větší lež, než si původně plánoval, tak to přece nějak zvládneš. Navíc sis vymyslel dokonalý plán vašeho vztahu a když s ním seznámíš i Liama, tak to přeci musí vyjít. Tak se přestaň chovat jako holka, která jde na první rande a začni se chovat jako vyspělý muž, kterým jsi. Sice jsi uvnitř pořád ještě trošku dítě a vzhledově chlapa připomínáš pouze hodně zarostlou hrudí, ale to je jedno! Žádné výmluvy tady neplatí!