When dreams come true

Chapter 13. - Permanent Vacation

hey guys, jen jsem chtěla sdělit, že miluju Permanent Vacation

wtf, 1.42k reads. this is so awesome, ily

---------------------------------------------------

Vzbudily mě hlasité tóny elektrické kytary vycházející z vedlejšího pokoje.

V tomhle baráku se člověk nevyspí.

S povzdechem jsem rozlepila oční víčka od sebe a podívala se na telefon, kolik je hodin.

5:13

Hezký.

Vylezla jsem z postele, natáhla si župan a se zívnutím vyšla z pokoje.
Dveře k Michaelovi byly otevřené, takže jsem mohla vidět, jak sedí uprostřed pokoje s kytarou na klíně, modrým trsátkem mezi zuby a zuřivě něco zapisuje do tlustého sešitu.
Vypadal tak soustředěně, že jsem měla chuť se vrátit do pokoje a nějak přetrpět hlasitou melodii nově vznikající písně, ale Michael náhle vzhlédl a leknutím mu vypadlo trsátko z pusy.

"Já tě vzbudil," zamumlal a jen na mě koukal. Zřejmě celou noc nespal a pořádně se to na něm podepsalo.

"Hmm," zamručela jsem a vydala se posadit na postel.

"To je blbost. Sluchátka jsou-," mumlal, ale když se jeho pohled usadil na neúplně zapojených sluchátkách, povzdechl si a prohrábl si modré vlasy. "Nejsou. Kurva, promiň mi to, já jsem fakt kretén."

"Hej, v pohodě," usmála jsem se a rozcuchala mu už rozcuchané vlasy. "Stejně už neusnu, tak ukaž, co to tady vyrábíš."

Podal mi sešit a posadil se naproti mě, kytaru položil vedle. Až teď jsem si všimla, že má na sobě ty džíny, které mají jednu nohavici pruhovanou.
Málem jsem začala křičet.
Neměl je na sobě tak dlouho, že jsem si jednu dobu myslela, že snad začnu sepisovat petici, aby si je znovu oblékl.

"Pane Bože," vypadlo ze mě dřív, než jsem to stihla zarazit a Michael ke mně překvapeně vzhlédl.
Zatřepala jsem hlavou a zadívala se do sešitu. Přece nedostanu fangirl záchvat.
Ne teď.
Ne před ním.

Spolkla jsem knedlík usazený v mém krku a snažila se rozluštit nečitelné písmo.
Některá slova, někdy dokonce řádky, byla zuřivě přeškrtaná a mnohokrát přepsaná. Kolem dokola poletovaly začmárané obrázky not, na pár místech byl papír roztržený.
Snažila jsem se prokousat prvními řádky, ale Michaelovo písmo bylo tak zmatené a nečitelné, že jsem se radši přesunula na refrén, který byl napsaný o poznání lépe.

Hey, I'm doing fine
And I know I'm out of line
So let's sing this one more time
It goes
Destination: Permanent Vacation

Nebylo to špatné. Vůbec ne.

"Máš melodii?," zeptala jsem se Michaela, který něco sepisoval na telefonu.

"Ne. To je ten největší problém. Slova - ta jsem napsal hned, více méně. Ale když se zamyslím nad tím, jak by měla bejt hudba, tak," rozhodil rukama a pokrčil rameny, "nic. Absolutně nic mě nenapadá."

Zašklebila jsem se.
Četla jsem si refrén znovu a znovu, zapojovala mozek a snažila se najít něco, co by se k němu hodilo. Pobrukoval jsem si různé nesmyslné melodie, které nezněly nijak hezky, když vtom Michael prudce zvedl hlavu od telefonu a vykulil na mě oči.

"Zopakuj to," zahulákal nadšeně, schoval telefon a poposedl si blíž. Najednou byl plný energie.

"Co?," podivila jsem se a zmateně na něj zírala. Za Boha jsem si nemohla vzpomenout, co jsem si to před několika okamžiky broukala.

"Kate, zachráníš tím písničku," naléhal a já namáhala paměť, abych si vybavila poslední "na-na", co mi přišlo na jazyk, to, kterého si všiml Michael.
Soustředila jsem se, jak nejvíc to šlo a najednou se to vracelo. Sjela jsem si to několikrát v hlavě potom to zazpívala Michaelovi (jde o to Michaelovo "na-na na-nanananana", you know what i mean).

"Jo!," zařval a popadl kytaru, na kterou okamžitě začal hrát.
Domem se rozezněla nádherná melodie, ale nebyla ani zdaleka tak krásná, jako Michael v tu chvíli. Usmíval se od ucha k uchu, oči měl zavřené a tiše si zpíval text. Prsty se mu neskutečnou ladností pohybovaly po strunách (někde na tumblr jsem objevila, jak to nějaká fanynka nazvala "finger porn". Only 5sosfam, really) a musím říct, že Michael Gordon Clifford je prostě v tomhle oboru nepřekonatelný. Lepší kytarista neexistuje.

Po chvilce otevřel dokořán oči, odhodil kytaru a vrhl se na mě, já jsem ve svému polospícím stavu spadla na záda.

"Jsi geniální, Katie," zasmál se mi do krku a nepřestával mě objímat.

Katie.

Katie.

KATIE.

K-A-T-I-E.

Takhle mě nikdo nikdy nenazval.

***

Nějakou dobu jsme takhle zůstali, v objetí, bez jediného slova. Vůbec jsme se nepohnuli.
Za chvilinku jsem uslyšela, jak Michael pravidelně oddechuje. Na tváři se mi usadil malý úsměv.
Trochu jsem ho ze sebe sešoupla a zadívala se mu do tváře. Plné rty měl malinko pootevřené, oči pevně zavřené. Pár pramenů mu padalo přes obličej, tak jsem je odhrnula a moje ruka nakonec začal jeho vlasy prohrabávat. Byly zničené, Bože, tak strašně moc, a já měla upřímný strach, že až odtáhnu ruku, tak s sebou vezmu i pár modrých chomáčků.
Když jsem si ale uvědomila, co to dělám, ztuhla jsem.
Překousla jsem sdílení postele s Calumem a nezbláznila se, ale tohle on není. Vykulila jsem oči a začala ruku odtahovat, ale Michael mě za ní rychle chytili a trochu se ke mně posunul.

"Katie, zůstaň," zamumlal ospale a mě v tu chvíli napadlo, jestli jsem si s výběrem Caluma neunáhlila.

wtf, co to je
místo, abych se učila 26 autorů na literaturu, píšu tohle. Vzorná studentka levl 99, seriously
hey, lidičky, potřebuju, abyste to nějak komentovali nebo něco. Uvažovala jsem, že to pozastavím, protože mi přijde, že o tohle moc nestojíte, ale docela by mě to mrzelo, protože tuhle povídku mam ráda (i když je boring as f) a mám s ní docela big plans.
ale tak stejně všem děkuju za reads, votes & komentáře
love ya