Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️

20.

Ahoj!!

Ten zmetek vážně mě to mohl aspoň nechat dopsat. Jakmile hodina skoncika vzal jsem si z jeho stolu svůj telefon a vrátil se k rozepsané zprávě a konečně ji dopsal. Následně jsem pokračoval na další hodinu. Bez něj tu byla nuda a vyučování se táhlo a on stále neodepisoval. Zkusil jsem mu znovu napsat. Přeci jsem neudělal nic tak hrozného, aby se mi kvůli tomu vyhýbal. Ani jsem nereagoval jako že "co kurva?" nebo podobně.

Jelikož jsem se opravdu necítil zrovna nejlíp, nakonec jsem znovu usnul. Když jsem znovu otevřel oči, měl jsem dve zprávy od Kageyamy. On mi napsal dvakrát sám od sebe. Rozklikl jsem naší konverzaci. Ale ta druhá zpráva. Nevěděl jsem, co na to odepsat...

---------------------------

Kageyama Tobio:

10:35 - Ahoj, jakože jsi dnes nedorazil stalo se něco?

11:30 - Jestli se kvůli tomu včerejšku cítíš nesvůj a nedokážeš být v mé přítomnosti, klidně můžeme dělat, že se nic nestalo.
Bez tebe je to tu šílené...

-------------------------------

...co jsem mu na tohle měl asi tak odepsat? A jak dělat, že se nic nestalo? Jo moc se toho nestalo, jen jsem ti tak nějak vyznal city a přiznal se k tomu, že tě mám plnou hlavu, ale budeme dělat, že se nic nestalo. Nejraději bych mu napsal: Jo jasně nic se nestalo, jen jsem se do tebe zamiloval, idiote...to asi nepřejde za jeden den a jestli je to tam beze mě šílené.. doufám, že zešílíš." Avšak ani tohle jsem nenapsal. Nenapsal jsem vůbec nic. Raději jsem odložil telefon stranou a proklínal jeho neschopnost empatického smýšlení. Vážně vyjadřování jeho citů nebo pochopení těch cizích bylo na něj příliš velké sousto. Určitě to tak nemyslel, vlastně se snažil brát ohled na tebe, uklidňoval jsem sám sebe. I tak mě to naštvalo. Zase jsem z toho byl nějaký mimo. Odložil jsem telefon stranou a velice zaujatě si prohlížel strop.

O tři dny později: 

Jelikož se Hinata měl dostavit, až příští týden, řekl jsem si, že bych mu mohl aspoň donést úkoly a říct mu, co jsme probírali. Za ty tři dny jsem měl dost času přemýšlet. A uvědomil jsem si, že když mi neodepisoval na moje zprávy, něco je špatně. Takže sjem se mu chtěl rovnou omluvit a nechat si to od něj vysvětlit. Po škole jsem se stavil ještě za trenérem Ukaiem a sehnal od něj adresu. Následně jsem se vydal na cestu. Málem jsem se ztratil, ale pak se objevila moje zachránkyně. Mandarinky mladší verze. Podle těch vlasů a divných skřeků, to musela být jeho mladší sestra. 

,,Ahoj, nejsi ty náhodou Shouyovo sestra?" mile jsem se optal, ale úsměv jsem raději vynechal. 

,,Řeknu ti to, jen když mi řekneš, kdo seš ty..." řekla podezíravě a i tak na něj hleděla. 

,,Jsem Kageyama Tobio, Shouyův spolužák, přinesl jsem mu úkoly, ale nevím, kudy pokračovat dál." přiznal jsem se. 

,,Nespletl ses? Mluví jen o nějakém Bakageyamovi, ale o žídném Kageyamovi se nezmínil..." stále jej podezírala. 

Ok, tak takhle by mi říkal určitě jen on. Pousmál jsem se.
,,Jo to jsem přesně já, tvůj bratr mi dává moc hezké přezdívky. Dovedeš mě tedy za ním?" 

,,Ne jen to. Myslím, že tě předevšírem proklínal a přezdíval tě ještě hůř. Svádí na tebe, že je nemocný, vážně to chceš riskovat?" optala se a na tváři měla skoro až zlověstný úsměv. Jako by mu snad přála nehezký osud a nebo jen chtěla naštvat svého bratra. 

Pokračování příště...