Gay Escort - Niam

14.

Znovu jsem pociťoval nervozitu před setkáním s tím dokonalým stvoření. Jeden psycholog jednou řekl, že není dobré znamení, když s člověkem, o kterého máte zájem nebo s ním už máte dokonce nějaký vztah, pociťujete nervozitu déle než dva týdny po seznámení. Je dobré cítit motýlky v břiše, to nadšení z toho, že tu osobu znovu uvidíte a zároveň mít strach z toho, jak to všechno bude probíhat. Všechno to je dobré, ale jen prvních pár dnů nebo třeba týden. Jakmile se tato nervozita objevuje déle, je to možná znamení, že ta osoba není pro vás. Tohle však nebyl můj případ.

Má nervozita pramení z problému, který jsem si opět způsobil sám. Znovu jsem lhal. Lhal jsem Liamovi o tom, že jsem ho nezval na rande. Lhal jsem o tom, že k němu nic necítím a lhal jsem o tom, že bych s ním nic nechtěl mít. A teď mám strach, že s každým naším dalším setkáním se moje city budou prohlubovat. Ale za to si také mohu sám. Nikdo mě nenutí se s ním vídat. To já sám jsem to navrhl. Nevím proč je pro mě tak těžké rozhodnout, co vlastně chci.

Srdce mi říká, že bych měl být rád za to, že bude Liam můj kamarád, ale hlava říká, že bych ho měl vyřadit ze svého života. Dal mi dost jasně najevo, že o mě zájem nemá a že mezi námi nebude nic jiného, než přátelství. Dobře, občas tam možná proběhne i něco víc, jako třeba neuvěřitelně dobrý sex, nebo třeba nějaké muchlování, ale nic citového. Nic, co by nás oba k něčemu zavazovalo. To je vlastně jeho práce. To je to, co už několik let úspěšně dělá. 

Musím se s těmi city nějak srovnat. Třeba po nějaké době samy zmizí. Nesmím se na ně tolik soustředit. Zkrátka si budu užívat společné chvilky s ním. Nic nebudu řešit. Bude to tak nejlepší. Nebudu si tím zbytečně ubližovat a nebudu tím náš vztah nijak komplikovat ani ničit.

"Ahoj!" Liamův nadšený pozdrav dolehl k mým uším, když dosedl na židli vedle mě. Ani jsem si nevšiml, že dorazil do restaurace, ve které jsme si schůzku domluvili a to jsem hleděl směrem ke vstupním dveřím. Musím nad tím přestat přemýšlet.

"Ahoj." mé rty se samy zkroutily do úsměvu. Moc mu to slušelo. Vlasy výjimečně neměl vyčesané a jeho strniště bylo kratší než obvykle.

Na jeho tváři se objevil lehce starostlivý výraz. "Jsi v pořádku? Vypadáš trochu mimo." 

Nejsem v pořádku. Právě sedím u stolu s mužem, který se mi líbí, chtěl bych políbit a mít s ním bouřlivý sex v mé kanceláři. Měl bych asi vyhledat odbornou pomoc, protože myslím, že s mým mozkem není něco v pořádku. "Jo, jsem v pohodě. Promiň, stále toho mám v práci hodně, takže jsem trochu unavený."

"Klidně jsme ten oběd mohli posunout." Jako vždy byl pozorný a ohleduplný.

"To je v pohodě. Jsem rád, že jsme se sešli, alespoň jsem mohl na chvilku vypadnout z kanceláře." věnoval jsem mu další zářivý úsměv, abych ho ujistil, že jsem opravdu v pořádku. A na jednu stranu tomu tak opravdu bylo. Sice si stojím za tím, že jsem naprostý idiot díky tomu, že ho stále chci mít ve svém životě i poté, co mi dal jasně najevo, že se mnou nechce navazovat žádný vážný vztah, ale na druhou stranu má nervozita zmizela hned ve chvíli, co se objevil. Jako mávnutím kouzelného proutku hned zmizela. Nechápu, jak na mě může mít takový vliv.

"To chápu." věnoval mi lehký úsměv a shlédl na stůl, na kterém ležely dva jídelní lístky. "Už sis objednal?" 

"Ještě ne. Dorazil jsem vlastně jen o pár minut dřív než ty."

Poté, co jsme si objednali, mezi námi poprvé za dnešek nastalo krátké ticho. Bylo vidět, že každý z nás přemýšlí, jak vlastně konverzaci začít. Nakonec ho prolomil Liam svým hlubokým hlasem.