19.4.2014
Však už to znáte. Ráno porad stejne. Snídani jsem nestihla,protoze jsem se dele malovala a nevěděla jsem co na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro klasiku. Černé leginy a čistě bílý crock-top s nápisem NEW YORK. Obula jsem si boty, z věšáku jsem si vzala svoji bundu a pak jsem rychle speciál a ke škole. Dorazila jsem tam jen tak tak. Asi 5 minut před zvoněním. V lavici už seděl Luke a ja jsem si k němu prisedla. Mel na sobe kapucu. Jak jinak. Zase se na me nepodival. Už me to začíná štvát.
Cele vyučování jsem si ho ani moc nevšimala. Pořád jsem si zapisovala zápisky co nam diktovala učitelka nebo učitel a jinak jsem o přestávkách chodila po chodbách, takže jsem neměla ani moc času na to si s nim pokecat. Ani on to nechtěl. Teda alespoň ja si to myslím. O Velké přestávce jsem vyrazila na chodbu a šla jsem se po ni procházet spolu se Senn. Ty její blondate vlasy bych našla v davu sto lidi. Stávají se z nás Velké kamarádky. Chvilku jsme se po chodbách procházely a hned potom jsme sly do třídy a k Em lavici přišla Senn. Bavily jsme se o ruznych věcech a smaly jsme se tomu. Vedle me na drevene židli seděl Luke,který měl sluchátka v uších a tudíž nás nemohl slyšet. Vyuzila jsem toho teda a bavila jsem se o nem se Senn.
Dozvěděla jsem se o nem celkem dost. Má rád běh, jak jsem už poznala. Prý ho z minule školy vyhodili, kvůli tomu, že tam mel nejake problémy, to mi ale Senn nechtěla říct přesný důvod. Prý kouři a pije a dřív hulil i trávu. Ted neví, jestli v tom pokračuje, ale doufá, že do toho zase nespadne. Prý do toho jednou spadl a ona mu musela pomáhat. Od te doby jsou "kamarádi". Předtím si dělali naschvaly a neměli se zrovna v oblibě. Vic jsem se o nem nedozvedela, protoze už zazvonilo na hodinu a Senn musela odejít do své lavice.
Škola byla jako každý den zase nuda. Nic zajímavého se neodehralo. Az na to,že jsem se více poznala se Senn a s její pomocí jsem více poznala Luka. Zajímalo by me, proc ho vyhodili z minule školy. Domu se mi moc nechtělo. Nevím proc, ale něco me táhlo jít parkem vedle školy. Jako by moje nohy sly samy. Vůbec me neposlouchaly a proto jsem šla do toho parku. Když jsem uviděla to co jsem uviděla, pochopila jsem,co mi ty nohy chtěly ukázat. Kam me chtěly zavést.
Pohled na něj byl zvláštní. Divnej, az skoro neprijemnej. Opíral se o zábradlí, které oddelovalo cestu od lesa a dival se před sebe. Kapucu mel jako vzdy na hlavě. Když jsem uviděla, co drží v ruce, zvedl se mi žaludek. On měl v ruce trávu! Opravdovou trávu! Boze muj! Přiložil zabalenou trávu k ústům a už ze zapálene popotahl. Vydechl hustý sedy kouř. Jen tak jsem tam stala a koukala jsem se na něj. On si me zrejme nevšiml. Jen tam tak stal a dival se před sebe a hulil. Rozhodovala jsem se, mám tam jít nebo ne? Nakonec jsem se rozhodla, že za nim pujdu.
Vykročila jsem pravou nohou a šla jsem směrem k němu. Přišla jsem uplne k němu a tesne vedle něj jsem se zastavila. "Ahoj" řekla jsem a divala jsem se na jeho boty. "Ahoj, co chceš?" Odsekl. Presne toho jsem se bála. Lidi po huleni jsou i nepříjemní. "Ne,nic,promin" řekla jsem mu a chtěla odejít. On me ale chytl za zápěstí a přitáhl více k sobe. Byla jsem na něj namackla. Nebezpecne namackla. Konecne jsem zahlédla jeho oci. Byly modre. Počkat. Modre oci a hnede vlasy? Jako ja! Usmala jsem se a svoji ruku jsem premistila na jeho kapucu od mikiny. Nebránil se a tak jsem ji sundala.
Ten pohled byl dokonalej. Vůbec nechápu, proc tvář skrýval. Vzdyt tam nemá ani jeden bedak. Má ji krasne hladkou a nemá zadne pihy. Hned co jsme si prohridla jeho pleť, moji pozornost upoutaly oci. Byly světle modré. Nic jsem v nich neviděla. Nic jsem z nich nemohla vyčíst. A pak jsem to uviděla. On měl v uších obrovské černé náušnice. Pro někoho hnusne. Ale me se to líbilo. Na hlavě mel čepici a mel cerstve umyte hnede vlasy.
Nahlas se zasmál. Boze. Odtáhla jsem se od něj a taky jsem se lehce usmála. "Ty,ta kapuca,jsi prvníčlověk,co se opovazil mi ji sundat" zašeptal a popotahl z trávy. Vyfoukl kouř na pravou stranu a vítr kouř odnesl někam neznámo kam. "Ja,promin" Rychle jsem se otočila a utekla jsem předtím, než me stihne ještě chytit. Neci za mnou rval,ale ja jsem to nevnímala a jen jsem běžela dal po cestě, než jsem doběhla domu.
Vbehla jsem do svého pokoje a lehla jsem si na postel. Batoh jsem Odhodila na zem a hlavu zaborila do svého fialového polštáře. Boze muj. Co to bylo? Proc jsme utekla? Proc jsem mu tu kapucu sundala? Bála jsem se ho nebo ne? Proc me nenechal hned na poprvé jít? Proc má tak úžasný obličej? Bylo tu mnoho otázek začínajících slovem PROC. Zakroutila jsem hlavou a přešla jsem do koupelny. Tam jsem si vlezla do vany plne bublinek a moje tělo se uvolnilo. Ve vaně jsem byla asi dvě hodiny,dokud nebyla voda studena a pak jsem přešla a svoje vlasy jsem si vyfenovala. Z lednice jsem si vzala zbytek rizota a dala jsem si ho ohřát. Snědla jsem ho a pak jsem se chvilku učila. Hned potom jsem byla na notebooku a kolem 12 jsem usnula.
Pořád mi v hlavě běhaly ty otázky PROC?.....
