When dreams come true

Seems like perfect life

Praha, listopad 2015

Máma se vdává. Po třech letech osamělosti, nedostatku financí a trápení u špatně placených zaměstnání konečně stojí moje drobná blonďatá maminka před oltářem s úspěšným podnikatelem ruku v ruce. Vypadá jako princezna.

Jsem za ni šťastná.

O pár hodin později stojím se svým Jabkem* v ruce a natáčím nepatrně přiopilou maminku, jak tančí svým novomanželem a směju se.
Všichni se smějí.

Jsem za ně šťastná.

Máma se s Leem poznala měsíc před mými šestnáctinami. Ze začátku jsem tomu nedávala moc šancí, ale Leo se svým charizmem a penězi dokázal úžasné věci.

Je to teď můj nevlastní táta.

Mám v ruce iPhone*, o kterém jsem si myslela, že by se mi nikdy ani nedostal do ruky.
Účes, který mi na hlavě vykouzlila Leova známá stylistka stál víc, než všechno moje oblečení za celý můj život.
Moje máma září. Je krásnější než kdy dřív.

Jsem za ni šťastná.

Doma, dlouho po půlnoci ležím sama v pokoji a koukám na svoji nástěnku. Ze tří plakátů se na mě smějí kluci, kteří mi už rok a půl dokáží zvednout náladu i za nejhorších podmínek. Jsou slavní. Krásní. Talentovaní.

Jsem za ně šťastná.

Nedaří se mi usnout. Mám vše, co chci. Značkové oblečení. Drahý telefon. Perfektní vlasy. Úžasný pokoj. Šťastnou mámu. Jsem na gymplu.

Jsem šťastná?
Kéž bych byla.

Rozhodla jsem se psát novou povídku, protože potřebuju ze sebe dostat určité pocity a tohle je nejlepší způsob.
Budu vděčná každému, kdo si najde čas a přečte si to:)
(*iPhone budu označovat jako Jabko)