Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️

26.

Ahoj!!

Hráli jsem již třetí set a já už opravdu nemohl. Snažil jsem se myslet jen na hru a dát do svého výkonu víc než sto procent, ale ani tohle nijak nepomáhalo. Jejich nahrávač, Oikawa Tooru, byl zkrátka až moc dobrý a o dost zkušenější než ostatní a také to byl ten typ nahrávače, jenž dokázal ze svých spoluhráčů dostat maximální výkon. Všechny naše taktiky a finty za ty dva sety přečetl a odhalil a i když jsem zkusili něco jiného, vyšlo to jen párkrát. Přesto jsem se nevzdával, nechtěl jsem zklamat Kageyamu a vidět jeho smutný výraz. Věděl jsem, že je to pro něj důležité, i když jsem neznal přesný důvod. Mezi těma dvěma se muselo udat něco nemilého. Také tu bylo pár dalších hráčů z nižší střední, se kterými dříve hrál a kteří jej odpískali za jeho chování. Chudák, nechtěl bych být v jeho kůži. 

Přestal jsem přemýšlet a právě včas, mýlem jsem minul přijrávku. Silou jsem udeřil do míče, ale oni to zablokovali. Míč se veacel na naši půlku a já se snažil míč dostat zpět do vzduchu, když už jsem jej nedokázal dostat přes síť. Dotkl jsem se ho nohou a dostal jej nahoru a následně jsem si zblízka prohlédl, jak vyleštěnou máme podlahu. Kageyama dostal míč ještě víc, ale tentokrát bych nestihl zamečovat, a tak nahrál Asahimu. Zasmečoval a my získali bod. Podíval jsem se na Kageyamu, ten mi jen ukázal palec nahoru a opět se soustředil jen na míč. Daichi podával. Dostal míč na druhou stranu hřiště, ale jejich libero to stačilo zachytit. Sledoval jsem Tsukishimu a hýbal se s ním, neboť byl sice otravný, ale většinou dokázal předpovědět, odkud se bude smečovat. Nemílil se. Vyskočil jsem nastejno jako on a snažil se vykrýt smeč jejich esa, Iwaizumiho, jehže jsme neměli dostatečnou výšku. Opravdu chyběli jen milimetry. Bohužel, tohle byl bod pro ně. 

Chyběli jim jen tři body, aby vyhráli tento set a tím by zápas skončil a jako naschvál musel jít podávat Oikawa. Cítil jsem, jak mě i z té dalky propaluje očima, ale nechtěl jsem se jím nechat vyvést z míry ještě více, a tak jsem mu nevěnoval pozornost. Už jsem jen viděl, jak míč letí na naší půlku. Nestihli jsme zakročit. Eso z podání...u něj se nic jiného ani nedalo čekat. Chtěl jsem nadávat, ale to by nemělo smysl a snažil se kvůli Shouyovi držet svůj na uzdě. Navíc, oni za to taky nemohli. Všichni jsem byli unavení. Opět podával, ale tentokrát jsme to vybrali, jenže ani to nebylo k ničemu, i naš rychlý útok vybrali a Iwaizumi jim získal další bod. Nastal pro ně rozhodující bod. Bylo to dlouhé. Míč se dostal na naši půlku, poté na tu jejich, pak zpět na naši, ale s tím, že dopadl na zem. Vyhráli. 

Byl jsem trochu zklamaný, ale nemohl jsem nic namítat, snažili jsme se a vydali jsme ze sebe to nejlepší a byla to vážně dobrá hra. Navíc jsem na nikoho nevyjel, takže pro mě to byl celkem úspěch. Stoupli jsme si naproti sobě, samozřejmě přede mnou prostě musel stát Oikawa. Nejspíš aby mi to dal sežrat. Neochotně jsem si s ním potřásl rukou. Naklonil se ke mně.

,,Vidím, že ti na tvém kamrádovi záleží víc než na výhře. Ani si je tolik nepeskoval. Chválím tě. Jestli tak budeš pokračovat, jednou mě překonáš." řekl s úšklebkem na tváři. 

,,Neboj se, však on ti to určitě vrátí a my mu pomůžeme." zakročil Daichi a rozcuchal Kageyamovi vlasy. 

Pokračování příště...