My Treasure

Part 16

PŘEDEM SE OMLOUVÁM ZA CHYBY :)

Pohled Justina

Tohle je jedna z věcí, která mě dokáže přímo - když to tak řeknu - nasrat do nepřítomnosti. Ty některé její výstřední kousky oblečení. Osobně si myslím, že je to úplně všechno, ale oblečení rozhodně ne.

Přimhouřil jsem na ni oči a s obličejem ala - „to si snad děláš srandu" - na ni koukal. Když už mě konečně zaregistrovala, tak zaujala úplně stejnou pozici jako já. Tak dobře... Buď z toho vyjde hádka, nebo jeden ustoupí. Kdybychom se pohádali, tak by jedem z nás nikam nešel a zbytečně bychom si kazili den. V našem případě tipuju, že ten kdo tu bude trucovat, bude opět Destiny. Trochu jsem se nad tím zasmál. Pro dnešek jsem se rozhodl to neřešit, nechci si kazit den. Povolil jsem svaly v obličeji a obul si boty. „Dneska ti to prominu," přešel jsem k Destiny a plácl ji silně po zadku, načež vypískla skoro přes celý dům. Oba jsme se začali strašně smát a pomalu jsme vyšli z domu.

V autě už na nás netrpělivě čekali kluci. Vlezli jsme si s Des dozadu a celou cestu si povídali o naší „dovolené". Podle toho, že se do konverzace zapojila i trochu Destiny jsem poznal, že se tam i celkem těší, což mě neuvěřitelně potěšilo. Alfredo zastavil u pizzerie a všichni jsme jak na povel vylezli z auta a začali utíkat dovnitř. Tím „všichni" jsem myslel jen nás kluky, protože Destiny si to pomalinku vykračovala po cestičce a nezapomněla se ještě rozhlédnout přes cestu. Protočil jsem nad jejím tempem očima a podržel jí dveře. Když kolem mě prošla, vtiskla mi jemnou pusu na tvář a vešla dovnitř. Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, už jsem jen viděl, jak na ni všichni koukají. V tu chvíli mnou projel neuvěřitelný vztek. Nikdo na ní nebude zírat... Najednou se zastavila a otočila se na mě. „Tak jdeš zlato?" poznal jsem, o co jí jde. Chce, abych na ni nebyl naštvaný za to, jak se oblékla. Na nic jsem nečekal a přitáhl si ji za boky k sobě. Když jsme procházeli kolem nějaké party kluků, sjel jsem rukou na její krásný zadek a pořádně ho stiskl. Očividně jí to vůbec nevadilo, tak jsem tam ruku nechal a ještě jednou její zadek pořádně stiskl. Přál bych vám, abyste viděli ty pohledy těch kluků. Destiny je jen moje!

Sedli jsme si ke stolu pro pět a začali listovat jídelníčkem. Když jsem přemýšlel, co si vyberu, vyrušil mě hlas číšníka. „Už jste si vybrali?" řekl a usmál se na Destiny. Tak to moment chlapečku... Už když jsem se nadechoval, že ho seřvu, promluvila Destiny. „Nevím jak kluci, ale já si dám jahodový džus s vodou," usmála se na něj. Ve mně se v tu chvíli začala vařit krev. „A tu vodu byste si přála neperlivou, jemně perlivou, nebo dokonce perlivou?" usmál se jak největší debil. „Stačí neperlivá, děkuji," na oplátku se na něj usmála Destiny. Musel jsem vypadat jako debil, protože jsem pořád otáčel hlavu zleva doprava. Ona mi to snad dělá naschvál. „A něco k jídlu slečno?" zase se jí zeptal ten buzerant. Asi té bukvici nedošlo, že má kluka. „No asi jen tu malou sýrovou pizzu, nechci být přece tlustá," mrkla na něj. Tak jo, jestli jsem předtím říkal, že to ve mně vře, tak teď jsem opravdu nasranej. „Vy nikdy, vy jste totiž taková koč-," nestihl ten debil ani říct, protože už jsem to nevydržel. „Ty už si děláš prdel ne?" uchechtl jsem se a nadzvedl jedno obočí. Ten se na mě jen povrchně podíval. Kdyby tu kolem neseděli lidi, tak mu jednu jebnu takovou do tlamy, že ho ani jeho matka nepozná. „Justin," nastavil jsem k němu ruku. „Její přítel," zašklebil jsem se na něj a víc k němu natáhl ruku. Moji ruku vyloženě ignoroval a usmál se na mě. „Vy si dáte?" podíval se na mě a postupně i na kluky. Když si kluci objednali, podíval se na mě. „A vy?" falešně se usmál. Jo ty zmrde, ještě chvilku a je po tobě. „Dám si Colu a Hawai, díkec," otočil jsem se zpátky ke stolu a už mu nevěnoval pozornost. Jakmile odešel, začala se Destiny strašně smát. „Co to bylo za hnusáka?" smála se jak potrhlá. Dlouho jsme to nevydrželi a začali se smát všichni. Kdybyste nás viděli, určitě byste si mysleli, že jsme utekli z nějakého ústavu.

