Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️

29.

Ahoj!!

Myslel jsem, že se studem propadnu do země, ale tím jak moc pevně mě držel, by to stejně nešlo. Přezuli jsme se a mlčky pokračovali dál. Dorazili jsme do třídy a usedli do lavice. Snažil jsem se na něj nedívat, neboť jsem byl rudý až po uši. Snažil jsem se nějak nedávat najevo, že tam vůbec nejsem. Nevím, celou dobu jsem si přál být vedle něj a když to tak je, najednou jsem zbrklý, úplně nesvůj a nejraději bych šel pryč. Proč? Proč jsem tak divný? Povzdechl jsem si a sklonil se do batohu pro sešit. Položil jsem jej nás stůl a když jsem se otočil ke Kageyamovi, zrovna se na mě díval. Ihned jsem stočil svůj pohled zase pryč.

Byl tak sladký, jak nevěděl, co vlastně chce. Každopádně já to věděl a jelikož jsem byl sobecký, bylo mi jedno, jak trapně se bude po tom cítit. Prostě jsem udělal, co jsem chtěl. Otočil jsem si jej zpět k sobě a jemně jej políbil na rty. Zrudl snad ještě víc a oči...jako by mu měly vypadnout z důlků. Pousmál jsem se na něj. Avšak on se nesmál. Semkl ústa do úzké linky. Chvíli jsem si myslel, že mě snad bude chtít praštit, ale ani tohle nakonec udělal. Neudělal vůbec nic. 
,,Bože, ty jsi tak roztomilý...promiň mou hrubost, ale nemohl jsem odolat." pověděl jsem tiše a užíval si jeho výraz. Možná jsem byl trochu zlý, ale bavilo mě tohle dělat. 

Naprosto jsem stuhl. CXhtěl jsem ho praštit, následně utéct a nakonec se propadnout do země za to, že jsem vůbec pomyslel, že bych jej praštil. Stejně bych nedokázal udělat nic z toho, ale proč mi tohle dělá? Chce snad abych po něm hned teď skočil a začal dělat bůhvíco. Protože já sám nevím, co bych udělal dřív. Každopádně mi nebylo nejpříjemnější, že byl schopný něčeho takového, když ví, že se každou chvíli mohou přiblížit čumilové z naší třídy. Ale na druhou stranu...ty jeho rty. 
,,Nedělej to tady..." řekl jsem tiše. 

,,Buud se snažit, ale když ty si o to prostě říkáš..." hlesl jsem omluvně. Raději jsem už nemluvil a začal dávat pozor, neboť do třídy přišel onen učitel, co mě nenechal ani dopsat zprávu. Idiot. Pořád bych mu za to nejraději natáhl. Se zvoněním jsem vytratil i své násilné myšlenky. Řekl tři jména, kteří budou postupně zkoušeni u tabule. Naštěstí naše jména mezi nimi nebyla. Zadal látku, ze které jsme měli si udělat výpisky. Měl jsem to celkem rychle sepsané. Jo díky Hinato, možná bych se tenhle rok nemusel strachovat o své známky, když mě tak motivuješ. Podíval jsem se na něj. Byl zcela pohlcen učebnicí. Využil jsem toho a opatrně jsem pod lavicí nahmatal jeho nohu. Cukl sebou, ale nepodíval se na mě. Posunul jsem svou ruku o něco výš a začal jej hladit. Opravdu se snažil zůstat v klidu. Jenže to jsem nechtěl. Jel jsem ještě o něco víš a pořádně jej stiskl. 
,,Tobio!!" zaznělo z jeho úst. Jak sladce dokázal říct mé jméno. Zašklebil jsem se na něj a svou pozornost jsem věnoval žákům na hřišti, které jsem viděl z okna. 

Pokračování příště...