1.5.2014
Pomalu jsem otevřela oci. Hned jsem se ocitla ve Velké prostorne místnosti. Stěny byly bile a u dveří jeden velký cerny obraz, na kterém byla plačící Divka s křídlama. Já. Počkat jsem v nebi nebo porad žiju? Nechci žit! Podivala jsem se na pravou stranu a tam byly přístroje. Pipaly a z toho jsem poznala,že stále žiju. Počkat ja jsem nezemřela? Jakto? Podivala jsem se na svou ruku a na pravém zápěstí jsem měla obvaz. Sáhla jsem si na něj a hned jsme toho zalitovala. Hrozne me to bolelo. Dovnitř a vstoupila mamka a hned ke me běžela. Silně me obejmula a začala mi brečet do nemocniční košile. "Proboha proc jsi se chtěla zabít?" Zeptala se me mamka a odtáhla se. Posadila se vedle me na židli. "Ma-mami to je jedno" Zašeptala jsem a znovu jsem si sáhla na moji obvazanou ruku. Slza mi Stekla z oka a ja jsem si ji rychle utřela. Nebudu brečet. Kvůli němu ne. Nestojí mi za to. "Stalo se něco?" Zašeptala mamka a pohladila me po tváři. Cukla jsem sebou. Poslední doteky byly doteky Luka. Když me znasilnoval. Když mi dal facku. A taky žiletka. Dotek žiletky na mém zápěstí. "Co ti je?" Řekla mamka a ruku stáhla. Znovu se posadila na židli a po tváři ji tekla slza. "Mami,on,on me znasilnil" Zašeptala jsem a divala jsem se na ten obraz. Presne takhle jsem si ted připadala. Jako Černá plačící holka v koute. Cítící se jako anděl. Protoze chtěla byt už v nebi.
"Cože?" Cukla sebou mamka a ja jsem se na ni Podivala. Mela rudy obličej a zatatou ruku v pěst. Pomalu jsem přikývla a koukla jsem se na své ruce. Na jedné obvaz a druha v pořádku. Ta obvazana ruka me celkem palila. "Kdo?" Zeptala se me mamka a zírala na přístroj vedle me. "Kdo ublížil moji holčičce?" Zašeptala a z oci se ji spustily slzy. "Za všechno muzu ja, neměla jsem odjíždět na služební cestu. Nic by se nestalo. Nikdo by ti neublížil. Ty by sis neublížila a nelezela tady." To už brecela hrozne moc. Hlavu si dala do dlaní a vzlykala. "Mami ty za nic nemůžeš, opravdu, ššš" řekla jsem a hladila jsem ji po zádech. Vtahla me do objeti a pevne me držela jako by me už nikdy nechtěla pustit. "Uz nikdy to nedělej jo? Vis jak jsem se bála? Vis jake to bylo? Ztratila bych te. Ztratila bych tu jedinou osobu v mém životě" Zašeptala a pohladila me po tváři. Tentokrát jsem se nechala. "Slibuju,že už to nikdy neudelam" Zašeptala jsem a usmála jsem se. Mamka se taky usmála a pak si sedla zpátky na židli.
Lukovo jméno jsem nerekla. Mamka se me ptala,kdo to byl, ale ja jsem to nechtěla říct. Vůbec se nechápu. On me znásilní a ja ho ještě chranim!? Boze co to se mnou je? Jo ja zapomněla... ja ho miluju. Toho hajzla.
Mamka na chvilku odešla z pokoje a pak mi začala balit tašky. Přišel doktor a rozvázal mi obvaz. To co jsem uviděla bylo strašně. Přes cele zápěstí jsem měla jednu velkou tlustou jizvu. Tohle si ponesu az do hrobu. Navždy si budu pamatovat co jsem chtěla udělat. Ze jsem se chtěla zabít. Pánu doktorovi jsem musela slíbit, že už se nebudu řezat a pak jsme spolu s mamkou vyrazily domu. Doma jsem si dala vanu a připravila jsem si věci do školy. Vůbec se mi do školy nechce. Ale musím. Pořád jsem cítila tu bolest. Při každém pohybu ruky me to pálilo. Sice už to bylo zahojene ale porad to byla nepříjemna bolest. Večer jsem si vzala knížku a četla jsem si. Potom jsem si lehla v pyžamu do postele a ve sluchatkach jsem poslouchala muziku. Otočila jsem se ke zdi a začala jsem brečet. Dívala jsem se na svoje zápěstí a hrozne moc jsme brecela. Na to nikdy nezapomenu. S pláčem jsem asi po hodině usnula...
