The War | Vmin |DOKONČENA|

19.

,,No... Prostě to nejde...'' zamumlal jsem a cítil jsem se docela trapně. Na druhou stranu jsem byl rád, že prostě na kluky nejsem, a že mě ani nevzrušují.

,,Počkej, počkej. Takže ty mi chceš říct, že se tady spolu můžeme osahávat a já nevím co všechno a ty přesto nejsi v náladě?'' naklonil hlavu. ,,No... Asi už to tak bude.'' nevěděl jsem, co od něj čekat. Jestli je naštvanej, nebo ho to mrzí... ,,Tomu říkám výdrž.'' usmál se. Ulevilo se mi a sedl jsem si vedle něj. ,,Promiň.'' zamumlal jsem nejistě. ,,To nic, za to nemůžeš. Spíš mě to udivuje. Máš se čím chlubit.'' uchechtl se. Byl jsem rád, že to bere v klidu, ale vlastně mi teď přiznal, že já jeho vzrušuju a to... Bylo lehce divný.

,,Jak je ti?'' pohladil mě po čele. ,,Jo, už je to lepší... Dík.'' usmál jsem se. Leželi jsme vedle sebe. Po naší líbací válce, bylo už několik minut. Proto jsem ani neměl ten zvláštní pocit, že má stojáka. ,,Tak spi. Měl by sis odpočinout.'' usmíval se. Pak mě ale obejmul. ,,Můžu?'' zeptal se když si položil hlavu na můj hrudník. ,,No... Tak ale výjimečně...'' vydechl jsem. Vypadal spokojeně. ,,Ale vždyť ty nemáš spát, ne?'' podíval jsem se na něj, když zavřel oči. ,,Hm... Já ale nebudu spát.'' odpověděl. Víc jsem to neřešil a zavřel jsem oči. Byl jsem unavenej, tudíž se mě únava zmohla a já usnul, i přesto, že jsem měl o Kooka pořád strach.

Probudilo mě sluníčko, co mi svítilo přímo do obličeje. Na mým hrudníku s nohou přehozenou přese mě se rozvaloval Jimin. A spal. ,,Hej...'' šťouchl jsem do něj. Vypadal, že mě nevnímal. ,,Jimine vstávej!'' řekl jsem víc nahlas a i do něj víc šťouchl. ,,Hm?'' vydechl ospale, ale pak se rychle vzpřímil a prohlédl si mě. ,,Co je? Já usnul? Proboha! Jsi v pořádku?'' třeštil na mě oči, takže působil docela vyděšeně. ,,Jo.'' uchechtl jsem se. ,,Jen už je ráno. Měli bychom se vydat pro Kooka.'' dlouze vydechl. ,,Máš pravdu...''

Sice mu chvíli trvalo, než svolil, že můžu jít s ním, ale nakonec jsem se také sbalil a vydali jsme se hledat mýho ztracenýho kamaráda. Po celou dobu se mě Jimin nezapomněl neustále ptát, jestli jsem v pořádku. Moje odpověď byla vždycky stejná. ,,Jo, jsem.''

Šel bych bez povšimnutí dál, jenže Jimin mě stáhl za strom. Trošku nechápavě jsem ho sledoval, on si jen přiložil prst k ústům na náznak, že mám být ticho. A tak jsem držel pusu. Sledoval něco před námi. Já tam nic neviděl. Jelikož jsme takhle stáli několik minut, měl jsem čas přemýšlet. Vzpomněl jsem si na včerejšek. Na to líbání. Když jsem nad tím přemýšlel, přišlo mi zvláštní, že se Jimin neptal, ani jsme se o tom nebavili. Na druhou stranu jsem byl rád, že nemusím nic vysvětlovat.

,,Jungkook.'' vydechl tenkým, tichým hlasem. ,,Co?'' překvapeně jsem vykulil oči, a ihned jsem se naklonil přes něj, abych mohl vidět. ,,Zalez!'' sykl po mně, a tak jsem se zase stáhl. ,,Chytili ho, ale vypadá, že si s nima umí poradit. O něčem diskutují. Možná se je snaží nějak přechytračit.'' komentoval děj, na který já nemohl vidět. Děsila mě představa, že ho chytili. ,,Musíme mu pomoct!'' rozhodl jsem, ale Jimin vypadal, jakoby můj poznatek, nebo spíš rozkaz, ignoroval. ,,Hej! Musíme tam jít! Nemůže umřít!'' šťouchl jsem do něj, ale akorát jsem si vysloužil jeden nepěkný pohled. Tak jsem držel pusu. Koneckonců, on nás odtud má dostat.

,,Pojď! Nevypadá to dobře!'' zatáhl mě za ruku a už jsme si to valili blíž k incidentu. ,,A co jsem říkal?'' zamračil jsem se, ale opět mě odignoroval. ,,Zůstaň tady!'' strčil do mě a já se svalil do nějakýho keře. ,,Příště mi rovnou můžeš hodit kus kosti!'' oprášil jsem si tričko, ale hned co to šlo, jsem sledoval co dělají. A díky adrenalinu jsem momentálně ignoroval jakoukoli bolest.

Jimin ještě běžel a najednou odněkud z kapsy vytáhl pistoli. Překvapeně jsem zamrkal. Nechápal jsem, že ji měl celou dobu a já na to ani včera nepřišel. Každopádně teď bylo dobře, že ji má. Stačily mu tři rány, aby postřílel ty tři vojáky, co zajali Jungkooka. Ve chvíli, kdy byl Kook v rukou Jimina, spadl mi ze srdce kámen. Jsou oba a jsou v pořádku. Rozeběhl jsem se k nim.

Ahoj! Vydávám další kapitolu. To je tak, když je večer, prší a vy jste zachumlaný v posteli. Lepších pocitů je jen málo! >_< No... Ještě jsem chtěla moc poděkovat, za ti podporu co tady, na téhle knížce vidím. Čtu si všechny vaše komentáře, občas si i pročtu na jaké seznamy ty knížky ukládate. A některé názvy vašich knihoven mě doslova dojímají! Děkuju i za jiné knížky! Opravdu si vážím každého přečtení, hlasu a komentáře. Při každý kritice/jakémukoliv názoru se snažím v dalších knížkách a kapitolách zlepšovat, takže děkuji i za takovouhle zpětnou vazbu! Mám vás ráda a doufám, že vás moje knížky budou bavit i na dále! <3