The War | Vmin |DOKONČENA|

24.

,,Game over...''

Zaznělo mi v uších. Rozhlédl jsem se. Všechno kolem mě začalo mizet. Přestal jsem cítit svoje tělo. Všechno se kolem mě rozpadalo a já měl pocit, že padám do hluboké jámy. Cukl jsem sebou.

Vzbudil jsem se. Ležel jsem na zemi ve svém pokoji. Ve svém opravdovém a reálném pokoji. Byl jsem zpátky doma. Rychle jsem si sedl. Na počítači byl zapnutej disscoard. Bylo to zapnuté na chatu s Jiminem. Dříve, než jsem se stihl jakkoli vzpamatovat, rozeběhl jsem se k baráku Jungkooka. Cestou jsem si vzal kolo, aby to bylo rychlejší. Vyběhl jsem k němu do pokoje. Jeho nechápající rodiče mě sledovali, ale já musel vidět Jungkooka. ,,Kookie!'' volal jsem nahoru. Musel tam přeci být.

Otevřel jsem dveře. Rozhlédl jsem se. Nikde jsem ho neviděl. Nahrnuly se mi slzy do očí, sevřelo se mi hrdlo. ,,Jungkooku kde jsi?'' volal jsem na celej barák. Připadal jsem si jako blázen, možná jsem blázen byl, co já vím, ale potřeboval jsem ho najít.

,,Co tady řveš?'' ozvalo se z koupelny jeho hlasem. Spadl mi obří kámen ze srdce. ,,Jungkooku...'' hlesl jsem a vydal se tam. Seděl na záchodě a to mi bylo se vší úctou u prdele. ,,Žiješ...'' obejmul jsem ho. ,,Jo, myslel jsem, že tě rozkopu, když jsi nechal Jimina umřít... Takhle bezohledně jednat...'' šťouchl do mě. ,,Žije?'' vzpomněl jsem si na Jimina, jak tam bezvládně ležel. ,,Ano, žije.'' zasmál se a já si musel zacpat pusu rukou, abych nevyjekl radostí.

,,Slezeš už ze mě? Rád bych se utřel...'' odstrčil mě Kook. Až teď jsem si pořádně uvědomil, co dělám a jak to asi vypadá. ,,Promiň...'' zamumlal jsem a odešel z koupelny. ,,Úlevně jsem vydechl, ale pak jsem se začal usmívat jak kretén. Žili oba dva. Musím za ním.

Kook šel se mnou. Celou dobu jsme se bavili o tom, jak zvláštní věc se nám stala. Ne, že bych nebyl rád, že mi Jimin změnil pohled na něj, ale radši bych ho na něj změnil bez týhle hrozný události.

Jelikož já nevěděl kde Jimin bydlí, Kook mě tam dovedl. Zazvonil jsem na zvonek a čekal. Brzy ze dveří vyšel jeho táta. ,,Copak potřebujete?'' mile se na nás usmíval. ,,Můžeme jít dál? Chceme mluvit s Jiminem.'' usmál jsem se nazpátek. ,,Jasně, pojďte. Je ve svém pokoji.'' pokynul nám rukou a my vešli s úklonou dovnitř. Vyšli jsme schody nahoru a otevřely jeho dveře. Seděl na posteli a hrál si s jeho kočkou. ,,Jimine...'' špitl jsem a pevně ho objal. ,,Promiň mi to! Prosím!'' opět se mi chtělo brečet. Dal tu kočku stranou a taky mě obejmul. ,,Zachránil jsi nás Taessi.'' usmál se a políbil. Propojily se mi v tu chvíli oba vesmíry. Brněly mě špičky prstů, celej jsem byl v určitý euforii.

Zůstal jsem se mu ještě chvíli po polibku dívat do očí. Oba jsme se usmívali. ,,Promiň, ještě jednou...'' zamumlal jsem a objal ho. ,,Nic si nedávej že vinu. Zachránil jsi nás oba.'' trošku mi zčervenaly tváře. Takový chvály se mi dostalo. ,,Jenže já vlastně skoro nic neudělal. Prostě... Jsi umřel, pak jsem tě držel. Objímal jsem tě a usnul. Když jsem se vzbudil, už jsi tam nebyl a všechno kolem mě začalo mizet.'' nejistě jsem se po obou rozhlédl. ,,Já vím, sledoval jsem tě. Nemohl jsem se za tebou vrátit, i kdybych se snažil sebevíc.'' přikývl jsem. ,,Pak nechápu, co bylo cílem hry.'' pokrčil jsem rameny. ,,To asi nikdo z nás. Nejdůležitější je to, že jsme se všichni vrátili a žijeme.'' usmál se Kook a s tím jsme oba souhlasili.