Whisper...Tell Me Your Love [KageHina] ✔️

38.

Ahoj!! Pardon, že jsem včera nic nevydala. Nemohla jsem vyřešit jeden problém u tohoto příběhu, takže se mi vůbec nechtělo psát, dokud to nevyřeším :D 
Věnováno AnimeKiki_official za mé včerejší otravování :D 

Z koupelny jsem se přemístili do pokoje, kde jsme se začali převlékat. Nemohl jsem si odpustit nedívat se na Kageyamu. A jelikož nejspíš tušil, že se budu dívat, schhválně to prodlužoval. On už prostě věděl, co na mě působí. Taky jsem si nemohl nevšimnout jeho posměšného úšklebku. Zavrtěl jsem hlavou, abych vyhnal všechny ty hříšné věci, co mi proběhly hlavou a že jich nebylo málo.  Raději jsem zamířil do kuchyně. 

Mamka už na nás čekala se snídaní. Popřál jsem jí dobré ráno a usmál se na ni. Zvláštně si mě prohlížela. Provedl jsem snad něco, optal jsem se sám sebe a snažil se zapátrat v mysli, ale na nic jsem nepřišel. Po chvilce se objevil i Kageyama. S úsměvem pozdravil mou matku a stál veprostřed místnosti, jako by snad čekal, až mu dá někdo svolení si sednout. Chápete to? Zrovna on. Jindy tak sebevědomý až to bolí a teď si tu hraje na slušnáčka? Každopádně tahle jeho stránka byla k sežrání. Rukou jsem mu naznačil, aby si sedl vedle mě. Když tak udělal pustili jsme se do jídla. 

,,Připravila jsem vám i svačinu do školy. A jak jste se vyspali?" optala se jich s úsměvem na rtech. 

Krátce jsem se podíval na Kageyamu a lehce se na něj usmál. Měl mírně zarudlé tváře a rtech nepatrný úsměv.
,,Jo spalo se nám dobře." nakonec jsem řekl. 

,,Tak to jsem ráda." pověděla a snažila oba chlapce nenápadně pozorovat. Všimla si, jak Kageyama Shouyu opatrně zbavil drobku na tváři. Ihned mu zrudly tváře. Zadíval se do jeho očí a dlaní zakryl tu jeho. Byli si opravdu blízcí...ale pořád nemohla uvěřit ani slovům a ani tomu, co viděla a vidí. Třeba se jí to jen zdá, pomyslela si. Nebo že by snad byla proti, a proto raději chtěla celou tuhle domněnku zavrhnout. Zavrtěla hlavou. Ať už je to jakkoliv, pořád je to její syn, kterého miluje nadevše. Jestli si přeje být s ním, ať je. Pokud mu neublíží, nebude se nijak angažovat. S touto myšlenkou je přestala pozorovat a položila před ně zabalenou svačinu. 

,,Děkujeme." řekli jsme jednohlasně. Líbilo se mi, jak si kolikrát vzájemně notujeme. Mohlo by to být takto častěji, třeba v těch intimních věcech. Do toho se určitě dostaneme. Usmál jsem se pro sebe a dojedl snídani. Poté jsem odnesl talíř do dřezu. Počkal jsem, než se mrňous uráčí dojíst. Jindy to má snězené během chvilky a zrovna dnes si chce jídlo vychutnat. Když dojedl, šli jsme si pro brašny. Poté jsme se rozloučili s jeho matkou a vyšli jsme z domu.
,,Dnes si kolo nebereš?" optal jsem se když kolem něj jen tak prošel.

,,K čemu, nemohl bych jet na kole, když ty jdeš pěšky. Pojedeme dnes autobusem a navíc, takhle mi může dát ruku aspoň normálně, ne?" vysvětlil jsem mu. Vypadal zaskočeně. Pobídl jsem jej rukou, ať pokračuje v cestě. Rychle jsem se ohlédl, jestli nás třeba matka nepozoruje. Záclona u okna byla netknutá, a tak jsem jej chytil za ruku, když se k tomu sám neměl. Byl ještě víc překvapenější. Ale přes jeho chladný vzhled byl teď naprosto k sežrání. Před zastávkou jsem naše ruce rozpojil. Nechtěl jsem na nás strhávat pozornost. Kageyama se zamračil, ale nejspíš mě chápal, protože se nepokusil mě znovu chytit. Zanedlouho přijel autobus. Nastoupili jsme a sedli si do zadní části autobusu. Opřel jsem se hlavou o jeho rameno a ruku mu přiložil na stehno. Zakryl ji tou svou a díval se z okna.

Pokračování příště...