When dreams come true

Chapter 2. - Hello Adam

Probudila jsem se do tmy. Bylo brzké ráno. Podívala jsem se na telefon, abych zjistila, kolik je hodin. 5:43
S povzdechem jsem se podívala na svoji tapetu. Kluci z 5sauce se na ní zářivě usmívali a vypadali naprosto dokonale. Do hlavy se mi vetřela otázka, kterou si kladu už tři roky - Jak to dělají, že je miluju čím dál, tím víc?
Objevila jsem je, když mi bylo 14. Byla to taková maličkost, kamarádka mi na konci vyučování pověděla, že někde slyšela úžasnou písničku, kterou si určitě musím poslechnout. A tak jsem to po příchodu domů udělala, pustila jsem si 'She Looks so Perfect'. Asi to bude znít pěkně kýčovitě, ale změnil se mi život.
Ze začátku to bylo v pohodě, poslouchala jsem jejich písničky, zjišťovala jsem o nich podrobnosti a koukala na jejich videa. Ale někdy po tom, co k 'Amnesia' vyšel lyrics videoklip, se z toho začala stávat naprostá posedlost. Věděla jsem o nich všechno, každý detail. Stali se pro mě něčím, za co jim nikdy nebudu moct dostatečně poděkovat. Byla to nejlepší podpora, jakou jsem mohla mít. Neměli písničky ve stylu "stay strong". Byly to obyčejné písně o teenage lásce s výbornými vokály a kytarovými sóly. A to mě na nich fascinovalo asi nejvíc. Byli to obyčejní pubertální kluci ze Sydney s obrovským talentem, kteří se postupně dostali na vrchol a neměli za potřebí ze svých písní dělat nudná klišé o tragické lásce nebo o tom, jak zůstat silný. Texty byly jednoduché, milé. Kluci byli se svojí stydlivostí okouzlující.
Postupně jsem se začala oddalovat od lidí a ani po tom, co jsme se s mamkou a sestrou přestěhovaly, jsem si v nové škole nenašla pořádné kamarády a žádný kluk se o mě taky nezajímal. Bylo mi to fuk. Měla jsem svoje 5sos, ze kterých vyrůstali nádherní kluci a musím říct, že jsem byla dokonale spokojená.
Když si mamka našla přítele, už jsem byla v menší depresi. Přece jen, když jste plní něčeho, o čem si s nikým nemůžete povídat, není to příjemné. Milovala jsem 5sos, byla jsem naplněná šílenou láskou k nim, ale nemohla jsem o tom s nikým mluvit. Zatímco ostatní holky randily, já seděla doma u počítače očekávajíc novou hudbu.
S máminým přítelem k nám do rodiny nepřišlo jenom štěstí, ale i spousta peněz. Poprvé v životě jsem si mohla dovolit nakupovat přes e-bey (e-bay, e-buy? omlouvám se, nevím, jak se to píše), snídat ve Starbucks a nakupovat oblečení za stejné peníze, jako stojí nějaký lepší mobilní telefon.
Po nástupu na gymnázium se nic nezměnilo, měla jsem kolem sebe milé lidi, ale že by mi někdo rozuměl, to se říct nedá. Až na výjimku jsem zůstala tichou myškou zalezlou v pokoji.
Tou výjimkou byl Adam, o dva roky starší kluk, který mě nejprve učil hrát na kytaru a zpívat, ale později se z něj kromě učitele stal taky kamarád s výhodami. Často po hodinách hraní u mě zůstával a jen tak jsme si povídali o hudbě. Čirou náhodou byl, stejně jako já, fanouškem Green Day a AC/DC, takže téma k rozhovoru jsme měli vždy. Jednou ale, když mi pomáhal ladit kytaru, jsme se nějakou náhodou začali líbat a skončili jsme zpocení v posteli. Nemůžu říct, že bych svého prvního sexu litovala - Adam byl pěkný a v posteli zatraceně dobrý. Ale přece jen, my holky to máme v hlavě zafixované tak, že to poprvé chceme prožít s tím, koho milujeme. Takže nehledě na to, že jsem si to s ním tehdy, a mnohokrát později, užila, tak trochu mi bylo smutno, že to není člověk, kterému na mně bezprostředně záleží. Tento pocit jsem ale zasouvala vždy někam hodně daleko, aby mě netrápil ještě víc.

