My Treasure

Part 23

Pohled Destiny

Uběhlo několik dní, přesněji týden a dva dny od našeho incidentu se salátem. Za tu dobu se skoro vůbec nic nestalo. Neustále jsme všichni vorvanili na pláži a užívali si krásných slunečných dnů. Tedy až do včera. Včera začali bouřky a i teplota relativně klesla. Proto jsem se rozhodla, že půjdu oživit tu škaredou zahradu.

Kluci měli nějakou schůzku a já byla doma sama. Abych pravdu řekla, moc mě nepotěšilo. Myslela jsem si, že když se přestěhujeme, začneme s novým zcela čistým štítem, ale nejsme tu ani měsíc a oni už přemýšlejí, do čeho nelegálního by tak asi mohli píchnout.

Asi bych lhala, kdybych řekla, že na něj nejsem naštvaná. Spíš si myslím, že pojem „naštvaná" je ještě málo. Nezbývalo mi ale nic jiného, než nad tím smutně pokroutit hlavou. To jsem celá já, vždycky všechno nechám plavat.

Oblékla jsem si pohodlné boyfriend jeans a k tomu si na sebe hodila bílé triko. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si mám vzít svetřík, protože venku se zdálo být celkem chladno. Po nějaké době jsem se rozhodla, že si k tomu vezmu ještě bílý svetřík, který byl asi tak stejně dlouhý jako to triko. Nebo spíš krátký?

Nasedla jsem do svého nového auta a namířila si to směr zahradnictví. Cestou jsem si pouštěla svůj oblíbený playlist, tak mi ta cesta uběhla o něco rychleji. Zastavila jsem před celkem velkou prosklenou budovou. Zamknula jsem auto a s úsměvem na tváři jsem vešla dovnitř. Starší pán za pultem se na mě taky usmál a pozdravil. „Dobrý den, potřebovala bych asi pomoct," řekla jsem a usmála se na něj ještě víc, než předtím.

....................................................................

Tak z toho jsem byla naprosto unešená a šlo to poznat i na mém autě. Kufr byl nacpaný tak, že nešel skoro zavřít a i zadní sedadla jsou obskládána různými pomůckami na zahradničení a květinami. Spokojeně jsem obešla auto a nastoupila. Dnešek si ještě užiji...

Doma ještě nikdo nebyl, tak jsem ti všechny věci musela odnosit na zahradu sama. Už teď jsem měla chuť si prostě jen sednout k televizi a položit si nohy na stůl. S hlasitým povzdechem jsem se šla domů převléct do něčeho pohodlného a hlavně do něčeho, co si mohu ušpinit.

Povzbudivě jsem si tleskla a s dobrým pocitem se dala do práce.

Pohled Justina

Myslím, že máme průšvih a ne tak ledajaký. Už týden mi někdo vyhrožuje, že mi podpálí dům, zničí všechny auta, nebo že mi vezme Destiny a to není všechno. Zdá se, jako kdyby nás ten člověk neustále sledoval, protože vždycky ví, co dělám, nebo kde teď zrovna jsem. Opravdu mě to děsí, protože stačí jednou nedávat pozor a všechno se zboří jak domeček s karet.

Proto jsem také nasadil spoustu bodyguardů, aby dům a hlavně Destiny hlídali nepřetržitě jako ostříž. Nasadil jsem také spoustu tajných agentů, kteří budou Destiny sledovat na každém jejím kroku mimo dům. Ne proto, že bych jí nevěřil, ale protože nechci, aby se někde něco stalo.

Té dívce, o které tu neustále mluvím, jsem to ještě neřekl. Nechci jí přidělávat zbytečné problémy. Co nevidět to já a kluci vyřešíme.

A to ještě nevěděl, že to bude ta chyba, za kterou nakonec krutě zaplatí...

....................................................................

♥Jsem zpět po skoro 4 měsíční pauze.♥ Nebudu vám a ani nechci lhát, neměla jsem o prázdninách ani kousek času a po pravdě ani náladu a taky jsem zjistila, že psaní a škola vůbec nejdou dohromady. Každopádně jsem plná nápadů a doufám, že to zase nějak neposeru :D :D :D Doufám, že se část líbila :)