Během jídla jsme dělali kraviny a vyměňovali si pizzy navzájem. Pořádala se taky soutěž, kdo si narve větší kousek pizzy do pusy. Vyhrál samozřejmě Lil, je to prostě černoch. Ten číšník k nám naštěstí už pak nepřišel. Bohu díky...

Museli jsme jít brzo domů, protože večer odlétáme a někteří - tím myslím sebe - ještě nemají sbaleno. Tak teď stojím před skříní a vybírám, co bych si tam s sebou vzal. Popadl jsem štos nějakým triček s krátkým rukávem, pár tílek, kraťasů, riflí a kalhot s nízkým sedem. Jelikož je v Řecku dost teplo, přihodil jsem si tam asi 10 různých plavek. Nezapomněl jsem ani na svoje oblíbené Supry. Přihodil jsem si tam ještě dvoje Vansy a nějaké žabky. Když už jsem si chtěl dojít pro zbytek věcí, objaly mě její ruce kolem pasu. „Nezlobíš se, že ne?" zašeptala mi do ucha a víc se ke mně přitiskla. Otočil jsem si ji k sobě. „Možná," řekl jsem na oko vážně. „A co mám udělat, aby ses nezlobil?" usmála se Destiny a dala ruce za můj krk. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů. „Něco by tu bylo," kousl jsem se do spodního rtu a zase se k ní o trošku víc přiblížil. Jelikož hned za námi byla postel, Destiny do mě strčila a já se i s ní svalil na ni. Hned si na mě obkročmo sedla a začala mě líbat. Po chvíli jsem začal spolupracovat a začala válka s jazyky. Jelikož měla Destiny pořád na sobě ty šaty, tak jsem jí je vyhrnul až nad boky, aby si mohla líp sednout. Tím jsem odkryl její perfektní zadek. Dal jsem na něj obě ruce a pořádně ho zmáčkl. „Justine, už jste sbalení?" vtrhl do pokoje podle všeho nejspíš Lil. „Ou pardon, nenechte se rušit," hned jak nás zaregistroval, zabouchl za sebou dveře. Destiny mi dala poslední pusu, slezla ze mě a poupravila si šaty. „To snad dokončíme ne?" podepřel jsem se lokty a nevěřícně na ni zíral. „Snad jindy zlato, teď si pojď sbalit, za 2 hodiny nám letí letadlo," řekla úplně v klidu, což se o mě teda říct nedalo. A co já teď s tím dole? To jí vrátím! S povzdechem jsem vstal z postele a dobalil si zbytek věcí. Do příručního zavazadla jsem si hodil elektroniku a doklady. Když jsem uviděl kolik má kufrů Destiny, myslel jsem, že odpadnu. „Destiny?" zakřičel jsem, protože jsem si nebyl jistý, kde teď je. „Ano?" vyšla z koupelny. „Ty se stěhuješ nebo co?" mířil jsem na její množství kufrů. Hned na mě udělala poker face a vrátila se zpátky do koupelny. „A vem si na sebe něco pohodlného, budeme v letadle 14 hodin," zakřičel jsem ještě předtím, než za sebou zabouchla. Zasmál jsem se a postupně odnesl všechny kufry do auta. Měli jsme celkem dost kufrů, tak jsme se dohodli, že pojedeme dvěma auty. „Destiny jdeme!" zakřičel jsem na ni, aby mě slyšela. Asi za 5 sekund, jsem slyšel, jak se otevírají dveře a následně kroky. Najednou se přede mnou objevila Destiny v krátkém tričku, které jí odhalovalo břicho a legíny, které zase zvýrazňovaly její krásnou postavu /média/. Jo holka, ty si moje... „Zase provokuješ?" hned jsem si ji přitáhl k sobě a chytil ji za boky. „To bych si nikdy nedovolila," dala obě ruce za můj krk a políbila mě. Hned jak se ode mě odtáhla, obula si nízké Coversky a vyšla s úsměvem z domu. Pokroutil jsem nad ní hlavou a obul si svoje oblíbené Supry. Naposled jsem se rozhlédl po domě a jemně se pousmál. Kolik jsme toho tu zažili. S hlavou plnou myšlenek jsem vyšel z domu a zamknul dům.

Nový život začíná...

Pohled neznámé osoby

Je tak vtipné pozorovat je. Jsou jak myšky, které nám skočili rovnou do pasti. Já tu malou štětku varoval.