My Treasure

Part 19

Pohled Destiny

Jelikož se neskutečně bojím letadel a všeobecně výšek, celou dobu co jsme přistávali, jsem byla skrčená na sedadle a zakrývala si oči. Samozřejmě jsem hned byla terčem několika vtipů. Když už jsem cítila, že letadlo stojí, okamžitě jsem si oddechla. Tohle je totiž asi jediná věc, z které mám panickou hrůzu. Kdyby mě někdo mučil tím, že by mě pověsil někam do výšky, tak bych mu během pár sekund všechno vykecala. Jen jsem se nad svými myšlenkami usmála a odepla si pás.

Posbírala jsem si všechny svoje krámy, které tu ležely a vyšla z letadla. Venku čekaly dvě auta s černými skly. Jelikož jsem nevěděla, v kterém sedí Justin, sedla jsem si do toho, který byl prostě blíž. Na mé překvapení tam seděli všichni kromě Justina. Potichu jsem se zasmála. „Pardon, asi blbé auto," začala jsem se smát a jak se rychle přišla, tak jsem i rychle odešla.

Rychlým krokem jsem přešla k druhému autu a opět otevřela dveře. „Nespletla sis náhodou auto?" ani jsem si nesedla a Justin se ozval. „Ještě se tam můžu vrátit, jestli chceš," hodila jsem na něj poker face a posadila se. Neměla jsem na něj náladu, tak jsem si zapnula notebook a začala si něco hledat na internetu. Justin si jen povzdechl a přisunul se blíž. Snažila jsem se ho ignorovat a dál pokračovala v mé „práci".

Najednou ale chytl obrazovku notebooku a rychlým chmatem ho zavřel. „Potřebuješ snad něco?" podívala jsem se na něj a nadzvedla pravé obočí. Najednou se naklonil a otřel svoje rty o ty moje. Jednu ruku přesunul na moje líčko a jemně mě hladil. Druhou rukou mi ale přecházel po těle, což mě uvádělo do rozpaků. Spojil naše rty a kousl mě do rtu. Naše jazyky se propletly v dokonalé synchronizaci.

„Pane Bieber? Jsme na místě," ozval se řidič a já se okamžitě odtrhla. Až teď jsem si uvědomila, že tu byl vlastně celou domu. Trochu trapas. Justin to zřejmě poznal a začal se smát jak blbej. Chytl mě za ruku a otevřel dveře a pomalu jsme vyšli z auta.

Najednou jsem uviděla něco, co mě přimělo zastavit. Byl to ten krásný dům, který jsem měla přímo před očima. Byl to snad ten nejkrásnější dům, který jsem kdy viděla. „Bože," stála jsem tam prostě s otevřenou pusou a civěla na tu nádheru. „A to nejlepší na tom je, že tam dole je pláž," najednou Justin ukázal na nějaké místo vlevo od domu. „Pojď, jsme poslední, všichni už jsou dávno uvnitř," chytl mě opět za ruku a táhl do schodů, které vedly k domu.

Když jsme společně vešli dovnitř, spadla mi brada až někam na podlahu. Všechno vypadá tak luxusně. Vyzula jsem si boty a skopla je na hromadu bot, kterou tu už stihli udělat kluci. „Zlato, teď už je pozdě, dům si projdeme zítra, teď se tu pořádně zabydlíme," nezmohla jsem se na nic, jen na přikývnutí. Měl pravdu, všichni jsme z toho letadla hodně unavení.

Myslela jsem si, že teď Justin půjdeme po schodech, ale on šel dál, až skoro na konec domu a tam otevřel dveře. „Co to má být?" nechápavě jsem na něj zírala. „Snad sis nemyslela, že budeme sdílet s kluky stejné patro," řekl a pokračoval dál v chůzi. Otevřel další dveře a mě se naskytl pohled na krásnou ložnici sladěnou do fialova. Postel byla ale čistě bílá. Je to tu jak ráj pomyslela jsem si.

Okamžitě jsme se s Justinem na sebe podívali a oba už jsme věděli na co ten druhý myslí. Během sekundy jsme se oba rozběhli a skočili na tu pekelně skvělou postel. Tahle je teda mnohem lepší, než ta ve starém domě. „Justine, kde jsou kufry," zašeptala jsem. Ukázal na kout ložnice, kde stály všechny naše kufry a já opět jen přikývla. Kašlali jsme na to, že jsme oblečení, prostě jsme během pěti minut usnuli.