The War | Vmin |DOKONČENA|

7.

Vypadalo to, že je všechno v klidu. Jimin nic neříkal, a ani se kolem chaty nikdo neshromážďoval. Jen tam Jimin byl už podezřele dlouho. Musel jsem se ujistit. ,,Žiješ?'' promluvil jsem do vysílačky. ,,Jo." jen rychle odpověděl a to mi stačilo. Dál jsem si teda zůstal sedět ve svém úkrytu.

,,Pojď sem!'' vykřikla vysílačka a já z toho malém dostal infarkt. Pak mi ale došlo, že to asi je vážný a rozeběhl jsem se dovnitř. Otevřel jsem dveře. ,,Kde jsi?'' zavolal jsem nahlas a když jsem slyšel nějaký hluk z vedlejší místnosti, hned jsem tam vyběhl. Seděl tam Jimin spoutaný k židli a páskou přes pusu i oči. Kolem stáli nějací tři vojaci a úchylně se na něj usmívali.

,,Co to tu nacvičujete?!'' vykřikl jsem. Když se na mě všichni 3 otočili trošku jsem ztuhl. ,,Nechte ho.'' zamračil jsem se, protože jsem se o něj fakt bál. ,,Jé hele, další!'' usmál se jeden z nich a vydal se blízko ke mně. ,,Ani se nepřibližuj!'' vykřikl jsem. ,,Nebo co?'' chytil můj obličej do svých nechutných dlaních. ,,Chce to ještě kousek blíž.'' z tónu jakým způsobem se mnou mluvil, se mi chtělo zvracet. ,,Nebo tohle.'' zavrčel jsem a vší silou ho kopl kolenem do břicha. Couvl a padl na kolena. ,,Ty smrade!'' rozeběhl se ke mně další z trojice a obdařil mě takovou fackou, že se mi na chvíli zamotal svět. Jenže já se nevzdám. Vzchopil jsem se a vyhnul se mu. Jimina i se židlí jsem zvedl a začal utíkat ven. Rozeběhli se za mnou. ,,Neboj, mám tě.'' usmál jsem se na Jimina, i když to nemohl vidět.

Už jsem nemohl, navíc s Jiminem a židlí v náruči jsem se vyčerpal rychleji. Oni ale stále běželi za mnou. Sundal jsem Jiminovi alespoň pásku z očí a odkryl mu pusu. Vypadal až moc vystrašeně. ,,Na. V kapse mám nůž.'' vydechl a já ho položil na zem. Vytáhl jsem nůž a otočil se k nim. ,,Neboj se. Hlavně tu zůstaň.'' rozeběhl jsem se proti nim a s nožem v ruce. Bylo to rychlejší a snazší než jsem čekal a jednoho jsem probodl do krku. Bylo to nechutný a mně se to naprosto příčilo, ovšem strach o můj a Jiminuv život, byl větší. Toho druhého jsem bodl do zad a třetí utekl sám. Teď už jen jeden úkol. Osvobodit Jimina.

,,Tak jsem tu.'' řekl jsem stále zadýchaně a začal rozřezávat provazy, které Jimina poutaly k židli. ,,Jsi zraněný.'' řekl starostlivě a sledoval můj obličej a hrudník. No pravda byla, že tomu, čemu se dalo ještě předevčírem říkat tričko, teď vypadalo jako kus hadru na vytírání a pak krvavých skvrn se tam vytvořilo, ale mě nic nebolelo. ,,To je teď jedno, hlavní je, že jsi v pořádku.'' usmál jsem se a osvobodil ho. Já byl poměrně vyčerpaný a tak jsem si lehl na zem.

,,Pořád nechápu, kde jsi našel ty vysílačky.'' vydechl jsem s pohledem upřeným na nebe. ,,No... Jak jsi ještě spal, našel jsem jakousi bednu v lese. Bylo to tam. A ten nůž taky. Jenže než jsem ho teď stihl použít, měl jsem svázané ruce.'' přikývl jsem. ,,Wow. Nečekal bych, že tohle dokážeš.'' řekl jsem obdivně. Usmál se. ,,Sundej si to tričko, já ti to ošetřím.'' přesunul se ke mně a prohlédl si mě. ,,Okay. Ale máš vůbec čím?'' nadzvedl jsem se na loktech. ,,Jasně. V tý bedně byla i nějaká dezinfekce a použijeme listy místo vaty.'' vykulil jsem oči. ,,Jsi docela plnej překvapení.'' usmál jsem se, ale vůbec mi to nevadilo.