Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️

22.

Ahoj!! Pardon, že jsem včera nevydala, šla jsem si posedět s kamarádkou na zahradu a trochu se to protáhlo :3 

O několik dnů později: 

Zbýval nám den do cvičného zápasu proti Aoba Johsai. Jestli se ptáte, zda se mezi mnou a Hinatou něco změnilo, tak ne. Najednou se řídil mou zprávou a dělal jako by se nic nestalo, jako by prostě nic neřekl. Začalo mě to pomalu sžírat, protože to já nechtěl. Toho klučinu jsem si opravdu oblíbil a cítil jsem se s ním dobře, takže mi jeho odtažitost zrovna neprospívala. A čím blíž byl zápas proti Tooruovi, tím víc jsem se bál, že opět dojde na jeho slova. Situace mezi námi dvěma se celkem podepisovala i na našich výkonech při trénincích, ale aspoň se Hinata sem tam trefil do míče. Už jen kvůli tomu jsem se stále bál, abych neřekl nic špatného nebo na něj rovnou nezačal křičet, jako jsem křičel na členy minulého týmu.

Nechal jsem své myšlenky stranou a vydal se do školy. Hinatovo kolo už bylo mezi těmi ostatními, takže už musel být ve třídě. Tak nějak jsem doufal, že by mohl být dnešek lepší, ale sám jsem o tom dost pochyboval.  Vzal jsem si potřebné věci a přezul se. Následně jsem šel do třídy. Hinata už seděl v lavici. Šel jsem k němu, jelikož to byla i má lavice a též si sedl. Pozdravil jsem jej a pokusil se o úsměv. Pozdrav mi oplatil, úsměv nikoli. Jo takhle jsme spolu mezi sebou teď komunikovali. Jen jsem se pozdravili a tím to haslo. Přemýšlel jsem, jestli nemám zkusit navázat rozhovor, ale místo toho jsem naň jen beze slov civěl.

Bože, jak dlouho tohle chceš jeste dělat?! Křičel jsem na něj ve svých myšlenkách. Jako chodit do školy každé ráno s tim, že na mě bude civět spolužák...na kterého mam zálusk, o čemž moc dobře ví, a přesto nedokáže pochopit, jak mizerně se teď v jeho přítomnosti cítím...je fakt úžasný. Nejradši bych si přesedl k někomu jinému, ale nemám zrovna moc kamarádů ve třídě a i ti raději sedí s těmi, se kterými si nejvíc rozumí, což je pochopitelné. 
,,Chceš něco, nebo tě prostě baví na mě zírat!?" vyštěkl jsem.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, jak se máš, ale nějak jsem zapomněl slova." řekl jsem a drbal na týlu. Byl jsem celkem v šoku z toho, jak vyjel. Tohle bych u něj nečekal. Vážně ho tak štvu? Tohle bude chtít nejspíš trochu víc času. 

,,Myslím, že by dnešek mohl být lepší..." odpověděl jsem klidnějším hlasem. Jo byl by lepší, kdyby sis mě pořád tak podezíravě neprohlížel. 

,,Cože? Teda jasně. Dnes máme trénink, myslím, že bychom se měli začít víc soustředit, když je to poslední trénink před zápasem..." 

,,Co tím chceš jako říct, že jsem nesoustředěný?" opět jsem vyjel, jelikož jsem si uvědomoval, na co tím naráží. A i když to byla pravda, štvalo mě to. 

,,Co s tebou dneska je a proč si tak vztahovačný? Říkal jsem "měli" , takže jsem mluvil i o sobě a ty hned takhle? Jen se snažím o to, aby byly věci v normálu, ale to ty očividně nechceš." 

,,Jo jasně...jako zapomenout na vše z toho dne..." 

,,Snad jsem se ti omluvil, dokonce jsem ti řekl, že jsem to tak nemyslel, ale to tys o tom nechtěl mluvit, takže jestli máš něco na srdci, řekni to!" křikl jsem. 

,,Tak se zase uklidníme, jestli jste si nevšimli, začala hodina. Takže buď dávejte pozor, nebo můžete jít před tabuli říct, co vás tak trápí." ozval se učitel a hned na to se začal smát společně s třídou. Ti dva najednou ztratili slova a jen přejížděli pohledem po třídě.

Pokračování příště...