The War | Vmin |DOKONČENA|

5.

Jen co jsme se po ránu trošku probrali, jsme se vydali na cestu. On šel za mnou, protože jsem mu to tak řekl. Nechtěl jsem, aby šel vedle mě. Akorát by se snažil navázat kontakt a o to já opravdu nestál. Prošli jsem pár vesnic a menších měst. Nikdo nám nepomohl, ani neporadil, co máme dělat. Nevěděli jsme, jak se odtud dostat a o to horší to bylo.

,,Co když cílem hry je, zabít všechny zlý?'' promluvil Jimin. Otočil jsem se na něj. Smysl to dávalo, ale do toho se mi fakt nechtělo. ,,Tak pokud chceš chcípnout rychleji, než se vůbec dozvíme, jak přesně tohle funguje, tak prosim.'' protočil jsem očima. ,,Nemáme ani zbraně na to, abychom zabili jednoho, natož všechny.'' zamumlal jsem a on se podíval do země. ,,Přece musí existovat cesta ven.'' řekl zase on. Podíval jsem se na něj. ,,Ano, musí, ale tímhle způsobem opravdu nic neuděláme.'' spruzele jsem ho odbil. Vždycky co otevře pusu, mě akorát vytočí.

Na noc nás ubytovali docela hodní lidi. Dostali jsme sice společnej pokoj, ale každej jinou postel. Bylo tu teplo. Chyběl mi ale můj mobil. Chtěl jsem jít na instagram, sledovat jak mi lidi likujou fotky, píšou komentáře a zahrát si třeba s Kookem něco na počítači. Místo toho jsem byl uvězněn v nějaký hře, s pitomým Jiminem a ani jeden z nás neví jak pryč. Zády k němu jsem, přikrytý pod dekou začal usínat.

,,Tae vstávej!'' strčil do mě Jimin. ,,Co chceš?'' otráveně jsem se na něj otočil, protože tím, že mě vzbudil, mě naštval opravdu hodně. ,,Musíme pryč! Ty lidi nás chtějí zabít!'' vypadal vyděšeně. ,,Co to kecáš? Však byli milí. Nechápu co ti hrabe. Jdi si lehnout a nech mě.'' otočil jsem se k němu zády, ale on mi sebral peřinu. ,,Pokud nevypadneme, umřeme!'' řekl a pak se otočil a začal otevírat okno. Přemýšlel jsem nad tím, ale asi měl Jimin pravdu. Jsme ve hře, za doby 2 světový války a Jimin není blbej, co se chytrosti týká. Zvedl jsem se tedy z postele a vydal se za ním. ,,Plán?'' tázavě jsem se na něj podíval. ,,Utéct oknem.'' řekl potichu a otevřel ho.

,,Okamžitě stůjte!'' ozvalo se za námi dost ostrým hlasem. ,,Běž!'' zavolal jsem na Jimina a ten vyskočil z okna a svezl se po střeše a bezpečně dopadl na zem. ,,Ty hajzle jeden! Zůstaň tady nebo si to s tebou vyřídím!'' vešel do místnosti ten samej chlap co nás ubytovával. Problém byl v tom, že teď měl v ruce pistol a byl o 2 hlavy větší, než já. Začal jsem lézt z okna, ale jak jsem spěchal, tak mi to podklouzlo a já se na poslední chvíli chytil kraje střechy. ,,Chytím tě!'' zavolal na mě Jimin a já viděl jak stojí pode mnou. Ale taky jsem věděl, že když se pustím, tak mu moje váha ublíží. ,,Ani se nehni!'' křikl po mně ten člověk s pistolí. ,,Tak už se pusť!'' vykřikl Jimin a já se tedy pustil a se zavřenýma očima jsem začal padat.

Opravdu mě to škvrně chytilo a ani se mu nic nestalo. ,,Díky.'' trošku překvapeně jsem se na něj podíval a on se pousmál. Pak jsem od něj ale odlezl, protože byl moc blízko. ,,Pojď musíme zmizet.'' chytil jsem ho za zápěstí a rozeběhli jsme se pryč. Běželi jsem tak dlouho, dokud za námi střelba neutichla. Sedli jsme si za strom a oba se vydýdchávali. ,,Jsi v pořádku?'' zeptal se mě Jimin. ,,Jo. A ty?'' podíval jsem se na něj. Neptal jsem se proto, že by mě to nějak zajímalo, ale spíš ze slušnosti, jelikož se zeptal první. ,,Jo v pohodě.'' usmál se a já jen přikývl.