When dreams come true

Chapter 15. - Happy B-day/First show

všem děkuji za projevený nezájem a slavnostně oznamuji, že povídku pozastavuji na dobu neurčitou

---------------------------------------

V den před mými osmnáctými narozeninami mi kluci uspořádali večírek. Pozvali své rodiny a nejbližší členy 5sos crew, což byli nejmilejší bodyguardi, lidi, co se starají o techniku a podobně. Dokonce dorazila i Mali, Calumova sestra, která po prvním pohlednu na nás s Calumem oznámila, že jsme tak sadcí, až se jí z toho kazí zuby.
Hvězdou večera však byla paní Irwinová. Vzhledově byla neskutečně podobná mé třídní na základce (nekecám, jsou jak dvojčata), ale co se vtipkování týče, nebylo jí rovných. Po pár skleničkách vína házela vtipy na všechny strany a i přes Ashtonovy prosebné pohledy ne a ne přestat.
Cliffordovi se drželi trochu mimo dění. Michael byl štěstím bez sebe, že má u sebe rodiče a projednou to nebyl on, kdo hulákal jak na lesy.
Byl to Luke. Jeho bratři ho neustále pošťuchovali a jeho smích i nadávky, nad kterými se Liz Hemmings mračila jako čert, se ozývaly snad po celém městě.
Calumova mamka mi hodně připomínala tu moji. Jeji milé oči se na mě dívaly s láskou a bez opovržení. Vyptávala se mě na rodinu a školu a já jsem poprvé v životě na takové otázky odpovídala pohotově a s nadšením.
S Mali to šlo trochu hůř. Neustále měla malinké narážky, které mě vždy hodně zarazily, ale chápala jsem to. Jakožto starší sestra Caluma chtěla vědět, jestli mu neublížím. Ke konci večera však došla k závěru, že nepředstavuju žádnou hrozbu, nasadila zářivý úsměv a byla konečně milá.

***

"Chcete tam ještě něco přidat, nebo jsme hotovi?," zeptal se dvě hodiny před začátkem show Ashton. Dávali s klukama dohromady seznam písní, které plánují hrát, a znovu a znovu vše kontrolovali.
Protože All Time Low, kteří klukům dělali předskokany, v termínu, kdy původně měl být první koncert, něco měli, a pak zase a zase, 5sos si váleli šunky ne dva týdny, ale dva měsíce. Odmítali bez ATL hrát, protože jsou přeci kámoši, ale hlavně chtěli svoje turné rozjet ve velkém a bez ATL by to prostě nešlo. A vyšlo to tak, že první show připadla zrovna na moje narozeiny.

"Připiš tam Permanent Vacation," ozval se Michael, který se v šatně prohraboval svými vlasovými přípravky a hledal lak na vlasy. Musím říct, že jsem za celý svůj život si na vlasy nedala tolik věcí, co Michael za jeden večer.

"Jseš si jistej? Budou si myslet, že je z novýho alba," ozval se Luke, který se rozvaloval na židli a něco dělal na mobilu. I přesto, že šatna malá nebyla, jeho nohy v barevných ponožkách představovaly obrovskou překážku.

"Permanent Vacation," odpověděl klidně Michael a pořád hledal lak na vlasy.

"Fanoušky tím doslova zabiješ," ozvala jsem se a s jedním okem namalovaným se na něj otočila. Zastavil se v půlce pohybu a otočil se na mě. Na tváři se mu objevil obrovský úsměv.

"Permanent Vacation."

***

Když se na mě v první řadě, hned u podia, mačkalo z každé strany sto vřeštících holek, které dohromady voněly potem, deodoranty a voňavkami, myslela jsem, že se pozvracím. Chovaly se jako zvířata a mně se z takového počtu zvěře zvedal kufr.
Když ale na podium vletěl Alex a za ním ostatní členové ATL, i já jsem z plných plic zaječela a radostí téměř nemohla dýchat.

Ale to se s příchodem 5sos nedalo srovnávat.
První přiklusal Ashton a po veselém zamávání usedl za bicí a začal bubnovat What I Like About You. Dav se rozpištěl a po nástupu ostatních kluků jsem měla pocit, že jsem docela určitě ohluchla.
To mi ale nevadilo. Zpívala jsem z plných plic, smála se jejich hloupým vtipům a myslela si, že z toho množství energie vybuchnu.
Když přišla na řadu Long Way Home, už při prvních tónech se mi do očí valily hektolitry slz, které se už zanedlouho kutálely po mých tvářích.
Brečela jsem jako nikdy jindy. Byly to slzy úlevy. Konečně jsem byla na koncertě kluků, kterým jsem věnovala celé své srdce. Po dlouhých bezesných nocích jsem konečně stála v davu uřvaných pubertálních holek, které jako já další týden budou ztěží mluvit, a poprvé uvěřila, že se sny plní.

Před Permanent Vacation si vzal slovo Michael.

"Následující píseň byla do seznamu připsána jako poslední, ale řekl bych, že je jedna z nejlepších," začal zadýchaně a počkal, až se rozvášněný dav zklidní. Nikdo nevěděl, co je čeká. "Hlavně bych ale chtěl jedné osobě hrozně moc poděkovat, bez ní by tato píseň nebyla," na chvíli se odmlčel a jeho oči se upřely do mých.

Udělalo se mi zle.

"KatieCat, bude pro nás čest, jestli budeš hlavním kytaristou ty," pronesl a podal mi ruku, aby mě vytáhl. Chvíli jsem na ní zírala, vůbec nechápajíc, co se děje.

"Neblbni," sykla jsem na něj, když jsem se trochu vzpamatovala.

"Jen pojď," zasmál se do mikrofonu a vytáhl mě na podium.

Závěr večera byl doslova a do písmene můj.

***

Po show nás čekala afterparty, zase u nás doma. Alkohol tekl proudem, Michael si usmyslel, že je operní zpěvák a stojíc na stole vyřvával Bůh ví co.
Ashton s Bryanou někdy v půlce "večera" někam vypadli a já jsem upřímně nechtěla vědět kam a co tam dělali.
Co jsem ale chtěla vědět, bylo, kde jsou Calum s Lukem. Od půlnoci jsem je nemohla najít a z opilých kluků z ATL, a vůbec všech přítomných chlapů, šla docela hrůza a mně se mezi nimi nechtělo být sama.
Chodila jsem po zahradě, nakoukla za každý keř, ale oni stále nikde. Když jsem vlezla do domu a vydala se nejdříve zkontrolovat patro, přála jsem si, abych je vůbec nehledala.

A tak se z nejlepšího dne v životě stala nejhorší noční můra.

lava ya