The War | Vmin |DOKONČENA|

8.

Když mě ošetřoval, byl opravdu jemnej a opatrnej. Ani mě to moc nebolelo nebo nepálilo. ,,Díky škvrně.'' usmál jsem se na něj a zpátky si oblékl ten hadr. ,,Nemáš za co. Hlavně na sebe dávej pozor.'' usmál se a uklidil věci.

,,No... Co teď?'' tázavě jsem si ho prohlédl. Vytáhl mapu. ,,No... Teď jsme přímo tady. Takže jsme se lehce posunuli k cíli, což je pozitivní, ale horší je to, že teď byli jen 3 a už takhle nám dali zabrat.'' zamumlal. Měl pravdu. ,,No, to je sice pravda, ale začínáme být sladění, vidíš? A s tímhle nám to půjde.'' usmál jsem se a on taky. ,,Jen se musíme držet jeden druhého. Bez toho to nepůjde.'' podíval jsem se mu do očí. ,,Jsem rád, že už jsi rozumnej.'' usmíval se. Povzdychl jsem si. Měl pravdu. Choval jsem se k němu na začátku zbytečně hnusně. Je docela fajn. ,,Promiň.'' vydechl jsem a přitáhl jsem si ho do objetí. Nevím proč, ale na druhou stranu to docela uklidňovalo.

,,T-tys mě obejmul?'' vypadal rozladěně. ,,Jo? Jestli jsem neměl nebo tak, tak se ti omlouvám. Nechtěl jsem ti dělat něco, co by ti bylo-'' než jsem to stihl doříct, opět mi visel kolem krku a tulil se ke mně. ,,Ou.'' vydechl jsem jen a pousmál se. Byl- roztomilej.

,,Tak jo škvrně, to stačí.'' odstrčil jsem ho a on se odtáhl. ,,Promiň. Jen mi chybí domov a kamarádi.'' zdál se mi teď citlivější než kdy předtím. ,,Jo, to je v pohodě. Mně taky.'' zamumlal jsem a lehl jsem si do trávy. ,,Víš co? Pořádně si odpočineme a půjdeme najít cestu domů.'' usmál jsem se na něj. Vypadal spokojeně s mým rozhodnutím. ,,Tak jo.'' lehl si vedle mě. ,,Tak dobrou noc.'' řekl tiše. ,,Dobrou.'' odpověděl jsem mu a za chvíli jsme oba chrněli.

Noc jsme přežili a ráno jsme se vyspali docela dlouho. Poznal jsem to podle sluníčka, které bylo dost vysoko. ,,Tak jo. Mám hlad a to fakt hodně.'' prohlásil jsem. Vždy už 3 dny jím jenom borůvky a maliny. ,,Já taky.'' řekl Jimin. ,,Musíme najít pořádný jídlo.'' rozhlédl jsem se. ,,Jíš ryby?'' tázavě jsem si ho prohlédl. ,,A víš, že docela jo?'' taky se usmál a rozeběhli jsme se k malé říčce.

Když jsme už asi půl hodiny stáli ve vodě a snažili jsme se do vlastních rukou ulovit ryby, které kolem nás proplouvali, začal jsem ztrácet naději, že se najíme. Jenže pak najednou- ,,Mám ji!'' vykřikl Jimin a já se na něj podíval. V ruce držel pořádnej kus pstruha. ,,Hezky!'' pochvalně jsem ho poplácal po zádech a rybu jsme dali na břeh.

,,Ale já ji nezabiju.'' zamumlal Jimin a couvl od toho. ,,Dobře tak já ano, ale ty příprav oheň a něco na čem si ji uděláme.'' podíval jsem se na něj a vzal jsem rybu do ruky. Mohla mít slušných 5 kilo. Položil jsem ji na kámen a druhým velkým kamenem ji rozbil lebku. Nedělal jsem to moc rád, ale hlad byl větší. Pomocí nože od Jimina jsem ji naporcoval a v řece opláchl. ,,Už to máš?'' zavolal jsem na Jimina. ,,Jasně! Už čekám na tebe.'' usmál se a já i s rybou došel za ním.

Jídlo jsme měli docela rychle hotové. A i to chutnalo celkem dobře. I když to bylo dost neochucené. ,,Co si asi musí myslet moji fanoušci?'' povzdychl jsem si. Jimin ke mně zvedl pohled. ,,Co? Vážně teď řešíš tohle?'' trošku nechápavě mě sledoval. ,,To víš, riziko povolání.'' uchechtl jsem se, ale reálně se mi po nich stýskalo. ,,Hm... Radši by ses měl starat o to jak pryč.'' šťouchl do mě. ,,No jo, prosimtě...'' povzdychl jsem si a dojedl poslední kousek ryby. ,,No... Tak vyrazíme.'' zvedl jsem se a čekal na Jimina. Ten taky dojedl a vydali jsme se na cestu.