My Treasure

Part 11

Pohled Justina

Tohle je asi to nejkrásnější probuzení za tento týden. Už když jsem otevřel oči, cítil jsem pocit jistoty. Destiny je u mě, a teď už udělám vše, co bude v mých silách, abych ji ochránil. Rukou, kterou jsem měl obmotanou okolo jejího pasu jsem si ji přitáhl blíž k sobě a nasál její typickou vůni. Voněla jako květiny, vždycky jsem měl rád květiny, v tom jsem se jistým způsobem podobal matce. Spala tak sladce, že jsem se na ni koukal asi ještě 10 minut. Občas si něco zamrmlala pod nos, ale jinak spala dál.

Leželi jsme v klidu, když najednou sebou začala Destiny cukat. „Prosím, pusťte mě!" začala křičet a převalovat se. Strašně jsem se lekl, rychle jsem se posadil a ruce položil na její ramena. „Destiny prober se, je to jen sen!" třepal jsem s ní. Prudce otevřela oči, a začala se rozhlížet kolem sebe. Když zpozorovala, že na ní nepřetržitě hledím, jako kdyby se uklidnila. Nechápal jsem proč.

„Jsi tady," zašeptala. Tak jo, jestli jsem předtím nechápal, tak teď už nechápu vůbec.

Z oka jí vypadla první slza, druhá, třetí až začala brečet. Obě svoje dlaně si položila na obličej. „Destiny copak se stalo?" zeptal jsem se, a když se mi nedostala odpověď, vzal jsem obě její ruce a odtrhl je od její tváře.

Její uslzené oči na mě pohlédly, a já viděl tu bolest, co v nich měla. Na nic jsem nečekal a stáhl ji do medvědího obětí. Vím, že teď nebyla vhodná chvíle, abych se jí ptal, co se stalo. Jen jsem jí pevně přitiskl k tělu a hladil jí po zádech. Po chvíli mně začaly bolet záda, tak jsem si lehl zpátky na postel a oba nás přikryl dekou. Byla na mě nalepená jak klíště. Něco mi říká, že mě jen tak nepustí.

Leželi jsme tam asi ještě hodinu, když mi začalo nehorázně kručet v břiše. Myslel jsem si, že Destiny spí, ale myslel jsem si asi špatně, protože okamžitě zvedla hlavu a se smíchem se na mě podívala.

„Máš hlad?" šlo vidět, že se na tom bavila. Protáhly se mi koutky úst a se smíchem jsem přikývl. Vstala z postele a já měl perfektní výhled na její zadek. Vzal bych ho pořádně do dlaně a... V duchu jsem si dal facku a potřásl hlavou. Ze židle si vzala na sebe župan (média). Nesnáším, když tak chodí po domě. Kluci na ni pak hrozně čumí, a já mám chuť jim všech rozmlátit huby. Nejradši bych ji natáhl rolák a tepláky. Nad svou myšlenkou jsem se uchechtl, asi by nebyla ráda.

„Tak jdeš?" stála už u dveří a se zvednutým obočím na mě koukala. Jelikož se můj žaludek zase ozval, rychle jsem vystartoval z postele a utíkal ke dveřím. Popadl jsem Des za ruku a chtěl utíkat, ale ona pořád stála na místě.

„Justine já-á," nedokončila větu a sklopila hlavu. Udělal jsem něco? Pomocí dvou prstů jsem jí zvedl hlavu a donutil ji, aby se mi dívala do očí. Měla v nich smutek a naplňovali se slzami.

„Víš jak v-včera," rychle se nadechla a hlasitě polkla. „Všechno mě bolí, a-a hlavně..." tu větu nedokončila, ale ani nemusela, protože jsem ji pochopil myslím až moc dobře. Ty fleky na tom zadku.

Chytil jsem za ruku a vrátil se do pokoje. Rychle jsem zavřel dveře a přešel k posteli, sedl si na ni a opatrně si položil Des na stehna.

„Des, sluníčko, co se tam stalo?" opatrně jsem se jí zeptal. Nevím, jestli mi odpoví. Vždycky všechno tutlala v sobě, nikdy si neřekla o pomoc. A zřejmě dnešek nebyl opakem.

„Prosím Justine, nemůžeme to teď nechat plavat?" prosebně se na mě koukla. To je celá ona. Jelikož jsem měl celkem dobrou náladu přikývl jsem a i z Destiny se postavil.

„Tak jdeme na tu snídani?" snažil jsem se odlehčit situaci. Vím, že teď bude mimo celý den. Odpověď jsem nedostal, tak jsem to bral jako že „ano". Když už jsme byli dole, všude bylo ticho, což nasvědčuje tomu, že ti blbci ještě spí.

„Co si dáš?" Destiny už stála na ostrůvkem a s jiskřičkami v očích na mě koukala.

„Stačí vajíčka, děkuju," odpověděl jsem a ponořil se do myšlenek. Hrozně by mě zajímalo, jak se sem sakra dostala. Budu to muset ještě probrat s kluky. Totálně jsem se lekl, když přede mě Des položila talíř se snídaní a dala mi pusu se slovy: „Dobrou chuť." Zrovna jsem si chtěl dát vidličku do pusy, ale zarazilo mě, když Des odcházela z kuchyně.

„Kam jdeš?" svraštil jsem obočí. „Jen vzbudit kluky neboj se," řekla a zmizela za rohem kuchyně. Jen jsem pokrčil rameny a strčil si vidličku do pusy. (pozn. xDD)