When dreams come true

Chapter 8. - Why?

to je nějaké dlouhé, wtf
jinak, jelikož se mi povedlo roztáhnout jedno ráno do tří kapitol, zatímco někteří ve třech kapitolách popíší celý týden, chtěla jsem se zeptat, jestli to není moc zdlouhavé. Kdybych se nekrotila, roztáhla bych i tuhle kapitolu na dvě části, takže prosím, zanechte mi tu svůj názor:)

btw; chtěla bych vás předem upozornit, že má dobrá nálada v poslední době letí někam do kytek a s největší pravděpodobností se to odrazí i na mém psaní.
----------------------------

Vešla jsem do kuchyně, totálně nervozní. Nikdo nic neříkal, jediný zvuk, který se v kuchyni ozýval byl Michael, který velice nahlas žvýkal svoje lupínky s mlékem. Calum se pobaveně usmíval a Luke, teď už v tričku, se mi ani jednou nepodíval do očí.

"Jo. Jo, jasný. Měj se," dotelefonoval Ashton a nabídl mi kafe. Vděčně jsem si od něj vzala velký hrnek, posadila se na jediné volné místo, které bylo vedle Caluma a napila se.
Chvíli nikdo nic neříkal, asi očekávali, že rozhovor začnu já, ale jelikož jsem měla velké problémy se zpracováním informace, že sedím u stolu společně s 5SOS, nevydala jsem ze sebe ani hlásku.

"Tak jo," promluvil Ashton a všichni mu začali věnovat pozornost. "Tady budeme bydlet další dva týdny a ty potřebuješ svůj prostor. Michael nemůže zůstávat na gauči, takže tebe, Kate, přestěhujeme do Calova pokoje. Calum bude u Lukea, který bůhvíproč má místo klasické dvojlůžkové postele dvě jednolůžkové," podíval se na mně, očekávajíc odpověď a já zakývala hlavou na znamení souhlasu.

"Okay, protože si na nás potřebuješ zvyknout, rozhodli jsme se, že s tebou každý z nás stráví celý den. Ostatní budou zatím u rodin. Začneme už zítra, já budu první, pak Calum, Luke a nakonec Michael. Potom, pátý den, vypadnem někam všichni společně, provedem tě po městě, seznámíme s rodinami. Když teď patříš k nám, měla bys poznat i naše nejbližší," usmál se a mně najednou zaplavila vlna obrovského respektu. Ashton už byl doopravdy dospělý, snažil se zorganizovat můj pobyt u nich co nejlépe. Nejspíš teď pro mě bude něco jako kamarád, starší brácha a rodič v jednom.

"Co si o tom myslíš?," zeptal se a oči všech čtyř kluků se obrátily na mně.

"Je to super nápad," usmála jsem se a začervenala se.

Zbytek snídaně jsem toho moc nenamluvila, jen jsem pozorovala kluky, jak blbnou. Když ale Calum rozplácnul Michaelovi na hlavě vajíčko, usoudila jsem, že je čas se vzdálit. Nechtěla jsem být vtažena do války, a tak jsem se vydala nahoru vyfoukat si vlasy.
Trvalo mi to zhruba dvacet minut. Fénovala jsem si vlasy a potichu si broukala text 'End up here'.
Když jsem byla hotova, vydala jsem se za Calumem, aby mi ukázal, kde má pokoj, ale nemohla jsem ho najít. K mému překvapení mi pomoc nabídl Luke a já s udiveným úsměvem souhlasila.
Vydali jsme se po schodech nahoru, oba jsme mlčeli.

Když jsem vešla do Michaelova pokoje, v rychlosti jsem si zbalila a otočila se na Lukea, který se na mě opět nedíval.

"Můžu se na něco zeptat? Nechci být hrubá a znepřátelit si tě. Ale příjde mi, že nejsi moc nadšený z toho, že tu jsem. Jako kdybys mě z nějakého důvodu neměl rád, nebo co," promluvila jsem na něj a zamračila se nad tím, jak kostrbatě to znělo. Nikdy jsem neuměla mluvit s lidmi, byl to můj obrovský nedostatek, kterého se nešlo zbavit.
Luke překapeně zvedl hlavu a jeho nebesky modré oči se upřely do mých.

"Bože, to ne. Jsem rád, že tu jsi. Je to super. Jen..," na chvíli se odmlčel, hledal správná slova, "není to lehký, víš? Pokaždý, když se do Sydney vrátíme zasáhnou nás vzpomínky, potkáváme lidi, který jsme museli opustit, abychom se dostali tam, kde jsme teď. Je to těžký," řekl a mně ho bylo líto. Kdo by tušil, že zrovna on bude v sobě držet takové emoce. Bylo mi ho líto, ale neměla jsem nejmenší tušení, jak mu pomoct.

"Promiň. Tohle mě vážně nenapadlo, jsem hloupá," odpověděla jsem a Luke se mírně pousmál a vzal můj kufr.
"Lukeu, vážně. Mrzí mě to. Kdyby sis chtěl promluvit nebo něco, jsem k dipozici."

Tiše mi poděkoval a vyšel z pokoje. Sálal z něj takový smutek, až se mi z toho usazoval v krku knedlík. Bolelo mě, že někdo tak úžasný musí prožívat takové věci.
Vešli jsme do uklizeného Calumova pokoje a Luke zase tiše promluvil.
"Skříň má vyklizenou, můžeš si tam dát věci. Koupelnu už jsi viděla, pokusíme se tam trochu uskromnit, aby se tam vešly i tvoje věci. Nechám tě si vybalit," zahuhlal a nechal mně v pokoji samotnou.

Vybaleno jsem měla za chvíli a když jsem otevřela okno, abych vyvětrala, do nosu mě udeřil cigaretový kouř a já okno ihned zavřela.

Sešla jsem na zahradu za Calumem. Stál s cigaretou v ruce, měl nepřítomný pohled a v obličeji smutný výraz.

"Proč to děláš?", zeptala jsem se, když jsem k němu došla.

"Co přesně myslíš?," zeptal se a pokoušel se nasadit pohodový výraz, jeho oči ho však zrazovaly. Když jsem se na běj významně podívala, povzdechl si a odvrátil pohled.

"Pomáhá to uvolnit se. Odpustíš mi to?", snažil se provokovat, ale nešlo mu to. Nefungovalo to na mně.

"Neodpustím ti, jestli si zničíš hlas. Ale je to tvé rozhonutí, tvoje tělo. Jsi dospělý, můžeš dělat cokoliv chceš. Jen mě zajímá důvod," pronesla jsem nespouštěje z něj pohled.

"Časem to pochopíš," odpověděl, potáhl z cigarety a se zakloněnou hlavou vyfoukl kouř.

V tu chvíli jsem pochopila, že tihle kluci nejsou radost sama. A že nehledě na všechny vtípky, uvnitř sebe drží temná tajemství, která je tíží.

Chtěla jsem jim pomoct se jich zbavit.

všem děkuju za reads & votes, dělá mi to neskutečnou radost
ily
další díl za 7 votes?