13.5.2014
Probudila jsem se na hroznou bolest břicha. Otevřela jsem oci,ze kterých mi hned začaly téct slzy. Byla to nesnesitelna bolest. Az ted jsem si uvědomila kde jsem. Byla jsem v čiste bilem pokoji. V nemocničním pokoji. Pod dekou jsem si sáhla na břicho a přímo uprostřed břicha jsem ucítila obvaz. Boze co to je? "Ahoj Soffie" řekl mi někdo. Podivala jsem se ke dveřím a tam jsem uviděla mamku. "Copak?" Zeptala se me a rychle přiběhla k posteli. Chytla mi ruku. Stále jsem ale brecela. "Mami hrozne to boli" Zašeptala jsem a znovu jsem se rozbrecela. "To vis no,když te operuji,musí to přeci bolet" řekla mi a sedla si na židli vedle postele.
A ted mi to došlo. Asi od toho mám na brise tu jizvu. Vzdyt jsem byla na potratu. "A jo" Zašeptala jsem a utřela si slzy. "Jak dlouho tu budu?" Zeptala jsem se. "Pan doktor říkal, že ještě jeden nebo dva dny na pozorování tu zustanes" Odpovedela mi hned po tom,co jsem ji položila otázku. Přikývla jsem a hned potom jsem usnula.
Probudila jsem se znovu na tu bolest. Už nebyla ale tak Velká. Sice to porad bolelo,ale už méně. Byla jsem celkem rada za to,že už to bolelo méně. Mamka v pokoji nebyla a tak jsem tu byla sama jen s přístrojema. Najednou se ale dveře otevřely a v nich byl někdo koho bych vůbec ale vůbec nečekala. Luke. Oci se mi začaly hned plnit slzami a chtělo se mi hrozne brečet. Tolik mi ublizil. "Ahoj" řekl mi a přešel k posteli. "Jdi pryc" poprosila jsem ho a na posteli jsem si sedla. On dělal jako by me neslyšel a normálne si odsunul židli a sedl si na ni. "Neslyšel jsi? Jdi pryc" zopakovala jsem a doufala,že ted už to pochopi. Opak byl pravdou. "Proc jsi v nemocnici?" Zeptal se me. "Jdi pryc" znovu jsem ho poprosila. "Kurva proc jsi v nemocnici!?" Vykřikl na me a ja jsem se ho bála. "Problémy s břichem" Zašeptala jsem a Podivala jsem se na svoje ruce. Přeci mu nebudu říkat pravdu. Na to bych musela byt hodně blba. "Aha" odpovedel jednoduše a vstal. Snad už odejde. Ale ne,on prostě jen tak neodejde. "Proc jsi tady?" Zeptala jsem se ho opatrne. "Proc bych neměl?" Nenavidim když se me někdo ptá otázkama. Zakroutila jsem hlavou a snažila se usnout. Ale v jeho přítomnosti mi to nešlo.
"Proc?" Zeptal se me najednou. Nechapala jsem to. "Co proc?" Zeptala jsem se ho ja. "Proc jsi se řezala?" Zeptal se me. To me zaskočilo. "Není tvoje starost" odsekla jsem a pak jsem znovu usnula....
