Desire

9. Kapitola

Ahoj :)) Tak další kapitola... Zase se moooc omlouvám, ale tak snad se bude líbit :) Díky moc za tolik Reads :) :*

Je pryč už přes hodinu, zajímalo by mě, co ho tolik zdrželo. To je tak těžké najít kakao? Nebo šlehačku? Třeba oboje teprve vlastnoručně vyrábí. A nebo tam zase byla ta hrozně pěkná brigádnice, která se mu tolik líbí. Jo, to bude ono. Už zase si hraje na toho největšího gentlemana a určitě jí se vším pomáhá a přitom jí okukuje zadek. Přesně můj bratr. I když je pravda, že ta holka hezký zadek má. Ale o tom já přece vůbec neuvažuji, to je hloupost, že by mě něco takového vůbec napadlo. Blbost.

Ale stejně je to divné, radši mu zavolám. Beru do ruky mobil a vyzváním číslo svého bratra. Mám u něj hrozně roztomilou fotku z doby, kdy měl delší vlasy, tak jsem mu dělala culíčky. Vypadá na té fotce fakt rozkošně. No ale to je teď nepodstatné. Slyším to pitomé píp, píp, ale nikdo to nebere. Aha, hlasová schránka. No nevadí, za chvíli určitě zavolá zpět.

Slyším bouchnout dveře, tak s úmyslem bráchovi vynadat seběhnu dolů, abych ho hezky sjela. Ve dveřích ovšem stojí mamka. Vyděšená.

„Mami, děje se něco?“ ptám se, přejdu k ní a podepřu jí, protože to vypadá, že každou chvílí omdlí.

„Nic se neděje zlatíčko. Jen jdi nahoru a buď v klidu, ano? Já si musím promluvit s tatínkem.“ Odpoví mi značně vyčerpaně a postaví se na vlastní nohy. Pokusí se o úsměv, ale vznikne z toho jen škleb, takže se radši rychle přemístí do kuchyně. Nechápu, co se děje, tak se vydám za ní.

„Hele, a nemluvila jsi s Loganem? Odjel před hodinou a půl jenom do obchodu a ještě se nevrátil, tak jestli se někde nezasekl? Mně nebere mobil.“ Oznámím a stoupnu si ke kuchyňské lince, kde mamka krájí pórek. Pórek, proč sakra pórek? Nikdo to nejí. Je to zelené, divné a hnusné. Tak proč ho krájí? Ale ne, už ho nekrájí. Ve chvíli, kdy jsem dořekla svou větu, upustila nůž, který až do teď pevně svírala v ruce a nechala ho s hlasitým bouchnutím upadnout na zem. Ani se neohnula, aby ho sebrala. Jenom zírá do blba.

„Haló, mami. Jsi tu?“ zamávám jí rukou před obličejem.

„Okamžitě odejdi do svého pokoje a opovaž se sejít dolů! Běž!“ zaječí na mě a odejde ode mě dál. Naštvaně oddupu nahoru a snažím se, abych u toho udělala co největší rámus. Zabouchnu za sebou dveře a sednu si na postel. Hmm, tak co teď? Chtělo by to zjistit, co se děje.

Potichu zase dveře otevřu a poslouchám, co se dole děje. Pravděpodobně přijel táta, protože mamka s někým mluví.

„Volali mi před půl hodinou. Nevypadá to s ním dobře. Je v…“ slyším máminým hlasem. Ten konec jsem ovšem neslyšela kvůli debilnímu vrznutí dveří! S kým to sakra nevypadá dobře? Co se děje?

„Buď v klidu, bude v pořádku. Musí být. Ten druhý řidič to přežil, dokonce ho už i pustili z nemocnice, ne? Bude to dobré.“ Tohle byl zase táta. Chtělo by to vědět, co se stalo.

„Zavolej Jul, byla jsem na ní hnusná, tak ať jde za námi dolů.“ Řekne mamka a já zdrhám do pokoje, aby nezjistili, že jsem celou dobu poslouchala. O chvilku později slyším zaklepání na dveře a dovnitř vleze táta.

„Pojď, už můžeš dolů.“ Řekl to smutně. Zklamaně. Muselo se stát něco hodně vážného, on je jinak vždy usměvavý a pozitivní. Vyrazím za ním a sejdu dolů. Vidím mamku ubrečenou na gauči, jak se kouká na něco v televizi. Kouknu se, co dávají. Jsou tam zprávy. Proč brečí u zpráv?

„Co se děje?“ zeptám se, teď už totálně nechápavě.

„Koukni se.“ Odpoví šeptem mamka. Kouknu a vidím velmi drastickou bouračku. Právě tam běží rozhovor s jedním řidičem, který je v pořádku, jen pár modřin. Hrozně se omlouvá a je mu líto, co se stalo. A pak to přijde.

„Ne! V tom autě nemohl být Logan! Vždyť to auto je na padrť!“ zakřičím směrem na rodiče ve chvíli, kdy vidím záběr na Loganovo auto. Rozbrečím se a sednu si na gauč vedle mamky. To přece nemůže být pravda!

„Je v nemocnici. Nevíme, co s ním bude. Za chvíli tam jdeme. Půjdeš s námi?“ zeptá se táta a pohladí mě po zádech. Přikývnu a dál zírám na televizi s očima plnýma slz.

Nehody se stávají… Ale proč se nestanou někdy lidem, kteří si je zaslouží? Proč?