My Treasure

Part 10

Pohled Destiny (krátké)

Seděla jsem přivázaná na židli, která stála uprostřed skladu. Všechno mě bolí. V celé místnosti bylo hrobové ticho. Nikdo se nehnul, nikdo neřekl ani slovíčko. Prostě ticho. Najednou jsem uslyšela hlasy nějaké ženy.

"Postarej se o ně Joe, já se postarám o Destiny," řekla ta osoba. Následovalo asi 5 výstřelů a všichni padli k zemi. Pak už jsem jen cítila tupou ránu na hlavě a já i s židlí padla k zemi.

Pohled Justina

Na podlaze ležela schoulená Destiny jen ve spodním prádle...

Moje obě ruce vystřelily k mojim ústům. Tohle je ta nejhorší věc, kterou jsem kdy viděl. Ležela na břichu, takže šly moc dobře vidět modřiny na zádech a nohách. Na jejím zadku byli červené pruhy, nejdřív jsem přemýšlel, co to tak asi může být, ale pak mi to docvaklo. Rány páskem...

Kolem mě se protáhl Alfredo, a rychle k ní utíkal. Otočil ji na záda a zkoumal jestli dýchá. Nakonec se k ní všichni rozeběhli, teda až na mě... Stál jsem tam jak tvrdý Y a jen tak na všechny zíral.

Najednou jsem si uvědomil, že tam stojím jak nějakej posránek, kterej se bojí lidí. Rozběhl jsem se k ní a klekl si. Jemně jsem ji propleskl, načež zareagovala tím, že sebou začala cukat. Otevřela oči a začala vzlykat.

"Omlouvám se," řekla mezi vzlyky. Svými palci jsem jí utřel stékající slzy a vzal jí do náruče. Ještě jsem se otočil na kluky se slovy: "Jdu jí uložit, za chvíli dole." oni jen chápavě přikývli a já vyrazil do pokoje. Destiny si obmotala ruce kolem mého krku a víc se ke mně přitiskla. Došel jsem do pokoje, chvíli jsem se rozhlížel a pak jsem zamířil do koupelny. Destiny jsem posadil na umyvadlo a začal napouštět vanu. Přešel jsem k Desiny a pomocí dvou prstů jí přinutil, aby se na mě podívala.

"Okoupeme tě, ano?" začeptal jsem a přilepil své rty na ty její. V polibku bylo citím všechno, láska, něžnost, ale i smutek. Dávali jsme si najevo, jako moc nám ten druhý chyběl. Přesunul jsem ruce na zapínaní podprsenky a jedním pohybem ji rozepnul. Destiny narovnala ruce, aby bylo snažší, stáhnout ji z ramen. Opatrně jsem jí stáhl i ten "poslední" kus oblečení a vzal ji opět do náruče.

Položil jsem ji do vany, sám se svlékl a sedl si za ni. Skoro hned si o mě opřela hlavu a spokojeně vydechla. Chvíli jsme tam jen tak leželi a užívali si přítomnost toho druhého. Na houbičku jsem dal trochu gelu a přejížděl ní po jejích stehnách, hrudníku a rukách.

"Jsem tak rád, že si zase tady," zašeptam jsem jí do ucha. "Už nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo," na konci věty se mi zlomil hlas. Připadal jsem si jako kdybych selhal na plné čáře. Připadal jsem si prostě jako slaboch...

Destiny nic neřekla, ale reagovala tím, že se ke mně víc přitulila. To je to, co mi tak moc scházelo. Seděli jsme tam asi hodinu a pak se osušili. Převlékl jsem Destiny do pyžama a uložil ji do postele.

"Kam jdeš Justine?" zastavil mě její hlas, když už jsem otevíral dveře od pokoje. "Zůstaň tu se mnou," prosila mě. Otočil jsem se a rychlým krokem se dostal až k ní.

"Jdu jen něco vyřešit s kluky, hned jsem tu, ano?" pohladil jsem jí jemně po tváři.

"Vyřešit to můžeš zítra, prosím zůstaň se mnou," chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem přikývl. Obešel jsem postel a lehl si. Za pás jsem si ji přitáhl k sobě. Zaspával jsem s myšlenkou

Jak se sem kurva dostala?