7.

927 112 14
                                    

Bože moje hlava...

Uběhlo několik dní od večeře s mojí rodinou a mě nastala povinnost, kterou mám jako svědek ženicha. Rozlučka se svobodou proběhla během včerejší noci a dnešního rána a i když jsem již spolykal několik pilulek proti bolesti, na rozdíl od mého bratra mě nevolnost ne a ne opustit.

"Nialle kdy přijede ten tvůj přítel? Nemůžeme se ho už dočkat." Tetička Glorie se ke mě přiřítila jako velká voda zrovna ve chvíli, kdy jsem dopil další skleničku vody se šumivou tabletkou. Nejraději bych protočil očima, ale kdybych to udělal, dostal bych na hostině po svatbě přednášku o tom, jak jsem nevděčný a že si nevážím své rodiny. 

"Asi před půl hodinou mi psal, že už vyjíždí, takže by tady za chviličku měl být." Široce se na ni usměju a vydám se za svoji mamkou, která již od rána běhala všude kolem a kontrolovala, jestli je všechno tak, jak má být. Pravda je taková, že Greg s Denise nemají nijak velikou svatbu. Máme jen opravdu velkou rodinu a se všemi jsme si blízcí, což znamená, že i když jde opravdu jen o rodinný kruh a pár nejbližších přátel, tak je nás tady okolo třiceti. "Mami, chceš s něčím pomoci?" ozval jsem se, jakmile jsem se k ní dostal blíže a ona se na mě široce usmála.

"Děkuji sluníčko, ale není s čím. Všechno se zdá být připravené."

"Dobře, kdyby něco, tak budu u Grega." S těmito slovy jsem se vydal po kamenné cestičce do hotýlku s bílou omítkou, ve kterém se v jednom pokoji připravoval ženich a v druhém nevěsta. Jedná se jen o malý hotýlek na okraji Londýna. Není to nic velkolepého, ale Greg chtěl vždycky jen střídmou svatbu. 

Bože můj, že já vůl jsem se nechal překecat k tomu, abych tolik pil. Greg nechápe, že ne každý nemá poalkoholové problémy jako on. I když toho vypil možná i více než já, tak mu bez tak vůbec nic není. 

Dostatečně hlasitě jsem zaklepal na dveře ložnice kde můj bratr strávil noc. Vlastně kde jsem i já strávil noc. Moc si toho z cesty z klubu sem nepamatuju, ale podle toho, co mi naši společní přátele říkali, tak jsme se tak zřídili, že nás sem museli oba dva doslova odvléct, abychom nespali někde na chodbě na zemi. 

Rozlučka se svobodou probíhala v Gregově oblíbené hospodě. Nejdříve se mě naši kamarádi snažili přemluvit do strip klubu, ale jelikož je můj bratr suchar a strip kluby jsou až moc velké klišé, tak jsem vsadil na to, co jsem si myslel, že se mému velkému bráškovi bude líbit. Vždycky si stěžuje, že ho mrzí, že se už tolik nescházíme celá parta. Už když jsem byl malý, mě musel Greg na popud rodičů tahat se sebou na každé dobrodružství, které se svou partou kamarádů podnikal a proto jsem se pozdějším časem stal i jejím právoplatným členem. Bohužel čím jsme všichni byli starší, tím více jsme měli práce a povinností a tím méně jsme na sebe měli čas. Proto jsem všem členům party poslal termín už několik týdnů předem, aby si udělali místo ve svých diářích a všichni jsme se sešli na jeho oblíbeném místě, abychom oslavili ten dnešní sváteční den.

A to je důvod proč teď stojím před dveřmi pokoje svého staršího bratra s bolestí hlavy a snažím se neusnout při každém delším zavření očí. "Dále!" ozvalo se z druhé strany a já tak otevřel dveře do hotelového pokoje. Můj pohled spadl na mého bratra, který seděl skoro až zkroušeně na posteli a vypadal, že každou chvilku bude zvracet.

"Nazdar." pozdravil jsem ho s úšklebkem na tváři a on mi pozdrav, i když ne tak nadšeně opětoval. "Neříkej mi, že je ti špatně."

"Není." zakroutil hlavou a počkal až si k němu sednu. "Jsem jenom nervózní." povzdechl si a chtěl si rukou projet vlasy. Naštěstí jsem byl rychlejší a zastavil jsem ho v jeho zoufalém gestu. Mamka by mu dala, kdyby zničil svůj precizní účes, se kterým si před hodinou dala takovou práci.

Gay Escort - NiamKde žijí příběhy. Začni objevovat