Z úvah o mém životě mě vyrušilo tiche zaklepání na dveře. Aniž by počkala na pozvání, vešla mamka do mého pokoje a roztáhla záclony nehledě na to, že venku ještě pořád bylo šero.
"Miláčku, vstávej, musíš se nachystat. Let do klokaní země bude dlouhý," zacvrlikala máma, dala mi pusu na čelo a opustila můj pokoj. S povzdevhem jsem vylezla z postele a vydala se do koupelny pro župan. Mrkla jsem se do zrcadla, abych zjistila, v jakém stavu jsou moje polodlouhé vlasy ostříhané ve tvaru podkovy. Nebyla jsem moc rozcuchaná a ni to nevypadalo, že by mi vlasy někde odstával od hhlavy v dosti zvláštních směrech. Avšak, i když vlasy byly v pohodě, kruhy pod očima zas tak ok nebyly. Usnula jsem blíže k ránu a probudila se před budíčkem. Byla jsem naprosto nevyspaná a bylo to na mě sakra poznat. A kdy jsem se vlastně naposled pořádně vyspala? napadlo mě.

Už je to dlouho.

S povzdechem jsem opustila koupelnu a seběhla do kuchyně, ve které už byli všichni členové rodiny; Leo v ruce s hrnkem kafe míchal vajíčka a máma mé jedenáctileté sestřičce zaplétala vlasy do copů. Zlatý retrívr Ron slintal snad více, než kdy dřív.
"Dobré ráno vespolek," zvolala jsem a nalila si kafe do velkého hrnku.
"Nazdar ježibabo," zakřenila se sestra a já na ni vyplázla jazyk.
"Posaď se, už to bude hotové," usmál se Leo a vypínal sporák. Všem nasypal vajíčka na talíř a s tichým dobrou chuť se posadil ke stolu.
Snídaně proběhla v tichosti - já mlčela kvůli tomu, že jsem neměla, co říct a zdálo se, že ostatní to mají podobně.
Po jídle jsem se vydala do své koupelny, abych se vysprchovala a celkově se připravila, i když jsem většinu dne měla strávit v letadle. Vyfoukala jsem si vlasy a zakryla kruhy pod očima korektorem, oblékla se do černých tepláku ve stylu nasrávaček a tričko jsem nějakou dobu vybírala ze sbírky 5sos oblečení. Ráda jsem nakupovala přes internet.
Nakonec jsem si vybrala tričko, které se dělalo na zakázku. Byla na něm fotka usmívajícího se Michaela Clifforda, hned vedle obrázek roztomilého koťátka a pod tím nápis "Which one is Michael?". Bylo to jedno z těch nejoblíbenějších.
Po tom, co jsem se připravila, dobalila poslední věci a vše milionkrát zkontrolovala, jsem se vydala s věcmi dolů. Bylo půl osmé, akorát čas vyrazit na letiště.

Měli jsme ještě dvě hodiny než jsem měla letět, a tak se Leo s mojí sestrou rozhodli, že zajdou do KFC, aby si dali druhou snídani.
Zůstaly jsme s mamkou samy, a protože mi přišlo neslušné dávat si sluchátka do uší, zastrčila jsem ruce do kapes kabátu a zírala před sebe.
"Nemůžu uvěřit, že moje malá holčička letí tak daleko," začala máma a já se usmála, čekala jsem to. "Samozřejmě, hodně mi vadí, že jsi přerušila studium, ale když se to vezme z druhé strany - realizuješ si svůj sen. TO je doopravdy důležité," pronesla a já se na ni ohromeně podívala. Moje máma, která do mě odmalička hučí, že škola je to nejdůležitější, teď řekla tohle. S tichým 'Děkuju' jsem ji objala.
"Co na to vůbec říkal Adam?", zeptala se mamka a já jen zvedla obočí.
"Co..co by na to měl říkat?"
"No, myslela jsem, že když je u nás tak často a dlouho, tak.. Hele, podívej, támhle je," ukázala na přibližující se postavu Adama a usmála se.
Vstala jsem a vydala se za ním. Jeho zelené oči se na mně se smutkem dívaly a mně najednou bylo divně.
"Adame," pozdravila jsem ho tiše.
"Ahoj Kate."

trochu jsem se rozepsala^^
budu moc moc happy, když si to někdo přečte:)