When dreams come true

Chapter 6. - Pretty weird morning

Prosím, v případě, že tohle čte nějaký Directioner, věnujte pozornost mým kecům na konci.

Doširoka jsem otevřela oči a snažila se pochopit, co se děje. Nechápala jsem, kde jsem. Zírala jsem na kytary v rohu místnosti. Zachvátila mě úzkost, začala jsem se bát, nedokázala jsem pochopit, o co jde.

"SHIIIT!!!!," ozval se znovu Michaelův hlas a já úlevou přivřela oči. Už jsem se probudila dostatečně na to, abych si vzpomněla, co se stalo. Po vteřince klidu se však opět dostavila panika.
Proč Michael řve? Co se stalo? Proč neslyším ostatní kluky? Není snad-
Přetočila jsem se na druhý bok a s úlevou jsem zjistila, že Michael není se mnou v pokoji a rozruch není kvůli mně.

"AAAAU, KURVA!," ječel opět Michael a já sebou cukla. Bylo neskutečné, jak hlasité zvuky se sebe dokázal dostat.
S tichým povzdechem jsem se vychumlala z peřin a po špičkách došla k oknu a roztáhla žaluzie. Do očí mě udeřily jasné sluneční paprsky a já jsem se ve chvilkovém zapomnění na Michaela usmála.
Sluníčko mě příjemně hřálo, a když jsem otevřela okno a uslyšela nadšený zpěv ptáku, na tváři se mi usadil šťastný úsměv a zmohla jsem se jen na spokojené povzdechnutí.
Můj perfektní okamžik však trochu pokazila rána a nadávky, které se ozývaly z přízemí. Hluk mě vrátil do reality a já jsem začala uvažovat, co dělat.
Napadlo mě se podívat, jestli je Ashton vzhůru a jestli se náhodou už za Michaelem nešel podívat.
Potichounku jsem přeběhla ke dveřím a snažila se je neslyšně otevřít, ony však trochu vrzly a já se zavřenýma očima poslouchala. Kromě mého splašeného srdce se neozýalo nic.
Odvážila jsem se udělat krok do chodby. Nedokážu popsat, jak velká nervozita mě svírala.
Došla jsem je dveřím naproti a zaposlouchala se. Z pokoje nevycházely žádné zvuky, až na tichounké chrápání. A prý, že Ashton chrápe hrozně nahlas. Musela jsem se nad tím pousmát.
Usměv mi ale ze tváře zmizel hned, co jsem si uvědomila, že Luke a Calum na tom budou nejspíš stejně.
Nevěděla jsem, co dělat. Chtěla jsem jít dolů a podívat se, co se děje, moje zvědavost byla nekonečná. Ale když jsem si uvědomila, že tam je polonahý Michael Clifford a já mám momentálně na sobě nepříliš přitažlivé seprané triko s logem AC/DC a šedé kraťasy do půlky stehen, chuť seběhnou dolů mě přešla.
A tak jsem se vrátila do pokoje a sedla si na postel.
V mé hlavě bylo milion otázek. Svíral mě pocit viny za to, že jsem nešla za Michaelem, Bůh ví, co se mu stalo. Na druhou stranu - potkat rozzuřeného Michael jsem opravdu netoužila.
Složila jsem si hlavu do dlaní a těžce oddechovala. Pořád mi nešlo do hlavy, že jsem doopravdy v jednom domě s kluky, do kterých jsem zamilovaná už několik let. Nedokázala sem pochopit, proč zrovna já mám takové štěstí.

Na schodech se ozvalo dupání a já prudce zvedla hlavu.

Michael.

Rozzuřený Michael.

Jde do mého pokoje.

Jde do svého pokoje.

Do háje.

Srdce se mi šíleně rozbušilo a když se kroky ozývaly už na chodbě, udělala jsem tu nejhloupější věc, která mě v tu chvíli mohla napadnout.

Vletěla jsem do postele a dělala, že spím.
V duchu jsem si nadávala. Co to sakra dělám?
Zavřela jsem pevně oči, a když jsem slyšela, jak se otevřely dveře, myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi.

Michael se ve dveřích zarazil. Nečekal, že tam někdo bude.
Váhal.
Nevěděl, co dělat, jen tam stál a prodlužoval moje utrpení.
Když jsem uslyšela jak se dveře zavřely a byla jsem si docela jistá, že jsem v pokoji sama, vydechla jsem dlouho zadržovaný vzduch a tiše zaklela. Trochu jsem si stáhla peřinu z hlavy a překulila se na druhý bok, abych mohla vsát z poslete z té strany, která byla blíž k mým kufrům.

Měla jsem co dělat, abych nezačala ječet.

Michael stál u skříně a sedoval mě divným pohledem. Skousla jsem si ret a zadržela dech.
Ještě chvíli na mě koukal jak na úplného cvoka, ale pak to už nevydržel a rozesmál se na celé kolo. Po chvíli váhání jsem se k němu přidala a za pár minut už jsme smíchy brečeli.

Posadila jsem se, setřela si slzy a mrkla na Michaela, který se pokoušel ukldinit se.

"Jsem Kate," pronesla jsem a má nervozita někam zmizela. Po takové scéně mě nenapadlo nic trapnějšího, co by se mohlo stát.
"Michael," řekl a natáhl ruku. Uchopila jsem ji, že si s ním potřesu rukama, on mě ale vytáhl na nohy a pevně mě objal.
Zaskočilo mě to. Michaela jsem měla za toho, kdo se před holkami stydí a takové chování jsem čekala spíš od Ashtona nebo Caluma. Ale ne, že by se mi to nelíbilo.
Kdo by nechtěl objímat polonahého Michael Clifforda?

Stojíc na posteli jsem byla téměř stejně vysoká jako on, takže jsem ho mohla objímat kolem krku.
Byl takový měkkoučký a voněl po laku na vlasy a vůbec celý byl strašně cute.

Po chvíli jsme se pustili a já seskočila z postele.
"Co se dole stalo?," zeptala jsem se a zaklonila hlavu, abych mu viděla do obličeje.
"Zakopl jsem o ovladač od televize."
Jen jsem na něj koukala a snažila se potlačit smích. To se mi však nepovedlo a za chvíli už jsem se popadala za břicho.

"Něco vtipného?," strčil do dveří hlavu rozespalý Ashton a hned na to se spolu s Calumem, který mu skočil na záda, vřítili do pokoje.

Achjo, tohle se vážně nepovedlo.
Okay, co se týče 1D, chtěla jsem se na něco zeptat. Nejsem jejich velká fanynka ani nic takového, ale doprovázeli mě spolu s Miley na druhém stupni a jelikož se zajímám o 5SOS, tak se novinky o nich ke mně dostávají vcelku rychle. V poslední době jsem si je dost oblíbila a byla pro mě fakt rána, když jsem se dozvěděla, že Zayn odešel. Dokonce jsem si i pobrečela. Neskutečně mě to mrzí a soucítím se všem Directioners.
A tak jsem se chtěla zeptat, jaký je pravý důvod toho, že odešel? Slyšela jsem, že prý Perrie nechce, aby s klukama zpíval, pak jsem někde četla, že se k tomu vůbec nevyjádřil. Víte někdo, jak to je?
***
jinak, děkuju za 200 reads a vůbec za to, že tohle čtete, nedokážete si představit, co to pro mě znamená.
Děkuju, mám vás všechny ráda:)