Gay Escort - Niam

5.

Čím blíže jsme byli k rodinnému domku, který patří mým rodičům, tím se má nervozita opět začínala zvětšovat. I Liam si všiml, že už nejsem tak ukecaný jako před tím. Během cesty jsem se totiž rozpovídal o mém plánu jak ošálit mé rodiče a jelikož byl Liam opravdu milý společník, bylo jednoduché se v jeho přítomnosti uvolnit. Pokaždé když jsem přešel k další informaci, kterou si musel alespoň nějakým způsobem zapamatovat, se smál a dokonce sám přicházel s nápady, jak mou lež ještě o něco vylepšit. Na to jak jsem se před naší schůzkou bál, jsem si teď byl na sto procent jistý, že dnešní večer proběhne v pořádku. Brunet, který seděl již půl hodinu vedle mě, nevypadal, že by mu lhaní dělalo problém a já už jsem přece také rodičům párkrát zalhal.

I přes to, že jsem však měl pocit, že všechno proběhne dobře, jsem se znovu přicházející nervozity nemohl zbavit. "Jsi nervózní?" ozval se ten hluboký hlas vedle mě, když jsem zrovna odbočil do ulice, ve které se nacházel dům mých rodičů. 

Ne samozřejmě, že vůbec nejsem nervózní. Jen na téhle schůzce závisí pohled celé rodiny na mou osobu na dalších deset let. Nic hrozného. Není to tak, že bych měl strach nebo dokonce chuť hned teď strhnout volant a sjet autem rovnou do velkého bazénu na zahradě Wintermanových, nebo že bych měl chuť spolknout pilulku s kyanidem a ukončit to dřív, než to začne. Vždyť přece o nic nejde. Není vůbec žádný důvod být nervózní. 

"Lehce." vydechl jsem mírně přidušeně a doufal jsem, že mé lži Liam uvěří na tolik, aby to neřešil. Bohužel jsem asi nebyl tak dobrý lhář, jak jsem doufal. A to mám zvládnout celou večeři předstírat, že jsem zamilovaný do kluka vedle mě, kterého ani neznám? Jsi v háji Horane. Připrav se na vydědění.

"Nemusíš se bát." Brunetova dlaň se objevila na mém koleni. Měl jsem pocit, že se mé tělo pod jeho příjemným dotykem uvolňuje. Nechápu, jak na mě mohl mít cizí kluk takový vliv. "Všechno proběhne v pořádku. Vím, co mám říkat a kdyby náhodou přišli s otázkou, na kterou nemáš promyšlenou odpověď, tak si něco rychle vymyslím. Nikdo nezjistí, že se ve skutečnosti neznáme."

Jeho dlaň z mého kolena zmizela až ve chvíli, když jsem zastavil před domem mých rodičů. Vždy jsem to tady měl rád. Mám z tohoto místa velké množství vzpomínek, ať už dobrých nebo špatných. Vzpomínku na to jak mě táta na příjezdové cestě učil jezdit na kole, na to jak jsem jako malý zakopl o vlastní nohu a rozsekl si bradu kámen, na to jak jsem se schovával ve svém pokoji, když jsem byl uražený, protože mi rodiče zakázali jít ven s přáteli nebo na to jak jsem dostal láskyplné rodinné objetí po přiznání své sexuální orientace. Na tomto místě jsem strávil své dětství a dospívání. Není to ještě tak dávno, co jsem zde bydlel a i přes to mám pocit, jako kdyby to byla věčnost, co jsem zde strávil více dní za sebou.

Už ze zvyku jsem ještě před vystoupením z auta pohlédl k oknu domu, které vedlo do jídelny. Mamka ví, že jakmile jde o jídlo, jsem vždy dochvilný a proto vždy nedočkavě vyhlíží můj příjezdu. I dnes jsem spatřil její siluetu u okna a mé srdce se rozbušilo na poplach. "Teď už není cesty zpět." zamumlal jsem si pod vousy a pohlédl jsem na Liama, který se na mě mile usmíval.

"Neboj se. Zajistím, aby si tvá rodina myslela, že máš perfektního přítele." Jeho rty se zkroutily do roztomilého úšklebku a neodpustil si ani mrknutí. Poté se na jeho tváři znovu objevil okouzlující úsměv a hned na to vystoupil z mého auta. 

"Tak jo. Zvládnu to." zašeptal jsem si pro sebe a také jsem vystoupil z auta. Měl jsem pocit, že je mé tělo celé ze želé. Žaludek se mi stahoval stejně jako hrdlo a já nevěděl, jestli mám více nedostatek vzduchu nebo se mi více chce z celé té nervozity na záchod.