Ahojky, tak vás vítám u slibovaného příběhu na ship KageHina! Snad se vám bude líbit.
Tak si užijte čtení! <3
Věnováno mé drahé AnimeKiki_official <3 (nepřiímám žádné reklamace, jen abys věděla :D )
Opět jsem stál před černovlasým chlapcem, tedy teď už mužem. Ihned mi v hlavě vyskočila dlouho nevyřčená otázka způsobená zrovna tímto okamžikem. Možná je na čase ji konečně vyslovit, pomyslel jsem si.
,,Pokaždé, co se tohle stane, si v hlavě říkám...proč na tebe musím narazit zrovna, když už jsem chtěl zapomenout?",,Zajímavé, mám podobnou otázku." odvětil jsem a sledoval zrzkovo výraz. Mísilo se v něm tolik emocí, stejně tak jako ve mně.
,,Proč dopouštíme, aby se naše cesty rozdělily, když se následně opět střetnou? Proč prostě nejdeme jednou cestou až do konce?",,Nevím, možná si to jeden z nás nepřeje." odpověděl jsem se špetkou ironie. Měl jsem vztek, on byl přeci ten, kdo vždy šel jinou cestou.
,,Možná. Proto nás osud svádí neustále dohromady, abychom to tvrzení vyvrátili."
,,Nezapomeň, že to tys vždy odešel!" křikl jsem ze vzteku.
,,Ano, stejně jako tys mě vždy nechal jít. Ale neboj tentokrát nemám v plánu odejít a kdyby na to došlo, usjistím se, že mě nenecháš jít." řekl jsem a chytil jeho drobnou dlaň a schoval ji v těch mých.
,,Vždy se k sobě vrátíme, neboť jsme propojeni takzvanou červenou nití jako v té skladbě, pamatuješ?",,Whisper...tell me your love." vyslovil jsem větu, kterou jsem na té skladbě miloval, aniž bych si uvědomil, co jsem tím způsobil.
Jeho rty se momentálně dotýkaly těch mých...
Pokračování příště...
ČTEŠ
Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️
RomansaKdyž jsem se ocitl v úzkých, spatřil jsem jeho...černovlasého chlapce s tmavě modrýma očima. Vyzařovala z něj zastrašující aura, což zapříčinilo, že zmizeli všichni kolem...krom nás dvou. Jeho pohled byl tak povýšený stejně jako on sám, a přesto jse...